Skip to content

Kralovsky syn a dablova dcera Mystery Cache

This cache has been archived.

Wilwarin: Vzhledem k castym zmenam krizovatek jsem se rozhodla i tuto cache archivovat. Dekuji vsem nalezcum za krasne logy. A snad nekde v okoli vznikne dalsi nova cache :-)

More
Hidden : 8/26/2009
Difficulty:
2.5 out of 5
Terrain:
2 out of 5

Size: Size:   small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Toto je 6. cache patrící do mé pohádkové série. Tentokrat je cache umístena trochu dál od ostatních ze série.

Do pohadkove serie jeste patri:
GC1915F - Statecny vojak (jiz archivovana cache)
GC191KT - Mlady kovar (jiz archivovana cache)
GC1CXNV - Princezna ze Rmutneho dolu
GC1FZ30 - Zeljesboj (jiz archivovana cache)
GC1MF1K - Certuv ukopteny bratr (jiz archivovana cache)
GC208VZ - Chytry Martin
GC2EAD0 - Postacka pohadka aneb Geo-Post Office cache



Královský syn a dáblova dcera


autor: Joseph Haltrich



Byl jednou jeden král, který v jedné velké válce postupne prohrál všechny bitvy, jeho vojsko bylo témer zniceno a on byl nyní celý zoufalý z toho, co si pocne. Tu se pred ním nejaký muž a rekl mu: „Já vím, co ti schází, jen odvahu, já ti pomohu, když mi slíbíš ze svého domu to, o cem nevíš. Za trikrát sedm let si pro slíbené prijdu a odvedu s sebou.“ Král pak nedokázal ríci, jak se to vlastne semlelo, myslel si totiž, že cizinec chce nejakou vec za nepatrnou cenu, a tu mu bez premýšlení za nabízenou pomoc slíbil, takových vecí má ve svém dome plno. Ten král ale dlouho nemel žádné deti a zrovna v tom case, když byl ve válce, narodil se mu syn, o kterém nevedel, ten cizinec o nem ale dobre vedel, nebot to byl kníže pekel. Když král ucinil ten nerozvážný slib, ztratil se mu cizinec mu z ocí. Dábel zatím vzal svuj železný ctyrocasý karabác a zapráskal s ním do ctyrech svetových stran.

Podívejme, pojednou se ke králi ze všech stran valil zbrojní lid a v jeho cele brzy vyhrál jednu bitvu po druhé, takže nakonec musel neprítel prosit o mír. Potom táhnul domu do své ríše a jeho radost z vítezství byla ješte vetší, když se dozvedel, že se mu narodil následník trunu. Nyní se král mel za toho nejštastnejšího cloveka na svete, nebot se z nej stal silný a obávaný král a jeho poddaní ho milovali, a k tomu mel syna, který byl na tele i na duši bez chybicky a rostl do síly a krásy.

Trikrát sedm let od té velké bitvy uplynulo jako voda a král na svuj tehdejší slib docela zapomnel, když tu se jednoho dne objevil pojednou ten cizinec, vypadal jako tenkráte, a požadoval svoji odmenu. Král se chtel ukázat vdecným a nechal z pokladnice nanosit drahocenných vecí, aby si cizinec sám vybral. Ten cizinec ovšem ty poklady se zlomyslným úsmevem odmítnul a zvolal: „Já jsem myslel novou duši a tou byl tenkráte tvuj syn, který se byl práve narodil, ten mi propadnul a musí mne v této chvíli následovat do mé ríše.“ Tu se král vydesil, trhal si vlasy, rval šaty, lomil rukama a prál si samou bolestí na míste umrít. Ale nepomohlo to nic. Královský princ svým nevinným a detským srdcem otce utešoval a rekl: „Budte klidný otce, ten ohavný pekelný kníže mi nemuže nic udelat.“ Dábel vzkrikl hnevive: „Jen pockej, ty zrcadlo všech ctností, tohle mi težko zaplatíš, za ta zpupná slova budeš pykat!“ S temi slovy Guntrama popadnul a nesl ho vzduchem rovnou do pekla. V celém království zavládnul smutek, všechny domy byly potaženy cerným suknem a král se zavrel se svým horem v paláci a tam žil jako mrtvý mezi živými.

Když pekelný kníže s Guntramem dorazil do své ríše, ukázal mu pekelný ohen a rekl, že ho ješte sedmkrát více rozpálí a do toho ohne ho zítra brzy ráno hodí, pokud této noci nesplní to, co mu on nanese. Poblíž byl jeden obrovský rybník a práve ten mu dábel porucil vysušit, zmenit ho v louku, kterou pak poseká, nasuší seno a to seno pak složí do mandelu, aby ho mohli ráno rovnou privézt. Potom pekelný kníže Guntrama zamknul do jedné opuštené komnaty. Tam se princ smutne loucil se životem, nebot na to, že by mohl ten úkol splnit, si neodvážil ani pomyslet. Pojednou se otevrely dvere a dovnitr vstoupila dáblova dcera a nesla mu jídlo. Když Isabela videla krásného prince s uplakanýma ocima, tu se jí neco v srdci pohnulo k lítosti a rekla: „Jez a pij a bud veselé mysli, já to všechno, co ti muj otec uložil, obstarám.“ S temi slovy princezna odešla. Guntram byl ale dál smutný.

V noci, když vše spalo, šla Isabela k otcove posteli, ucpala mu uši, potom vzala jeho železný karabác, šla ven pred palác a tam karabácem zapráskala do ctyrech svetových stran tak silne, že se ten práskot vracel tisícinásobnou ozvenou a pekelné ríše se zachvela. Pak to vzduchem zasvištelo a zahucelo a ze všech stran se slétli pekelníci, kterí se ptali: „Co poroucíš, paní?“ A princezna jim dala úkol, aby rybník rychle vysušili, zmenili v louku, nasušili seno a v mandelích je složili. Nejaký cas bylo slyšet mocné svištení a šustení, jako kdyby se zvedl bourkový vítr, pak nekolik silných úderu a nakonec vše ztichnulo. Když se casne ráno Guntram podíval z okna, tu ke svému úžasu a radosti videl na míste toho jezera množství mandelu sena, hned se mu vrátila odvaha a jeho oblicej se rozjasnil. Dáblova dcera, když bylo vše vyplneno, odzátkovala svému otci uši a ten karabác položila vedle nej.

Sotva se tento ráno probudil, zlomyslne se zacal tešit na okamžik, kdy uvidí prince v pekelném ohni. Jak byl ale prekvapený, když vyšel ven a uvidel, že jeho úkol je do posledního písmene splnen. To ho pohnevalo ješte víc, šel ke Guntramovi a rekl: „Tentokrát se ti to podarilo, ale zítra ráno si na tobe pekelná výhen pochutná! Podívej se na ten rozlehlý les tam nahore v horách, ten behem této noci pokácíš, dríví sloužíš do sáhu, abychom ho mohli ráno zacít svážet. Na míste, kde dnes stojí les, založíš vinohrad, na kterém do rána uzrají hrozny, aby mohlo zacít vinobraní. “ A dvere komnaty opet zamknul a prince prepadla taková tísen, nebot vedel, že splnit tenhle úkol je zhola nemožné. Za chvíli prišla dáblova dcera s jídlem, vyzvedela nový úkol a opet prince utešovala a jemu se vrátila dobrá nálada a odvaha a zustal klidný.

V noci to Isabela udelala jako té predešlé, svému otci ucpala uši, zapráskala jeho karabácem do všech ctyrech svetových stran a zadala dáblum nový úkol. Clovek pak slyšel praskání a vrcení a za okamžik bylo hotovo. Ráno byl pekelný kníže zvedavý, zda ten prihlouplý clovícek také druhý úkol beze zbytku vykonal. Ke svému prekvapení videl, že bylo vše, jak byl porucil. Jeho vztek byl nyní bezmezný.

Také tentokrát se ti to podarilo, ale ješte uvidíme, zda te tvoje lidská chytrost i do tretice zachrání. Následující noci postavíš kostel s kopulí krížem, a to z cistého písku, aby musí stát pevne a držet pohromade!“ Kníže pekel zamknul dvere a odešel. Královský syn byl ale smutný a zacal klesat na duchu. Když mu Isabela opet prinesla jídlo, hned se ho ptala, proc je tak smutný a on si jí postežoval na svoje hore a podelil se s ní o ten nový úkol. „Tak to je velmi težký úkol,“ rekla Isabela: „bojím se, že tohle nedokážu. Avšak presto se o to pokusím, v noci ale nezavírej oci ani na chvíli, aby jsi mne uslyšel, kdybych te volala.“

Sotva byla pulnoc, tu vzala Isabela potom, co otci zase ucpala uši, jeho karabác a zapráskala do všech svetových stran. A sloužící se hbite shromáždili a ptali se, co poroucí. Když jim ale princezna prednesla ten úkol, velmi se všichni vydesili a volali: „Postavit kostel! To nedokážeme ani ze samotného kamene ci železa, natož z cistého písku!“ Ale dáblova dcera jim prísne porucila, aby se ihned dali do práce. Tak spechali a dali se do díla, až jim z tvárí tekl pot proudem, písek se shlukoval v hromadách, ale práce se nedarila, mnohokrát zvedli kostel do výše, ale vše se zase sesypalo, jednou byl hotov dokonce celý i s klenutou kopulí, chybel jen kríž na špici, avšak když ho chteli dáblové usadit, sesypal se celý kostel na hromadu.

Když Isabela videla, že je vše marné a stanovený cas brzy vyprší, dábly propustila a bez váhání šla k oknu princovy komnaty a zavolala: „Ješte te dokážu zachránit, pokud chceš! Promením se v bílého kone, sedni si na mne a já te odnesu domu.“ Sotva to rekla, stál tu bílý kun a Guntram se na nej vyšvihnul a úprkem uháneli od zámku.

Když se ráno starý dábel probudil, bylo kolem ticho, tak sáhnul po svém karabáci, aby své poddané probudil, ale tento neležel na svém míste. Tu otevrel hubu a zarval, až se celé peklo otráslo a zátky mu vypadly z uší, tak uslyšel, že venku je všechna chasa už u své práce. Tu se upamatoval na prince a šel do komnaty, avšak když tam prišel, uvidel dvere otevrené a princ nikde, zacal hledat svuj karabác a konecne ho našel ležet v jednom koute. Zapráskal jím do ctyrech svetových stran a všichni dáblové se shlukli a ptali se: „Pane, co opet poroucíš? Celou noc jsme namáhave pracovali, nedopreješ nám ani trochu odpocinku?“ „A kdo vám to porucil?“ „Tvoje dcera prý na tvuj rozkaz!“ „Moje dcera,“ zarval pekelný kníže strašlive: „aha, ta lidumilka! Ted je mi to jasné, zacpala mi uši a ty uložené úkoly vykonala pomocí mé síly, aby ho zachránila a nyní je i s ním pryc! Jen pockejte, však já vás oba ješte dostanu!“ S temi slovy se zvednul do výše, aby se podíval po uprchlících a ihned uvidel bílého kone a jezdce. Snesl se opet dolu a zavolal na své dábly: „Spechejte a dostihnete toho bílého kone s jezdcem, toho jezdce mi mrtvého ci živého privedte.“ V mžiku bylo nebe tím zástupem pekelníku, kterí se jali uprchlíky pronásledovat, celé cerné.

Když k jejich uším z dálky dolehl ten svistot, zavolal bílý kun na jezdce: „Ohlédni se, co vidíš?“ „Cerný mrak.“ odvetil Guntram. „To je vojsko mého otce, které nás pronásleduje. Jsme ztraceni, pokud neudeláš presne to, co ti reknu. Já se promením v katedrálu a tebe ve faráre, postavíš se k oltári a budeš bez ustání zpívat! Pokud se te budou na neco ptát, neodpovídej!“ Guntram slíbil, že udelá všechno presne tak, jak mu bylo uloženo. Vojsko se priblížilo a podivovalo se té katedrále, ve které byly všechny dvere otevrené, ale žádný z pekelníku pres práh nemohl, ackoliv to mnozí zkoušeli. Princ stál jako knez u oltáre a zpíval: „Pane, bud s námi! Pane, ochranuj nás!“ Dáblové tomu podivuhodnému zpevu nejakou chvíli naslouchali, ale když knez ve zpevu neustával, tak na nej zavolali, zda by jim mohl podat zprávu o bílém koni s jezdcem. Ale knez je neslyšel, a tak uháneli dál, až dorazili na samý konec pekelné ríše, ale bílého kone ani jezdce nikde nevideli. Když se s neporízenou vrátili vecer domu, tu pekelný kníže dštil hnevem.

Druhého rána se kníže opet zvednul do výše, aby se podíval po uprchlících. Tu v dálce uvidel katedrálu a slyšel knezuv tichounký zpev, který ho bodal rovnou do srdce. „To jsou oni!“ zamumlal: „Jen pockejte, mne neprelstíte!“ Vrhnul se rychle dolu, shromáždil ješte vetší vojsko než vcera a zvolal: „Spechejte k tomu kostelu, zborte ho do základu a jeden kámen a toho faráre, živého ci mrtvého, mi prineste.“

Pekelníci v mžiku vyleteli, avšak mezitím se Isabela opet promenila v bílého kone a Guntrama v jezdce a pospíchali dál. Za chvíli za sebou uslyšeli temné hucení a svištení a kun rekl jezdci: „Ohlédni se, co vidíš?“ „Cerný mrak jako vcera, ale tentokrát je ješte vetší a strašnejší.“ „Vida to je nové vojsko mého otce. Udelej presne to, co ti reknu, jinak jsme ztraceni. Já se promením ve velkou olši a tebe ve zlatého ptácka, neustále zpívej a nenechej se nicím splést ani polekat.“ Princ slíbil vše vykonat. Pekelné vojsko bylo brzy tu, o celých sedm set mil dál než stála katedrála, ale nenašlo ani stopu po ní ani po tom knezi, o tom bílém koni ani princi nemluve. Když dorazili k té velké olši, velmi se podivili a zustali stát a dívali se na strom a toho zlatého ptácka, který neustále zpíval: „Nebojím se! Nebojím se!“ „Jednou s tím zpevem ten ptácek jiste prestane,“ rekli si dáblové: „pak se ho zeptáme, zde nemá nejakou zprávu o té katedrále, knezi, bílém koni a princi.“ Ale ten ptácek stále jen bez prestání zpíval. Tak jeli dál až na samý konec pekelné ríše a vecer se vrátili domu s neporízenou.

Pekelný kníže dštil opet ohen, druhého rána se zvednul do výše, aby se podíval po uprchlících. Tu uvidel dvakrát sedm set mil daleko zretelne olši a zlatého ptácka, tichounce se mu donesl i ten zpev, který ho bodal do srdce. „Ha, prece mne neuniknete!“ Hned se spustil dolu, shromáždil ješte vetší vojsko než prve a porucil: „Spechejte a tu olši podetnete a prineste mi z ní jednu trísku a toho zlatého ptácka chytnete a živého ci mrtvého mi ho též prineste.“ Vojsko v mžiku vyrazilo, ale ta olše a zlatý ptácek se zatím promenili opet v bílého kone a jezdce a byli sedm set mil od místa, kde olše rostla. Tu za sebou slyšeli opet hlucení a svištení. „Ohlédni se,“ rekl bílý kun jezdci: „co vidíš? „Nejaký cerný mrak, ale ješte vetší a temnejší než ty predešlé.“ „To je vojsko mého otce, udelej opet presne to, co ti reknu, jinak jsme ztraceni. Já se promením v obilné pole a tebe v krepelku, behej neustále po poli a zpívej, ale nenech se zmást žádnou otázkou!“ Princ slíbil vše vykonat. Pekelné vojsko se s hukotem prihnalo a bylo již trikrát sedm set mil daleko a dívalo se a slídilo na všechny strany a nevidelo ani katedrálu a kneze ani olši a zlatého ptácka, natož bílého kone a jezdce. Když pekelníci uvideli to velké obilné pole, prekvapene zastavili a pozorovali krepelku, které pobíhala v poli sem a tam a volala: „Buh s námi! Buh s námi!“ „Až se ten pták zastaví a prestane volat, potom se ho zeptáme.“ Avšak krepelka to neudelala, a tak táhnuli dál až na samý konec pekla a vecer se vrátili s neporízenou domu.

V pekelném knížeti se nyní hnev prímo varil, dalšího rána vzlétnul vzhuru a uvidel to rozlehlé obilné pole jako jeden šedivý pruh a slyšel také to tiché krepelcino volání, které mu pronikalo až do morku kostí. „Ha, jste ješte v mé moci! Vy moji sluhové, všichni sem, spechejte a to pole posekejte a prineste mi jeden snop a také chytte tu krepelku! Ješte pockat! Nyní pujdu s vámi, nebot uniknou-li dalších sedm set mil, pak se mi budu moci smát, nebot tam moje pekelná moc koncí.“

S temi slovy se vznesl do výše a vedl své vojsko. Isabela a Guntram byli jako kun a jezdec už pekný kus cesty dál, už jim zbývalo jen sedm mil, aby z podzemní ríše unikli, tu za sebou uslyšeli mocné hrmení a svištení jako ješte nikdy predtím. Bílý kun rekl jezdci: „Ohlédni se, co vidíš?“ „Cerný bod na obloze, cernejší než noc a létají z nej ohnivé blesky.“ „Beda, beda! To je muj otec, jestli nebudeš nyní verne následovat, co ti reknu, je po nás veta! Já se promením v mlécný rybník a tebe v kachnu. Plavej neustále jen v jeho stredu a hlavu drž pod hladinou a nenech se žádným vábením svést, abys hlavu z mléka vytáhnul a plaval ke brehu.“ Princ slíbil, že vše presne udelá. Brzy stál pekelný kníže na brehu mlécného rybníka, ale promeneným nemohl nic udelat dríve, dokud by nedostal do své moci kachnu, která ovšem plavala ve stredu rybníka, dosáhnout na ni nemohl, byla príliš daleko a plavat k ní se ale neodvážil, nebot v cistém mléce se dáblové utopí. Tak mu nezustalo nic jiného, než aby lichotivými slovy tu kachnu k sobe privábil. „Milá kachnicko, procpak bloudíš neustále uprostred, rozhlédni se, tady, kde jsem já, je také prekrásne.“ Ale kachnicka se dlouho nedívala ani neposlouchala, ale pozvolna se v ní prece jen probudila zvedavost, alespon jednou se malinko podívat. Když ten pokušitel dál vábil, rychle na nej jednou pohlédla a tu jí ten zlosyn ukradnul tvár a ona v tu ránu oslepla.

Mlécný rybník se zakalil, jal se bublat a ke kachnicce promlouval žalující hlas: „Beda! Beda! Copak jsi to provedla?“ A ona slibovala, že se už nenechá svést. Ale dábel tancoval na brehu se zlomyslnou radostí a volal: „Haha, brzy vás dostanu!“ A pokusil se v zakaleném mlécném rybníce plavat, aby kachnu chytil, avšak ješte klesnul ke dnu, tak se ihned obrátil zpet k brehu. Dlouho kachnu lákal a vábil, ale ta zustala tiše na hladine, hlavu mela ponorenou v mlécných vlnách a dáblu se tak vysmívala. To dábla rozzurilo a byl netrpelivý, tak se promenil ve velké husí vole a ten mlécný rybník vypil i s kachnou a potom se valil domu. „Všechno je v porádku!“ rekl tichý hlas z mléka kachnicce a mléko se pojednou pocalo varit a kypet. A dáblovi bylo stále hure a úzkostneji, jen s velkou námahou se potácel pryc. „Už abych byl doma!““ povzdychl si, ale bylo to k nicemu, to varící mléko ho celého nafouklo. Ješte nekolik kroku vrávoral, pojednou se ozval zapraskání a on puknul a stáli tu v plné kráse Isabela a Guntram.

Nyní oba putovali do ríše jeho otce a bylo to práve sedm dní od okamžiku, kdy si dábel prince odnesl, když tam dorazili. Tu v celé zemi povstal obrovský jásot, cerné vlajky byly sundány, po cestách rozsypány kvetiny a ratolesti, a starý král za zvuku trub a trubek jim vyšel v ústrety.

Pak nechal vystrojit prekrásnou svatbu a Isabela s Guntramem spolu žili štastne a spokojene do konce svých dní.

Návod jak najit finalni krabicku:
Tak tahle princezna vam rekne, odkud ma zacit vase putovani...:



0. Az vam princezna poradi, dostanete se na 0. krizovatku (nulta je proto, ze to jeste neni foto-krizovatka). Postavte se tak, jako byste prisli od vesnicky Stezov. A ted kam mate jit:
Pokud si cizinec od krale vyzadal odmenu za 21 let, pokracujte rovne po stejne ceste. Pokud si ale odmenu vyzadal za 28 let, odbocte vlevo.

1. krizovatka - otázka:
Jaky trest slibil dabel Guntramovi, kdyz nesplni jeho ukol?
Pokud slibil, ze ho promeni ve skalu v pekle, vydej se cestou A. Pokud vsak slibil, ze ho hodi do pekelneho ohne, vyber si cestu B.


2. krizovatka - otázka:
Jak Isabela pomohla Guntramovi s prvnim ukolem?
Pokud zaseptala kouzlo, ktere ten ukol razem splnil, vydej se cestou A. Pokud vsak pomoci otcova karabace donutila pekelniky ukol splnit, vydej se cestou B.


3. krizovatka - otázka:
Ktery ukol vymysleny dablem nesel splnit?
Pokud to bylo vysuseni rybnika, vydej se cestou A. Pokud to bylo pokaceni rozlehleho lesa v horach, vydej se po ceste B. A pokud to bylo postaveni kostela z pisku, vydej se na cestu C.


4. krizovatka - otázka:
Ve ktere zvire se poprve Isabela promenila, aby Guntrama zachranila, kdyz zjistila ze ukol nejde splnit?
Pokud to byl bily kun vydej se cestou A, pokud to byl sedy osel vydej se cestou B.


5. krizovatka - otázka:
Jak poprve unikli, kdyz je dablovo vojsko dohanelo?
Pokud se schovali v temnem lese, vydej se cestou A. Pokud se promenili v katedralu a farare, vydej se cestou B.


6. krizovatka (pozor je pomerne nenapadna) - otázka:
Kolik mil chybelo Isabele a Guntramovi, aby unikli z podzemni rise, kdyz je dostihl Isabelin otec?
Pokud to bylo 700 mil, pak se vydej cestou A. Pokud to vsak bylo 7 mil, vydej se cestou B.


7. krizovatka - otázka:
Co mel za ukol Guntram udelat, kdyz byl premenen za zlateho ptacka, aby je vojsko neodhalilo?
Pokud mel zpivat, vydejte se cestou A. Pokud vsak mel mlcet, jdete cestou B.


Mezi 7. a 8. krizovatkou, je takovy maly trojuhelnicek a v nem a v jeho okoli, se nachazi mista vyfocena na obrazcich A-H. Na jednom z techto mist je ulozena mala krabicka s finalnimi souradnicemi. Prosim nechte krabicku na stejnem miste. Hodne stesti. NENI POTREBA NIKDE HRABAT, NE NA VSECHNY MISTA SE DA NECO SKRYT. Premyslejte u toho... :-) A kdyz bez hrabani nevite, kouknete se na hint... Pozn. hint nevypovida o tom, ktery obrazek to je, ale je to pouze upresneni skryse.


8. krizovatka (je pouze informativni, poradi jak se dostat ven z lesa a pak uz radi GPS) - otázka:
V co promenila Isabela Guntrama, kdyz se sama premenila v obilne pole?
Pokud to byl bazant, vydej se cestou A. Pokud to byla mys, zaboc na cestu B. A jestli to byla krepelka vydej se cestou C.

Hodne stesti!

Additional Hints (Decrypt)

xenovpxn fr fbhenavprzv: cbq xnzrarz svanyxn: cbq xnzrarz

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)