Dejiny rybníkárství v
Cechách
První písemné
záznamy o zakládání rybníku a o rybnicním hospodarení v ceských
zemích jsou z 11. a 12. století. Nejstarší rybníky patrily
klášterum, hlavní chovnou rybou byl i kapr (predevším
pro svou vysokou životnost, dobré výsledky v
rozmnožování, relativne rychlý rust a velmi dobré
prežívání, navíc také vysokou kvalitu svého masa); s
žádnou jinou rybou nebylo možno dosáhnout takových
výsledku.
Vedle klášteru byly rybníky ve 13. století i soucástí
feudálních panství, doba od poloviny 14. století pak už je
pocínající etapou výrazného rozvoje rybníkárství. Císar Karel IV.
podporoval výstavbu rybníku, zdokonalila se jejich stavební
technologie, rybníkári se poušteli i do budování rozlehlých
nádrží, což dosvedcují v té dobe vzniklé rybníky
Dvorište, Holná ci Velký rybník u Doks (dnešní
Máchovo jezero). Karel IV. zrizoval rybníky nejen z prostredku
královské komory, ale prikazoval je také stavet stavum a mestum s
cílem dát lidem hojnost ryb.
Nekteré rybníky v oné dobe vznikaly nejen z potreb rybochovných,
ale také jako rešení vodohospodárských problému (napr.
meliorace bažinatých oblastí). Pres výstavbu nekolika velkých
rybníku byly tehdy budovány predevším rybníky menší,
stavebne nenárocnejší. Postupem casu rybníkári zjistili,
že lepších produkcních výsledku se dosahuje v rybnících
vybudovaných na úrodných pudách. To prineslo presun výstavby
nádrží do Polabí a jiných nížinných oblastí. V oné dobe
se stavely rybníky jen jednotlivé, nikoliv pozdejší rybnicní
soustavy. V pozadí stála primitivní chovatelská praxe, kdy do
rybníku se vysazovaly matecné (generacní) ryby, které se vytrely a
zustaly zde pet, vetšinou však šest let.
Vytrený pludek mezitím odrustal, matecný tep kapr se každým
dalším rokem znovu vytíral a zakrátko byl rybník z
nedostatku potravy preplnen podvyživenými a tedy malými rybami
ruzných rocníku. S vodou navíc do rybníka vstupovaly plevelné ryby
a predevším štiky alnu, které na druhé strane obsádku
vyžíraly.
Pocátek 15. století znamenal v rybníkárství kvalitativní obrat. Do
praxe totiž vstoupila metoda oddeleného chovu pludku, násady a
tržního kapra, což obratem prineslo významné
zvýšení hektarové produkce. Politicky neklidná válecná
ulna doba spolu s husitským revolucním hnutím sice rozvoj
rybníkárství zbrzdila, ale jen na cas.
|
Zlatý vek
rybníkárství zacal v ceských zemích koncem 15. a pokracoval po celé
16. století. V té dobe dochází k bourlivé výstavbe rybníku, ty jsou
pokládány za velmi výnosné investice a proto se v jejich budování
angažuje nejen šlechta, ale i svobodná mesta ci
jednotliví meštané. Namísto individuálních rybníku se po
celých Cechách, na Morave i ve Slezsku zacínají stavet celé
rozsáhlé rybnicní dav soustavy. Odhaduje se, že koncem 16.
století zde existovalo kolem 25 tisíc rybníku o celkové výmere
kolem 180 tisíc hektaru (tedy více než trojnásobek soucasného
stavu).
Významnou osobností konce 15. století byl Vilém z
Pernštejna, který na prevzatém panství Hluboká nad Vltavou
zacal budovat rybníky a vytvoril v jižních Cechách první
ucelenou rybnicní soustavu s hlavním petisethektarovým rybníkem
Bezdrev. Zhruba ve stejné dobe zacala vznikat další velká
rybnicní díla a soustavy v okolí Trebone. Prozíraví
Rožmberkové zde vybudovali desítky nových velkých rybníku
(napr. Starý Koclírov /1491/, Ruda mesd /1495/, Velký Tisý
/1503-1505/). Vynikajícím rybníkárem v jejich službách byl
Štepánek Netolický, který vedle samotných rybníku zacal v
roce 1508 budovat i vodní osu trebonské rybníkárské oblasti, 45 km
dlouhou Zlatou stoku, která poté umožnila zrídit další
velké rybníky - Opatovický (1510-1514), Horusický (1511-1512) ci
Kanov (1515).
Dalším jihoceským vynikajícím stavitelem rybníku byl
Mikuláš Rutard, jehož rybnicní soustava poblíž
Chlumu u Trebone patrí k evropským unikátum pozdne stredovekých
vodohospodárských etp del. Zejména odvážná stavba Stankovského
rybníka, nejhlubšího v Cechách, je dokladem jeho
mistrovství.
Nejznámejší rybníkárskou renesancní postavou je však
Jakub Krcín, regent všech rožmberských panství. Krcín
byl osobností velice rozpornou, v každém prípade však
pro rožmberské dominium nepostradatelný svým mimorádným
ekonomickým myšlením a hospodárskými zásahy, které
Rožmberky posouvaly daleko pred ostatní ceské pány. Jeho
pricinením (spolu s využitím mocenského postavení) vznikly
odvážné rybnicní stavby; v roce 1570 zahájil budování Nevdeku
(pozdeji prejmenovaného na Svet), roku 1571 následoval Spolský,
1574 rozšíril Opatovický vad, 1577 zapocal stavbu
Potešila a rozšíril Nadeji a Skutek, roku 1580
rozšíril Dvorište a Záblatský, a následovaly precetné
další rybníky. Jeho životní dílo však
ješte stálo pred ním. Až v roce 1584 se pustil do
gigantické stavby rybníka Rožmberka jako pocty svým
chlebodárcum a nakonec i svého památníku. Soucasne s tím
vyrešil prutok povodnemi ohrožované Lužnice nove
budovaným rybníkem a její vodu bezpecne prevedl svou Novou rekou do
Nežárky. Stavba Rožmberka trval šest let, behem
této doby ješte rozšíril nalu rybníky Vlkovický
a Horusický. Po dokoncení Rožmberka opustil Krcín
rožmberské služby a zbytek svého života trávil na
sedlcanském panství, kde rovnež nezahálel (mj. zde vedle
dalších menších rybníku postavil i nádherný
dvaapadesátihektarový Musík).
Do historie zlaté doby rybníkárství v ceských zemích se
nesmazatelne zapsal i olomoucký biskup Jan Dubravius. Sám
znalec rybnicního hospodarení, v prubehu let 1535-1540 sepsal
základní dílo starého ceského rybníkárství, jež se pod názvem
O rybnících stalo v cetných prekladech na staletí ucebnicí
evropského chovu ryb. V podstate lze ríci, že zásady tlumocené
Dubraviem platí v obecné rovine dodnes.
|
Tricetiletá
válka (1618-1648), která zasáhla témer celou Evropu, prinesla vedle
ztrát na životech i nedozírné materiální škody a
profesní úpadek veškeré hospodárské cinnosti. Promítlo se to
prirozene i do danje chovu ryb. Cetné rybníky byly poškozeny
prokopáním hrází ci znicením vypouštecích zarízení, mnohé
další pak nebyly vubec napušteny, nebot je nebylo cím
nasadit. V druhé polovine 17. století se sice podarilo tento úpadek
mírne zastavit, ale do skutecné renezance chovu ryb bylo daleko.
Spíše to bylo jen jakési vytloukání klínu klínem, jak
pozdeji o této dobe napsal vynikající rybnicní hospodár Josef
Šusta.
V zemedelství se ve druhé
polovine 18. století zacala situace menit. S rustem obyvatelstva
narustala i poptávka po potravinách, patenty Josefa II. navíc
uvolnily rozvoj zemedelství, to opustilo úhorový systém hospodarení
a prešlo k pevným osevním postupum a strídání plodin. Tento
pokrokový nástup však rybníkárství nejen nezachytilo, naopak
rybníky jako jediná rtyci rezerva pro rozširování zemedelské
pudy zacaly být vysoušeny a premenovány na pole a louky
dávající vetší užitek. Postupne tak plocha rybníku
klesla na celkových zhruba 77 tisíc hektaru, tedy na méne než
polovinu stavu rit, jaký byl v záveru 16. století. Rušení
rybníku probíhalo intenzivne predevším v úrodných oblastech
(Pardubicko, Podebradsko, Jicínsko, Plzensko, jižní Morava),
méne intenzivne v jižních Cechách, kde premenou rybníku
založených na zamokrených pudách nebylo mnoho co získat. Do
roku 1840 klesla výmera rybníku o dalších zhruba 40 tisíc
hektaru. Nicméne vysvetlovat tento úpadek ceského rybníkárství jen
preferencí klasického zemedelství by nebylo objektivní tep.
Chov ryb se totiž behem dvou století propadl z pozice vysoce
rentabilního a profesne zdatného odvetví v doslova extenzivní prvek
celé zemedelské soustavy, který nebyl schopen konkurence.
Teprve ve druhé polovine
19. století zacalo docházet k mírnému pozitivnímu obratu. Stály za
ním tehdejší vynikající osobnosti predevším z rad
praktiku. Z nich je možno jmenovat napríklad reditele
trebonského panství Václava Horáka (1815-1900), jehož
hospodárské zásahy spolu s dodržováním chovatelské kázne
zvýšily rybnicní výnosy, a predevším pak reditele
trebonského panství Josefa Šustu (1835-1914) dsme, jenž
svá rybochovná opatrení v oblasti letnení a hnojení rybníku,
presného stanovení hustoty obsádek, výteru kapra, chovu candáta a
marény a zejména pak výživy kapra opíral o dukladné vedecké
studium. Do Šustovy rybárské generace patril i jinak
mladší Theodor Mokrý (1857-1945), správce lnárského
rybnicního hospodárství, známý navíc i prošlechtením nové
odrudy kapra, tzv. lnárského modráka.
Za první republiky (1918-1939) se rybnicní chov ryb po pocátecních
problémech rozvíjel celkem príznive, vedle kaprového rybníkárství
se zacínaly objevovat i chovy pstruha duhového (do Evropy byla tato
ryba dovezena z Kalifornie v roce 1881 a už roku 1888 se o
její odchov pokoušel rybárský spolek v Kadani). V prvním
desetiletí po vyhlášení republiky vznikla ve Vodnanech tir
rybárská škola (1920) a o rok pozdeji v Praze státní
rybárský výzkumný ústav, mnoho tisíc hektaru rybníku bylo
rovnež zestátneno, produkce tržních ryb narustala (v roce
1930 cinila více než 3200 tun), nicméne konec tomuto slibnému
rozvoji však ve tricátých letech ucinila hospodárská krize.
Druhá svetová válka (1939-1945) pak tuto stagnaci i pozdejší
propad jen dotvrdila.
Po válce 2. svetové válce
prešly rybníky do majetku státu, po organizacních
peripetiích vznikl státní podnik Státní rybárství, který
jednoznacne ovládal veškerý stes chov ryb. Skutecností je,
že pod vedením této organizace byly rozpracovávány a úcelne
zhodnocovány nové chovatelské technologie znamenající rychlý rust
produkce (v pozadí tohoto boomu ovšem stál absolutne
nenasycený socialistický trh, který vdecne prijímal jakékoliv
množství vyprodukovaných ryb). V roce 1989 bylo na území
dnešní Ceské republiky vyprodukováno zhruba 17,3 tisíce tun
tržních ryb.
Po roce 1989 došlo k privatizaci bývalých podniku Státního
rybárství, vetšinove na jejich základe vznikly akciové
spolecnosti a spolecnosti s rucením omezeným, do sektoru chovu ryb
vstoupily i soukromé osoby.
Text a foto jsou prevzaty ze stránek Rybárského sdružení CR,
s výslovným svolením ing. Václava Šilhavého, reditele
sdružení
Kaprí polévka
Tradicním znakem ceského rybníkárství je kapr, tak prihodím
ješte náš oblíbený recept na vánocní rybí polévku :).
K príprave vánocní polévky potrebujeme:
- kaprí hlavu
- kaprí orez
- jikry nebo mlící a další jedlé vnitrnosti
- cibule
- 150 g másla
- 300 g korenové zeleniny (mrkev, petržel, celer)
- pepr
- zázvor
- sul
- petržel
- 50 g másla a 50 g hladké mouky na jíšku
Nastrouhanou korenovou zeleninu a nadrobno nakrájenou cibuli
osmažíme na másle. Poté, co zelenina zhnedne, zalijeme vodou a
pridáme hlavu kapra a kaprí orez. Vše varíme v mírném varu
asi 20 minut. Potom polévku precedíme pres síto a osolíme, ochutíme
peprem a zázvorem. Zahustíme svetlou máslovou jíškou,
vložíme jikry ci mlící a vnitrnosti a povaríme dalších
10 minut. Po odstavení pridáme obrané maso z hlavy kapra a odrezku,
petrželovou nat. Rybí polévku podáváme s na másle
osmaženými kostickami housky.
Cache prosím dukladne zavírejte at obsah nenavlhne a vracejte ji
presne tam kde jste ji našli, at umožníte odlov i
ostatním :).