Jilemka Traditional Geocache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Related Web Page
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Rychlá cache pro výmenu všeho.
Pár povestí o Jilemnici a okolí
Potok Jilemka
Bratrovražda u Jilemky
Jednoho jeli ze Štepanic dva bratri a došlo k nim Jilemky k prudké hádce. Padala ostrá slova, pak i rány a nakonec na sebe bratri vytáhli kordy. Marne je kovár i jeho sousedé od sebe trhali. V souboji jeden druhého zabil. Na památku hruzného cinu dal úredník štepanického panství Jan Bledina postavit v tom míste pomník. Ješte dnes jej mužeme najít v zahrádce malého domku u mostku pres Jilemku smerem k námestí. Tam byl premísten ze svého puvodního místa, od staré kovárny naproti, která byla svedkem hruzného cinu. Pozorný ctenár ješte muže najít na torzu pomníku nápis „Letha Panie 1595...“.
Povest Jilemnickém duchovi Vejrychovi
Cernoknežník Vejrych
Po celou 30-ti letou válku a také nekolik let pred a po ní svíral moc na Jilemnicku hejtman Vejrych - Jan Weyrich z Gemselfelsu (Václav Weyrych z Gemsfelsu). Lidé jej znali ješte z dob, kdy sloužil nekatolickým pánum, nyní Vejrych obrátil a nutil sedláky, aby prestoupili ke katolické víre. Vejrych se oddával tzv. cerné magii a hledal v ní cestu jak proplout touto tak težkou dobou. Byl to tvrdý a neúprosný mocipán, ale ne bez citu. Pretvárela jej doba a jeho postavení. Jeho poddání z nej meli respekt a hruzu byl zosobnením odrodilce, prospecháre a zaprodance dábla, ale uprímne receno, nebyl horší než jiní v jeho dobe. V roce 1646 získal hejtman šlechtický titul s predikátem a erbem za svou horlivost. Pred svou smrtí v roce 1661, kterou patrne cítil v predstihu, se zbavil všeho svetského majetku.
Místo kde ležel Vejrychuv statek nalezneme ješte dnes. Je to blízko križovatky silnic na Brannou, Martinice a hlavního tahu od Martinic ku Hrabacovu býval hostinec „Ve Dvore“. Puvodne to byl svobodnický statek s císlem popisným 22. To nám dokládá blízká ulice pojmenovaná K Vejrychovsku“. Celý statek byl pomerne komplikovaná stavba s rozsáhlými sklepy, pozdeji cástecne zatopenými. Údajne vedly odtud tajné chodby do branského a jilemnického zámku. Následne zde byly ješte pred pár desítkami let Stavebniny a zcela nedávno byly všechny stavby zniceny a tedy i poslední známky po Vejrychovi. V dobe nadcházející má tento prostor padnout nové zástavbe a tak i poslední torza podzemních skulptur padnou za obet zubu casu. Zustanou jen povesti a naše fantazijní predstavy. Nikdo už nenajde nikdy nenalezenou carodejnou knihu temné magie hejtmana Vejrycha.
Vejrychova smrt
Vejrych zemrel v léte roku 1660 a jak bylo zvykem byla rakev s jeho telem uložena v svátecních sametových šatech a další paráde hodné hejtmana ve sklepe po tri dny, kde mel být hlídán.
Ješte než se tak stalo šla služebná ze dvora do sklepa pro vodu, kde byla také studna. Zahledela se na mrtvého pána a hlavou ji probleskla myšlenka, že všechno to bohatství co má na sobe zakopou do zeme a nikdo již z nej nebude mít užitek. I sebrala vzácný zlatý prsten a chtela kvapne ze sklepa utéci. Náhle plamen svíce zaprskala a jakoby ze záhrobí se ozval hluboký hlas: „Zlodejko, vrat mi prsten!“ Vyjekla, sáhla za živutek a spešne hodila prsten zpet do rakve. Na vodu zapomnela, jen už aby byla ve svetnici.
Navecer prišlo na radu hlídání. První noc držela stráž devecka. Kolem jedenácté hodiny vecerní na pár minut usnula a když se probudila byla rakev prázdná. S jekotem vybehla ze sklepa a všichni prohledali celý dum. Vejrycha nikde nenašli. Ráno pacholek, který šel zhášet svíce našel jeho telo v rakvi jako by se nic nedelo.
Druhý den hlídal vysloužilý voják - celedín Jakub, který tvrdil, že se nebojí ani certa. Ale i on k ránu zdrímnul a telo zmizelo. Kdy se až za denního svetla všichni do sklepa vrátili, telo opet leželo na svém míste.
Tretí noc po nekolika korbelích piva na odvahu opet hlídal Jakub. Scénár se opet opakoval - neuhlídal a k ránu bylo telo opet v rakvi.
Vejrychuv duch
Již nekolik dní po pohrbu se temnou jilemnickou nocí zacali prohánet podivné kocáry. Prý jich zpravidla bylo 12, vynorovaly se z lesu u Martinic a projíždeli kol Vejrychova dvorce nebo jezdili po silnici od Roztockého háje podle dvora k Branné. Kocáry to byly zcela cerné, na vysokých kolech, otevrené s broušenými svítilnami, které krvavé zárily. Kocáry byly tažené párem cerných vraníku, kterí se vzpínali a leteli jak vítr, jejich postroje se leskly zlatem a stríbrem a na kozlíku sedel kocí v cerném obleku stejne jako lokaj, stojící vzadu na stupátku. V každém voze si hovel cerný pán a v tom posledním ... sám Vejrych!
Ale byly i dny kdy se Vejrych prohánel Jilemnicí i sám. To potvrdil i tkadlec Koblížek z Mrícné. Potkal se sousedem Šonským a tak šlapali spolu k Jilemnici. Po chvíli se kolem nich prohnal cerný kocár oba chodce minul zastavil a z kocáru se ozvalo: „Koblížku, nasedni!“ Koblížek prišel blíž k otevrenému kocáru a chtel se zeptat, komu vdecí za laskavé pozvání. Než ale cokoliv rekl, neznámá ruka jej drapla, vtáhla do kocáru a již ujíždeli do tmy. Koblížek z oken po chvíli videl pražský Karluv most a po chvíli se opet dvere otevrely a byl mršten do tmavého príkopu. Po celou dobu cerná bytost jenž delala Koblížkovi spolecnost nepromluvila. Koblížek se sebral z príkopu a videl pred sebou na silnici postavu. Videl, že je to Šonský. Oba byli velmi celou príhodou rozrušeni a došli k záveru, že to nemohl být nikdo jiný než Vejrych.
Additional Hints
(Decrypt)
Cnerm