Belec Traditional Geocache

Jak vznikl název

Místní název BELEC se vyskytuje nejcasteji tam, kde se dríve nacházely pusté a hluboké lesy. Historikové se shodují v tom, že vykácením takového lesa vzniklo místo svetlé, tedy bílé a odtud název Belec. V celých Cechách je asi šest obcí, které nesou toto jméno - napríklad Belec u Litne nedaleko Berouna, Belec v jižních Cechách a také naše Belec na Krivoklátsku.

Jak vznikla obec

Ves Belec vznikla pri dávné lovcí stezce z Prahy na hrad Krivoklát. První písemné zmínky pocházejí už z jedenáctého století a praví se v nich, že Belec patrila ke zboží Krivoklátskému, tedy ceským panovníkum a že ve vsi bylo nejprve šest lidí osedlých (puvodních osadníku), z nichž pet drželo po jednom láne dedin o šedesáti stryších a šestý byl zeman, který žil na poplužním dvore s dvema lány. Protože tehdy ješte lidé nestaveli tvrze, žili zemané a vladykové na dvorech opevnených neboli otýnených plankami ci dokonce zcela otevrených. V Belci byli mezi vladyky i osoby stavu rytírského a meštané pražští. Nejvyšší komorník Vilém mladší z Risenberka na Rábí prokazoval králi Jirímu z Podebrad a pozdeji po nem i Vladislavovi tak nedocenitelné služby, že mu král venoval jako "nadání" k úradu nejvyššího komornictví vesnici Belec.

Okolní lesy patrily odedávna k obci a sahaly až do údolí Klícavy. V minulosti bývaly prícinou mnohých sporu mezi místními obyvateli a královskými úredníky ci lesními. Za dobrovolnou pomoc, kterou belectí poslali roku 1477 králi Vladislavovi, když chystal tri vyzbrojené výpravy do Rakous, Slezska a Lužice, dal panovník ihned vložit do zemských desek tzv. majestát, kterým belecské osadníky navždy osvobodil ode vší berne. Berni, na rozdíl od daní mohl vybírat jen král. Tímto aktem tedy nesmel nikdo krome belecských lidí kácet v jejich lesích drevo ani lovit zver. A práve krivoklátští úredníci a lesní toto právo nerespektovali a v belecských lesích lovili zver i káceli stromy jejichž drevo pak prodávali. Belectí si neustále stežovali a protože se jednalo o vec "zemskou", tedy o zájem komorích, spory se rešili na místech nejvyšších. Král Rudolf II se snažil celou vec uklidnit a proto dvakrát s odstupem trinácti let žádal na zemském snemu, aby Belec byla pripojena ke Krivoklátu. V roce 1594 toto snem konecne povolil, ale nebylo to zadarmo. Rudolf II musel za Belec dát dvur Dehnici (pozdejší Dejvice u Prahy). A tak Belec i "s lidmi kmecími a kostelním podacím" patrila od této doby prímo ke Krivoklátu.

Za tricetileté války (1618 - 1648) byla Belec tak ponicena a vypálena, že jen pet statku zustalo obydlených a pole ležela ladem. Šest statku bylo pustých. Je písemne zaznamenáno, že zdejší osadníci se živili (rok 1655) plavením dríví po rece Mži (dnes Berounka). Panské dríví plavili do Prahy po Berounce a dále po Vltave.

Od dávných dob byla v každé vsi rychta. V Belci známe jméno rychtáre z roku 1598 - byl to Jan Kota, který ji koupil od rychtáre Václava za 135 kop. Roku 1622 nastoupil jeho syn Bartolomej (Bartoš) Kota, jinak zvaný Dvorák. A potom roku 1666 nastoupil zase jeho syn Šimon. Roku 1678 koupil rychtu Václav Vosyka za 200 kop grošu. Rod tohoto jména žije v Belci doposud

Za dob tricetileté války v letech 1618 až 1648 byla Belec tak poplenena, že zbylo jen pet statku osedlých a šest bylo pustých. Pole ležela ladem. V roce 1683 koupil hrad Krivoklát Valdštejn. S ním získal i Belec, ve které zabral oba panské dvory a také všechny lesy. Jako díkuvzdání dal v roce 1704 opravit kostel svatého Mikuláše a roku 1717 dal pri hrbitovní zdi na zdené podezdívce postavit drevenou, šindelem krytou zvonici. (zde najdete keš GCW7RE)

I když jsou tyto události pro nás velmi hluboko v minulosti máme dukazy o tom, že ješte pred nimi na území dnešní Belce žili lidé. Dne 30.kvetna 1930 pri provádení melioracních prací v místech mezi zdí kolem kostela a budovou Obecního úradu narazili kopáci na popelnicové pole. I pri sebeopatrnejším zacházení se popelnice bohužel zcela rozpadaly a když se na místo dostavil profesor Žofka z kladenské reálky konstatoval, že zde pravdepodobne žili lidé, kterí za obydlí meli vykopané jámy v zemi a živili se lovem. V té dobe ješte nebyli stálými obyvateli a ani o obci v té dobe ješte nelze hovorit. Zbytky popelnic odvezl do kladenského muzea a tam urcil jejich stárí približne na století 10., kdy se v našich zemích pocínalo rozvíjet krestanství. V té dobe Premyslovci postupne zaclenovali pod svoji vládu ostatní kmeny v Cechách. Soucasne v odlehlých oblastech žili lidé ješte po zpusobu dávných predku, cehož dokladem je práve nález popelnicového pole v Belci.

S Belecskou minulostí jsou neodmyslitelne spjaty dva šlechtické rody - Bešínové z Bešin a Fürstenberkové. Areál nynejší Zvláštní školy internátní vystrídal v minulosti nekolik majitelu. Puvodne jej vlastnila rodina Kabátových, kterí však shodou smutných náhod prišli témer o všechno a byli nuceni statek prodat. Koupili jej baroni Bešínové z Bešin. Ti nechali v roce 1863 celý statek prestavet na honosnejší panský dvur. Belectí zacali tomuto místu ríkat "U barounu" a mnoho místních tu našlo práci a tedy i obživu. Bešínové v Belci skoncili po I. svetové válce. Upsali velké válecné pujcky rakouské armáde a po skoncení války prišli o všechno jmení a tak se odstehovali do Rakouska. Obcas se ješte objevili v Belci jako turisté a poptávali se na rodiny, jejichž clenové u nich kdysi pracovali. Pri jedné ze svých návštev, približne v šedesátých letech dvacátého století, uvideli své bývalé sídlo premenené k nepoznání. Budova a dvur i s okolím byly v bezvadném stavu a byla sem umístena Zvláštní internátní škola. Jedna ze zamestnankyn školy zde návštevu provedla a ta nešetrila chválou. Nakonec Bešínové predali vychovatelkám veliký pytel cukroví pro žáky školy. Na starém hrbitove u kostela má tento šlechtický rod svuj hrob.

Nedaleko od nynejší ZVŠI býval panský dvur nemeckých knížat Fürstenberku. Všichni obyvatelé Belce byli poddanými na jejich panství, museli tvrde pracovat a to i malé deti, ale zato nemeli hlad a bídu. Fürstenberkové žili v Belci nekolik století a dokonce ješte po první svetové válce. Dnes je v bývalém panském dvore sídlo pocítacové firmy z Prahy a celý areál doznal casem znacných zmen. Zajímavé sklepní prostory v kopci pod kostelem patrily také Fürstenberkum, kterí zde meli sklady jablek, repa a snad i brambor. Dnes jsou sklepy využívány jen obcas pri konkrétních kulturních akcích.

Cerpáno ze stránek obce Belec

PRO NALEZENÍ KEŠE NENÍ NUTNÉ VSTUPOVAT NA HRBITOV!!!!!