Keš

Keš je umístená nedaleko vesnice Kozicín u menšího skalního masivu. Auto mužete zaparkovat bud prímo v Kozicíne nebo na doporuceném parkovišti v Orlove (cca 1km od kešky) a odlovit i další okolní kešky. Preji príjemnou procházku...

Zarazení

Klíšte obecné (Ixodes ricinus) je roztoc patrící do celedi klíštatovití (Ixodidae). Klíšte tudíž nepatrí mezi hmyz - více je príbuzné pavoukum a sekácum, se kterými má spolecných i nekolik znaku...

• Ríše: Živocichové (Animalia)
  • Kmen: Clenovci (Arthropoda)
    • Podkmen: Klepítkatci (Chelicerata)
      • Trída: Pavoukovci (Arachnida)
        • Rád: Roztoci (Acari)
          • Podrád: Klíštata (Ixodida)
            • Celed: Klíštatovití (Ixodidae)
              • Rod: Klíšte (Ixodes)

Stavba tela

Telo klíštete se skládá z hlavové cásti (gnathosoma) a vlastního tela (idiosoma). Hlavovou cást tvorí predevším dopredu smerujícím hypostom, chelicery a makadla. Hypostom ("sosák") je pokrytý cetnými nazpet smerujícími hácky sloužící k vlastnímu pruniku kuží a k následné fixaci. Po stranách hypostomu jsou párové ostré chelicery umožnující proríznutí kuže hostitele v první fázi prisátí. V klidovém stavu je hypostom kryt prilehlými ctyrclánkovými makadly, které se pri pruniku do kuže odklání do stran.

Klíšte obecné má pouze svetlocivné bunky a s jejich pomocí dokáže rozlišit tak maximálne svetlo a stín, nikoliv pohyb, takže svého hostitele v žádném prípade nevidí. K nalezení hostitele slouží na chodidlech predních nohou umístený tzv. Halleruv orgán, umožnující detekci CO2 a cástecne i tepla. Další smyslové orgány na cichové vjemy má klíšte umístené na vrcholku makadel.

Telo klíštete je pokryto chitinovým štítem (v podstate podobným jako má napr. rak), díky nemuž je tak obtížné klíšte rozmácknout. Zatímco u samce je telo kryté témer celé chitinizovaným hrbetním štítkem (scutum), u samice dosahuje štítek do jedné tretiny tela. Zbytek tela samice je tvoren mekkým varhánkovite složeným, kožovitým útvarem zvaným alloscutulum. Ten muže po nasátí krve zvetšit svuj objem až 300×. Samicka pak získává podobu ricinového bobu (odtud druhový latinský název klíštete).

Ritní a pohlavní otvor je uložen na brišní strane.

Vývoj klíštete

Samicka naklade do pudy nekolik tisíc vajícek (obykle okolo 3.000). Z vajícek se podle podmínek behem 6-36 týdnu vylíhnou drobné (0,5-1mm) larvy, které ihned zatouží po krvi. Larvu poznáme podle toho, že má pouze 3 páry koncetin. Larva dýchá celým povrchem tela, nebot nemá ješte vyvinutý dýchací systém. Protože cerstve vylíhlé larvy jsou velice náchylné na vyschnutí, nalézáme je na rostlinách prímo u zeme - výše než 10cm od zeme se rozhodne neobjevují. Samozrejme i larvy mohou sát na cloveku, ale vzhledem k tomu, že hledají hostitele pomerne nízko, není to príliš obvyklé. Mnohem casteji je nalezneme na hlodavcích, drobných hmyzožravcích (napr. rejsek) nebo ješterkách a ptácích.

Larvicky sají 2-5 dní. Pak už jim ale zacne vadit jejich malý krunýrek a protože nasátím nabraly dostatek energie, svléknou se a premnení v nymfu. Ta je již osminohá a o neco vetší (1-1,5mm). Má vyvinutý vzdušnicový dýchací systém (tracheální), ale stále chybí pohlavní orgány. Nymfa již není tolik náchylná na vyschnutí, má více sebevedomí, a proto vylézá na rostliny o neco výše (až 30cm) a ceká na dalšího hostitele, kterým bývá obcas i clovek. Nymfa vydrží cekat na vhodného hostitele o hladu neuveritelne dlouho - až dva roky. Pokud se hostitel neobjeví, umírá.

Pokud nymfa objeví vhodného hostitele, saje krev obvykle 3-5 dnu. Nymfy po nasátí z hostitele odpadají a pohlavne se rozlišují. Premena v dospelého jedince muže nymfe trvat podle podmínek 3 týdny, ale také i témer celý rok. Dospelosti se dožívá cca 1-3% vylíhlých larvicek, takže v prumeru 20-100 klíštat z jednoho vrhu.

Dospelí jedinci (imága) mužou cekat na hositele až 1 metr vysoko. Samci (2-2,5mm) sají krev jen výjimecne a ve velmi malém množsvtí, ale i presto vyhledávájí hostitele. Jejich úkolem je totiž spárit se úspešne s porádne najedenou (napitou) samickou a k tomu je ideální príležitost práve na tele hositele. Proto mužeme na tele nalézt i zakouslého samecka - ten ovšem nesaje (nebo jen opravdu minimálne), ale pouze ceká "peknou" samicku. Pekná samicka pak pro samecka není ta malá, hubená a nenajedená, ale je to ta baculatá samicka ve tvaru hrášku nebo malého bobu.

Milostný akt - Samecek kopuluje se samickou

Vetší samice (2,5-3mm) vyhledají hostitele a prichytnou se tam, kde je kuže nejjemnejší, nejtencí a hodne krvená. Sáním mnohokrát zvetšují svuj objem a mení se v naružovelý až šedomodre zbarvený kožovitý vak o prumeru 10 - 12 mm, naplnený krví. Telní pokryv zadecku samice je jemne zvrásnený a po roztažení jednotlivých záhybu umožnuje klíštatum výrazné zvetšení objemu tela a to dokonce až 300krát. Mužete si to predstavit treba jako nafukovací clun. V klidu složený není tak objemný, ale když se nafoukne, všechno je jinak a prostor uvnitr se také nekolikanásobne zvetší. Samicka bývá prisátá 7 až 18 dní.

Samecek po oplodnení samicky umírá. Samicka v závislosti na podmínkách s nakladením vajícek pocká pres zimu nebo naklade vajícka rovnou. Naklade opet 1.000-5.000 vajícek a tím její úloha koncí a samicka také umírá. Celý životní cyklus, který trvá obvykle 2-6 let, muže nyní zacít nanovo.

Výskyt

Klíšte obecné je kosmopolita a je rozšírené témer po celém svete. Obvykle se vyskytuje na okrajích listnatých lesu a krovin a na zatravnených plochách o urcité minimální vlhkosti, pokud traviny na nich jsou dost vysoké a pokud tu také rostou kere. Na polích s kulturními plodinami klíštata vetšinou chybejí. Na zahradách a casto secených loukách se s nimi díky nízké vlhkosti v krátké tráve zpravidla nesetkáváme. Mnohdy je však lze zastihnout i na místech, která pro ne jsou zdánlive málo vhodná. u nás se klíštata vyskytují prakticky všude, ale nejsou vždy stejne cetná. Hovorí se o ohniskovosti jejich výskytu. V ohniscích jsou nejhojnejší. Klíštata také milují okolí potucku, potoku, rícek, rek a rybníku. Ovšem velkou vlhkost rozhodne rádi nemají, proto na podmácených loukách nebo napríklad v rákosí je urcite nenajdeme. Pocetná jsou ovšem tam, kde je zdroj potravy - na pastvinách a na místech, kde je hodne zvere. Rovnež kolem cest a pešin, po nichž chodívají lidé a psi, jich bývá hodne. S pribývající nadmorskou výškou jejich pocet klesá, ale rozhodne není pravdou, že od urcité nadmorské výšky se klíštata vubec nevyskytují. V prípade mírné zimy je mužeme nalézt hojne i pomerne vysoko.

Krome toho lze v prubehu roku pozorovat dva vrcholy cetnosti výskytu klíštat. První vrchol nastává v dubnu a kvetnu, druhý koncem srpna a zárí.

Klíšte cíhá na hostitele

Prisátí klíštete

K sání mají klíštata vytvorený speciální ústní orgán, který je jejich typickým morfologickým znakem. Tento speciální ústní orgán se nazývá hypostom a klíštata jsou díky nemu velmi dokonale vybavena k prichycení na hostiteli a k sání krve. Je to takový vyztužený miniaturní chobotek, který je zvenku plný ostrých a zpetne namírených zoubku. Tyto zoubky jsou umísteny v prícných radách.

Hypostom klíštete

Uvnitr hypostomu je žlábek a v nem jsou umísteny malé klíštky (chelicery). Ty jsou vysunuty ven a s jejich pomocí se klíšte prichycuje na kuži nebo srsti hostitele. Když najde vhodné místo k prisátí, zahákne klíštky na povrchu kuže a zacne je zasouvat (zatahovat) dovnitr do hypostomu. Jak klíštky postupne mizí uvnitr hypostomu dochází k jeho postupnému zabodávání a zasouvání do kuže a sání krve muže zacít.

Jsme bez šance na obranu? Jasne, že ne! Máme mechanismy vyvolávající srážení krve nebo neprostupnost cév. Ale to by nebyl správný parazit, kdyby nevymýšlel, jak nás obelstít. Sliny klíštat obsahují látky bránící srážení krve a také látky s anestetickým tedy znecitlivujícím úcinkem. Ve slinách nekterých klíštat jsou dokonce látky zpusobující ochrnutí svalstva koncetin a trupu. Ale ani presto nejsou hostitelé klíštat vcetne cloveka bezbranní. Po opakovaném sání totiž muže vzniknout urcitá odolnost, která se projeví napr. zpomalením sání, nižším množstvím vysáté krve a také urcitou odolností vuci prípadné infekci ze slin klíštat.

Clovek a klíšte

Casto narážím na otázky typu: "K cemu je vlastne takové klíšte dobré?", ale je to tak trochu sobecký pohled cloveka. "K cemu je dobrý clovek pro klíšte?", mohlo by se ptát klíšte a odpoved by byla asi velice podobná té odpovedi v opacném prípade. "Boj" klíštete s clovekem je asi stejne nerovný jako boj lidí s klíštaty. Dospelá samice klíštete má pramalou šanci dožít se na tele cloveka okamžiku, kdy bude dostatecne nasátá, aby byla schopná reprodukce. Nymfy mohou být sice o neco úspesnejší, ale i tak to není žádný "zázrak". Proto není clovek ani typický hostitel dospelých klíštat (typickými hostiteli jsou tedy napríklad hospodárská zvírata, vysoká zver nebo šelmy). Klíšte je ovšem "hloupé" a tohle neví, proto zpravidla nepohrdne žádným potenciálním hostitelem, cloveka nevyjímaje. Ani za šírení nemocí klíšte v podstate nemuže - klíšte není primárním zdrojem nemocí ani jejich adresátem, ale díky svému zpusobu života se bohužel stává "velmi úspešným" prenašecem...

Vrátíme se tedy k puvodní otázce: "K cemu je vlastne takové klíšte dobré?". Odpoved na tuto otázku neznám - tu zná pouze sama príroda, ale jak už tomu tak bývá, každé stvorení má nejaký svuj smysl, i když my si ho nemusíme uvedomovat. Otázku tedy obrátíme: "K cemu je vlastne takový clovek prírode prospešný?". Hodne casto me prepadají pocity, že nicím. Naopak, co dává cloveku právo rozhodovat o tom, který druh je premnožený a který ne? Který má právo na život a ne? Je možné, že práve behem ctení tohoto lisitngu vymizel vinou cloveka jeden živocišný nebo rostliný druh. Takže znovu.... K cemu je vlastne takové klíšte dobré? Realita je možná krutá - treba práve k tomu, aby regulovalo populaci jednoho velmi neužitecného a premnoženého druhu - cloveka :-). Dost bylo takového malého zamyšlení a zase zpet k faktum...

Nebojte se - tohle klíšte u nás nepotkáte

Ted taková jedna tak trochu novinka... Klíšte neprenáší jen infekcní nemoci, ale jeho slina obsahuje rovnež protein, který by mohl lécit rakovinu kuže, jater a slinivky brišní. Když vedci studovali jihoamerický druh tohoto parazita, objevili, že tento protein nicí rakovinové bunky a zdravé bunky nenapadá. Že by lék proti rakovine?

Prirození neprátelé

Klíštata jsou prirozenou soucástí ekosystému, ve kterém žijí. Jsou do tohoto systému pevne zaclenena a jsou jeho nedílnou soucástí. Fakt, že ke svému parazitickému zpusobu života využívají další organizmy ale neznamená, že nemají své prirozené neprátele. Tech je hned celá rada.

Zacneme hned u tech nejjednodušších. Jako každé jiné zvíre i klíštata trpí nejruznejšími chorobami. Jsou napadáni celou radou mikroorganizmu, bakteriemi zacínaje, kvasinkami a houbami konce. Klíštata napadají také nekteré druhy prvoku a cervu, které pronikají do jejich útrob, množí se a klíštata zahubí. Napríklad houba druhu Metarhizium anisopliae je velice nadejným kandidátem pro biologickou kontrolu premnožení klíštat.

Další skupinou prirozených neprátel klíštat jsou zástupci hmyzu. Obzvlášte zranitelná jsou napitá klíštata, která odpadla z hostitele a chystají se metamorfovat nebo snášet vajícka. Ta patrí na jídelnícek mnoha zástupcu této rozsáhlé živocišné ríše. Jsou to napr. mravenci, draví brouci, pavouci - hlavne skákavky, ale také létavý hmyz jako jsou nejruznejší druhy dravých vážek, much nebo vos. Na obrázku mužete videt klíšte napadené dvema mravenci, které nejspíše skoncí v mravencí spíži.

Takové klíšte - to je dobrota...

Ze zástupcu létavého blanokrídlého hmyzu je to drobná a nenápadná vosicka patrící do rodu Ixodiphagus. Ta je obzvlášte nebezpecným neprítelem klíštat. Tato, jen nekolik milimetru velká vosicka, klade svá vajícka do larev klíštat, které se takstávají potravou pro vylíhnuté vosí larvy. Klíštata mají neprátele i mezi obojživelníky a plazy. Stávají se koristí hlavne žab a ješterek, a to pri cíhání na hostitele nebo po odpadnutí z neho na zem.

Další pocetnou armádou neprátel klíštat jsou ptáci. Patrí sem vetšina hrabavých ptáku. Ackoliv se v zahranicí za nejaktivnejší považuje perlicka kropenatá, u nás jsou to hlavne slepice, bažanti, koroptve a další hrabaví ptáci. Pravdou je, že ptáci sezobnou hlavne vetší napitá klíštata, tedy nymfy a dospelce.

Ptáci velice casto likvidují klíštata také prímo prisátá na vetším dobytku. Tak napr. velice pohledný africký pták klubák žlutozobý sezobe denne až nekolik stovek klíštat ze hrbetu buvolu. Podobne výkonný cistic je i volavka rusohlavá a další druhy ptáku s podobným zpusobem obživy.

Klíštata mají neprátele i mezi savci. Jsou to hlavne drobní hlodavci, kterí v rámci sebecistení a cištení se navzájem si prisátá klíštata vykusují. u savcu však nesmíme zapomenout na nejvetšího neprítele klíštat, tím není nikdo jiný než clovek.

Na koho klíštata jdou a na koho ne?

Dost casto si mužeme klást otázky: "Jaktože jsem mel 6 klíštat a ty ani jedno, když jsme šli stejnou cestou?", "Jaktože na me klíštata jdou a ty si nikdy žádné nemel?"... Odpoved je jednoduchá - dost casto je to vše dílem náhody, ale náhoda není to jediné, co tyto skutecnosti ovlivnuje...

Jedna vedecká studie ukazuje, že klíštata nesnáší lidi, co mají v krvi nedostatek železa a v návaznosti na to i nedostatek hemoglobinu (tzv. "chudokrevní"). Mužeme proto najít i takové prípady, kdy clovek, co chodí každý druhý den do lesa, mel klíšte jen jednou v živote a toto zakouslé klíšte nalezl údajne už i mrtvé :-). Takovéto prípady však jsou spíše výjimecné.

Další vedecká studie ukazuje, že klíštata nemají rádi thiamin (vitamín B1) v potu. Telo prebytky thiaminu neukládá a vylucuje mocí nebo potem a toho se dá potom velmi dobre využít. Kombinujeme-li prebytek vitamínu B1 s menší fyzickou námahou, dostáváme velice úcinný prírodní repelent proti klíštatum. Prebytku vitamínu B1 pak mužeme dosáhnout napr. užíváním pilulek vitamínu B1 ci B-komplexu nebo pravidelnou vyšší konzumací piva :-).

Stejne tak nemaji klíštata ráda (ostatne jako všechen hmyz) vetší množství nikotinu v krvi - nikonin na ne pusobí jako jed. Starí praktici pak doporucují pravidelnou konzumaci cesneku, ovšem tato metoda pravdepodobne nebude odpuzovat jen klíštata :-)...

Jen se zahryznout...

Prevence

• Nechte se vcas ockovat – i pres to, že už je „sezóna“, stále se mužete nechat naockovat proti klíštové encefalitide.
• Sledujte predpoved ohrožení na internetu
• Vyhýbejte se nebezpecným místum
• Noste dlouhé a hladké oblecení – ideální je skrýt co nejvetší plochu kuže, i když je teplo, klíšteti bude déle trvat, než se zakousne, mužete ho objevit už na oblecení. Na hladkém oblecení, které nepripomíná srst zvírat, se klíšte hur zachytí.
• Používejte úcinné repelenty, nejlépe ve forme spreje, vhodné na kuži i oblecení. Je duležité, aby obsahoval aspon 10% DEET, cím vetší procento, tím úcinnejší, ale muže dráždit citlivou pokožku. Lze kombinovat silnejší prostredek na oblecení, slabší na kuži. Nejúcinnejší jsou repelenty obsahující také permethrin, který klíštata zahubí.
• Vyhýbejte se vysoké tráve
• Po návratu se peclive prohlédnete (oblíbená místa: podkolenní jamka, za uchem, trísla, podpaží, detem i mezi vlasy..)
• Radeji možná ani nekešujte :-)...

Odstranení klíštete

• Klíšte a jeho okolí postríkejte pred vytahováním dezinfekcí, nebo prípravkem s alkoholem – když je prisáté krátce, sníží dezinfekce prípadné riziko nákazy.
• Nekapejte olej ani mýdlo, klíšte by se zadusilo a vyzvracelo zpet do tela a tím by se zvýšilo riziko nákazy.
• Pinzetou s oblým koncem (v lékárne za pár korun) uchopte klíšte co nejblíže ke kuži (za hlavicku) a kývejte opatrne ze strany na stranu (kroucení je nesmysl, klíšte je zakousnuté, ne zakroucené) a jemne táhnete. Do dvou nebo trí minut by se melo uvolnit.
• Opet dezinfikujte (mohou se vyplavit prípadná utržená kusadla a sníží se prípadné riziko nákazy).
• Zabalte klíšte do papíru a spláchnete do záchoda, prípadne v prírode zahrabte do zeme (nerozmackávat – rankou v kuži by se mohla dostat infekce do tela, nepálit – mohlo by explodovat a dostat se do ocí).

Onemocnení

Klíštata prenáší radu nemocí a nejvetší problém je, že tyto nemoci si "predávají" z generace na generaci... Proto také pocet infikovaných klíštat neubývá - naopak - pomalu pribývá... O prevenci jsem psali již výše, ale nezmínili jsme se o možnosti, kterou mužete využít v prípade, že jste nalezli klíšte již prisáté. Takovéto klíšte je totiž možné poslat na odbornou analýzu a zjistit prípadnou "infikovanost".

Státní zdravotní ústav v Praze nabízí zájemcum vyšetrení vytaženého klíštete (106 Kc/kus) na výskyt borélií. Jedná se ovšem pouze o orientacní mikroskopické vyšetrení, ke kterému klíšte musíte prinést co nejdríve a nesmí být suché. Klíšte musí být udržované ve vlhku, napríklad k nemu do sácku pridejte kousek trávy nebo navlhcené vaty. u mikroskopické metody záleží na velikosti klíštete a množství borélií v jeho tele, spolehlivejší je tedy u dospelých jedincu. Prokázat prítomnost borélií napríklad v telícku nymfy je témer nemožné. I proto tato metoda není tak spolehlivá.

Pokud budete chtít spolehlivou analýzu nalezeného klíštete, tak si sáhnete pekne hluboko do kapsy... V období sepisování tohoto listingu se cena pohybovala okolo 750,- za encefalitidu a 600,- za testy na každou z ostatních ctyr nemoci (boreliózu, ehrlichiózu, babesiózu a bartonelózu). Za komplexní vyšetrení klíštete by jste tedy zaplatili "pouhých" 3150,-.

Výskyt nemocí prenášených klíštaty v krajích CR

To, že je klíšte infikované, nemusí nutne znamenat, že jste nemoc od nej chytili... Klíšte do rány vylucuje sliny obsahující protisrážlivé látky i látky pusobící místní znecitlivení. Sliny mohou obsahovat puvodce nákazy, proto délka prisátí klíštete úmerne zvyšuje pravdepodobnost prenosu nákazy. Pokud klíšte správne odstraníte do dvou hodin od prísátí, je velmi pravdepodobné, že jste se nicím nenakazili, i když klíšte bylo infikované. Pokud infikované klíšte necháme prisáté déle než 24 hodin, blíží se pravdepodobnost nákazy k 50% (u lymeské borreliózy). Pravdepodobnost nákazy klíštovou encefalitidou od již infikovaného klíštete je ješte o neco nižší.

Encefalitida

U nás se toto virové onemocnení oznacuje jako evropská klíštová encefalitis a je odlišná od, též klíštetem prenášené „Ruské jaroletní encefalitidy“, která je závažnejším onemocnením a je rozšírena od Uralu na východ. Viry klíštové encefalitidy patrí mezi flavoviry (oznacení skupiny viru zpusobujících „žlutou zimnici“), které patrí do skupiny RNA viru „arboviru“, které prenáší hmyz (z anglického artropod-borne = prenášený clenovcem).

Klíštová encefalitida patrí mezi onemocnení s prírodní ohniskovostí tj. vyskytují se témer stabilne na urcitých územích, kde virus cirkuluje mezi rezervoáry viru (myši, hmyzožravci, vysoká zver, srncí zver ,cerná zver, ale i domácí kozy, ovce, skot, dokonce i nekterí ptáci). u nás jsou hlavními oblastmi výskytu tohoto viru, okolí rek a jejich prítoku – Vltava, Sázava a Berounka, okolí Vranovské a Knínicské prehrady, Podyjí a Bruntálsko,Jesenicko a okolí Šumperka. Virus u nás prenáší klíšte – všechna jeho sající stádia, lze se však také nakazit i požitím nepasterizovaného mléka.

Casteji, ale vetšinou s lehcím, nebo vubec s nepozorovatelným prubehem onemocní malé deti. Tretinu nemocných tvorí lidé starší 55 let. Nejméne nemocných je do veku trí let pocet prípadu roste s vekem, chlapci onemocní casteji. Težší prubeh, casto i následky jsou pozorovány u nemocných vyššího veku. Úmrtnost na toto onemocnení neprekracuje 1%, neurologické postižení se vyskytne po onemocnení do 10% prípadu.

Príznaky

Inkubacní doba (3) 7-14 (21) dní. V prvním stádiu se dostavuje horecka (kolem 38° C) s bolestí hlavy, svalu, s malátností a zažívacími potížemi. Po krátké prestávce nekolika dnu muže propuknout druhé stádium (ale nemusí). Rychle vystoupí teplota na 40° C, bolest hlavy je výraznejší, pridávají se bolesti za ocima, poruchy videní, svetloplachost, závrat, lehká psychická alterace. Jsou bolesti v uších, lze pozorovat tres brady a jazyka a ruzné neurologické príznaky postižení hlavových nervu, slabé paresy horních koncetin. V polovine prípadu probíhá onemocnení pod obrazem menigitidy, ve tretine jako encefalitida, u detí jen v 1% jako myelitida (zánet míchy - nejtežší forma prubehu), naproti tomu u dospelých je prítomna myelitida v 12 % prípadu. Pri težkém prubehu muže dojít k úmrtí nebo k dlouhodobejším ci doživotním následkum v podobe ochrnutí, poruchám soustredení ci snížení intelektuálního výkonu.

Lécba

Úcinná lécba encefalitidy neexistuje, jedinou lécbu predstavuje podpurná lécba (vitamíny a léky tlumící sekundární projevy nemoci). U závažných prípadu se podává interferon. Nezbytne nutný je klid na lužku, dostatek spánku, dietní strava, omezuje se ctení, televize, duševní námaha.

Lymeská borrelióza

Onemocnení zpusobené prunikem vláknitých bakterií - spirochét Borrelia burgdorferi pres kuži do krevního obehu s následným usazením se v ruzných orgánech.

Borrelie prenáší na cloveka i na zvíre pouze klíšte ve kterém se tento mikroorganismus muže dostatecne pomnožit a pri sání klíštete pronikne vetší množství spirochét do kuže postiženého.

Borrelie jsou pozdeji nalézány v v kuži, kloubech, srdci i v nervovém systému. Podle lokalizace se objevují ruznorodé potíže a bolesti. Prevencí je rychlé odstranení prisátého klíštete, desinfekce ranky a okolí nejlépe jodovými preparáty a vyšetrení vyšetrení živého klíštete na prítomnost spirochét.

Príznaky

Významným príznakem je centrální zarudnutí kuže v míste prisátí klíštete vždy vetší než 5 cm tzv. Erythema migrans (EM) trvající 2-3 týdny. Diagnózu podporují další klinické projevy mimo zmínený erythem, zvetšení lymfatických uzlin, horecka, bolesti svalu, migrující artritida. V tomto prípade je nutná laboratorní diagnostika a následná lécba antibiotiky. Nejcastejšími pacienty jsou v Evrope deti, vetšinou chlapci od 5-9 let a poté seniori od 60-69 let, s prevahou žen.

Lécba

Antibiotiky ( Doxycyklin, Amoxicillin, Erythromycin, Ceftriaxon, Cefuroxim, Chloramphenicol) podle stádia, postižení vybere specializovaný lékar (Dermatolog, kardiolog, neurolog a revmatolog).

Klíštata pri "sexu"

Ehrlichióza

Ehrlichióza je zpusobena prunikem velmi drobné bakterie príbuzné Rickettsiím do bunek tela postiženého. Prenos obstarává též klíšte. Organismus který nazýváme Anaplasma phagocytophilum napadá bílé krvinky pacienta ( granulocyty) a zpusobuje tak onemocnení nazývané lidská granulomatozní ehrlichióza (HGE) Ehrlichióza muže být i smrtícím onemocnením, predevším u imunodeficitních pacientu a u pacientu bez sleziny.

Príznaky

Onemocnení se projevuje zmenami na kuži, mohou být podobné lymeské borrelióze – vznik erythema migrans, vetšinou však je provázeno vyrážkou makulopapulární, až hemorrargiemi (krvácením do kuže). Zvetšeny jsou uzliny, nekdy játra a slezina, bolesti hlavy, svalu, horecka, nausea, zvracení a abdominální potíže,casté bývají i parésy. Klinické príznaky se rozvinou do jednoho týdne po zákusu klíštete. Je to onemocnení predevším akutní, nekteré težší prípady, nelécené vcas prechází do stavu chronického a mohou ohrožovat i život pacienta. Muži onemocní touto chorobou casteji než ženy (4:1).

Lécba

Antibiotiky (Doxycyklin, u chronického prubehu Chloramfenikol).

Bartonelóza

Vzácneji diagnostikované bakteriální onemocnení prenášené klíštaty a blechami predevším z kocek a psu na cloveka. u nás onemocnení vyvolává Bartonella henselae zpusobující predevším u oslabených pacientu proliferaci endotelových bunek. Nemoc postihuje vetšinou chovatele kocek, osoby imunodeficitní, pacienty s jiným vážným onemocnením, nebo skupiny osob žijící ve špatných hygienických podmínkách (bezdomovci, alkoholici a nekterá etnika).

Príznaky

V míste vpichu vzniká charakteristický tmavý príškvar podobný tmavšímu strupu, který se vytvorí za 5-10 dní po zákusu. Dochází ke zdurení nejbližších uzlin (trvá 1 týden až 2 mesíce), je zjistitelná horecka po dobu 4-5 dní. Bežné bývají bolesti kloubu a svalu, bolesti hlavy, závrate, bolesti zad a ocí. Muže dojít k zánetu spojivek, nystagmu (samovolné ocní pohyby), a ke zvetšení jater.

Lécba

Antibiotiky (Doxycyklin, Erythromycin, Azitromycin, Clarithromycin, Ciprofloxacin, Trimethoprim, Chloramphenicol, Gentamycin).

Babesióza

Onemocnení prenášené též klíštaty zpusobuje prvok rodu Babesia vetšinou patrící k druhu B.divergens nebo B.bovis žijící v cervených krvinkách pacienta. Onemocnení vzácne diagnostikované, trpí jim predevším osoby bez sleziny, prípadne imunodeficitní. Bývá casto další infekcí doprovázející lymeskou borreliózu. (až v 25 %) Postihuje vetšinou pacienty starší 50 let. u nelécených pacientu bez sleziny je až 50% úmrtnost.

Príznaky

Únava, nechutenství, bolesti kloubu a svalu, deprese, kašel, nevolnost a zvracení, dušnost. Pravidlem je horecka, zvetšení jater, bolesti svalu, tresavka, žloutenka.

Lécba

Antibiotiky (Clindamycin, Azitromycin, Atovaquone, Quinine sulfat).