|
KRÍŽ NAD KOPÁNKOU
Prcovjané byli prý kdysi znepokojeni zvláštním úkazem: na „Širúchu“, tam, kde jsou nyní sádky „U trech stodulek“, ukázal se v noci jasne cerveny plamen. Ti odvážnejší šli za ním, ale než tam došli, plamen zmizel. Príští noci se to ukázalo zase, ale bylo to o kousek cesty dál. Lidé šli opet za tajemným ohnem, ale opet nadarmo. Tak se to opakovalo nejakou dobu. Lidí, kterí spechali za cervenym plamenem, stále pribývalo, nebot zatím se roznesla povest, že to tam „horíjú peníze“.
Plamen jim však stále unikal. Každé noci se ukázal o poznání dále. Tak se priblížil až k ceste, vedoucí do Polního mlýna. Když Prcovjani došli až na to místo, zustali jako primrazení: nad potokem se jim zjevil kríž a na nem Kristus. Vyložili si to prý tak, že Buh si preje, aby na tom míste byl postaven kríž.
Postavili tam kríž drevený. Když zchátral, nahradili jej krížem kamenným, který na to místo prenesli od hrbitova
Tato povest se tradovala z generace na generaci, ale nikdo jiz od te doby cerveny plaminek nevidel. Zacalo se rikat, ze se zjevi jen poctivem cloveku 1x za 100 let. Janek byl obycejný chasnik, který se vydal do sveta na zkusenou. Chodil od vesnice k vesnici a za jidlo a nocleh pomahal tam, kde bylo potreba. A tak jednoho vecera prisel az do mistni krcmy. S ostatnimi chasniky se dal u piva do reci aby zjistil, jak to tady chodi a kde by mohl sehnat nejakou praci. Mistni si z nej zacali utahovat: „U nas pracovat nemusis! Staci, když najdes poklad!“ „Poklad?“ podivil se Janek a zacal se vyptavat dal. Vyslechl celou povest, ale když zjistil, ze poklad nikdy nikdo nenasel, rychle na tyto povídacky zapomnel. Cestou z hospody mu to ale nedalo a zasel se ke krizi podivat. (Pokud se chcete pokusit poklad s Jankem najit, pridejte se zde k jeho putovani ... na konci budete mozna bohate odmeneni.) Uz uz se chystal odejit, když v tom v dali zahledl cerveny plaminek. Nechal se jim zlakat a vydal se za nim. Když uz mu byl na dosah, plaminek zmizel a objevil se o kus dal. Janek ho nasledoval az do mista, kde mu plaminek zmizel uplne. „To jsem ale pekny blazen! Jak jsem si mohl myslet, ze bych nasel poklad!?“ Sednul si trosku zklamane na breh potoka a zamyslel se. V tom nad hlavou zaslechl zvonivy hlas: „Hlavu vzhuru chasniku! Nevzdavej se, jiste poklad naleznes. Nauc se cist ve hvezdnem nebi nad tvou hlavou a jdi tam, kam ti hvezdy ukazou.“ To k Jankovi promluvil andel. „Vim, ze mas dobre srdce a jsi poctivy, proto te na tve ceste ochranim. Ale vez, ze to nebude lehke a poklad najdes jen pokud vytrvas!“ Janek poslechl andela a vydal se tam, kam mu hvezdy ukazaly. Byl uz však tak unaveny, ze se rozhodl na chvili si zdrímnout. Rano jej probudilo cvrlikání ptaku v hnizde. „Tam, kam ptaci poleti, vydej se i ty“ zaseptal mu andel. A za chvilku ptaci opravdu vyleteli z hnizda a Janek nemeskal a nasledoval je. Slunce palilo a cesta byla dlouha a unavna. Na chvili si tedy sedl, aby se osvezil a ukrojil si kousek chleba. Nuz mu však sklouzl do travy a když se sehnul, aby jej zvedl, zahledl v jeho ostri podivny odraz. Pochopil andelské znameni a vydal se rychle dal. Aby mu cesta rychleji ubihala, zacal si zpivat. Najednou však onemnel úžasem. Na parezu blizko potoka sedela vila a pletla venecek. Vila se k nemu otocila a pravila: „Uz dlouho te vyhlizim. Pojd bliz a podivej se mi do oci! Nemusis se bat, neocaruji te! Poklad, který hledas je v temnem lese, ale abys jej nasel, musis na sve dalsi pouti vykonat jeste jeden dobry skutek. Podel se o svou vodu s tim, o kom si budes myslet, ze ji potrebuje vic, nez ty. Dam ti ješte poslední radu: na konci sve cesty najdi a zvedni ten nejvetsi kamen, který uvidíš.“ Pak vila zmizela. Janek prisel ke keri, kde se v jeho stinu choulil ziznivy poutnik. Sklonil se k nemu a dal mu napit. Poutnik se mu za to bohate odmenil. Poklad byl však tak velky, ze jej Janek cely neodnesl, a tak tam nekde v temnem lese ceka na dalšího nalezce dodnes.
|
|