Znáš ten pocit, kdy se proháníš po široké pláni plné prašanu s vetrem o závod? Nikde žádný lidi, nikdo se neplete. Seš tam jen ty, tvuj KITE a velké zasnežené plochy. Neznáš? Fakt, že ne?
...tak on to znal. Jen co napadl cerstvý sníh, každé ráno vzal prkno, draka a jel si užívat do prírody pocit volnosti a šílené radosti z jízdy. Vítr mu vanul tak akorát a on mohl brázdit cerstve napadaný prašánek na svých oblíbených místech. Žádný zacátek není lehký a i on si dost vytrpel. Padal, sem tam ho drak potáhl po té ploše po briše, casto nevedel co s tím. Samozrejme, žádný zkušený z nebe nespadl. Jak šel cas, tak vítr a draka zacal ovládat. Zacínal být svým pánem a ježdení šlo cím dál hladceji. Ne, že by ho to prestalo bavit, ale chtel svou hranici posunout dál. Proto zacal skákat. První skoky nešly nejlépe, ale s tím on pocítal. Pádum i z nekolika metru se nešlo vyhnout, ale naštestí se mu nikdy nic závažného nestalo. Zlepšoval se velice rychle a jeho skoky nabíraly na dynamice, propracovanosti a zejména na casu letu. Nebyl problém se udržet v rízeném skoku i nekolik desítek sekund, to mu dávalo ten nejvetší adrenalin...
Ten den si trošku prispal. Ale to nebylo na škodu. Vecer se šílene sypalo a vypadalo to, že do druhého dne neprestane. Ovšem to byl omyl. Vstal do krásného slunného dne s novými 20ti císly snehu. Nezaváhal ani minutu. Vítr vypadal slibne, tak i dneska vyrazil na jedno ze svých oblíbených míst. Na louce natáhl šnury, rozložil draka a vydal se opet brázdit ten cerstvý sníh na pastvine. Vítr byl opravdu moc peknej, takže i skoky byly luxusní. Jezdil celej den, dokud bylo videt. Když se vracel k autu...chtel si skocit...dneska naposled. Vyskocil a letel krásný dlouhý skok do chvíle, než foukl špatne vítr. Jak byl unavený, nezvládl ukocírovat draka a narazil do stromu, u kterého parkoval. Drak zamotaný ve vetvích ješte dnes vysí na tom strome a s ním...
Vydej se na místo, kde ho treba najdeš, potkáš se a pokecáš s jeho stínem, treba ti i rekne, co delat dál. A nebo jsem si to také celé vymyslel a na míste je jen jeden osamocený strom. Ale proc ten by nemohl mít zrovna tenhle príbeh?
Je-li léto, je to smešný, však když sníh je, vem si bežky;)
|