Tato tradicní keš muže být rychlou drive in a spatríte
krome Šibenicního vrchu i nádherný výhled do okolí. Keš je soucástí
mestské miniserie Katovské remeslo v Litomyšli,
která má pripomenout fakta a zkazky kolem této desivé minulosti, a
provést Vás místy, kde se odehrávala.
Zaparkovat mužete zde: N 49°52.410´ E016°17.532´ Další
cásti serie:
Smutný most,
Popravište,
Katovna a Bonus cache
Rasovna.
Smrt obešením prevzato
z clánku
casopisu 21. století podleVladimíra Šindeláre (19. 03.
2007). Nejbežnejším, ale zároven i nejméne cestným zpusobem
popravy bylo obešení. K šibenici mohly tehdejší konšelské soudy
provinilce odsoudit už za pouhou krádež. Vešení se v naprosté
vetšine prípadu týkalo predevším mužu, záznamu o obešených ženách
je ve starých soudních spisech jen málo. Duvodem byla zejména
skutecnost, že se podle tehdy bežné praxe tela obešencu ponechávala
viset na šibenici tak dlouho, až shnila, což tehdejší spolecnost
pokládala v prípade ženy za neslušné. Šibenice byly velmi
casto budovány v blízkosti cest za mestem, vetšinou na mírných
návrších ci na kopcích, podmínkou byla dobrá viditelnost stavby z
okolí. Kolemjdoucí byli varováni, že zde funguje prísné trestání
provinení. Místo šibenice velmi brzy získalo specifické oznacení,
nejcasteji "Šibenicní vrch". Pahorek býval vzdálen asi kilometr od
hradeb mesta, což byla dostatecná vzdálenost k tomu, aby pach z
rozkládajících se tel priliš neobtežoval obyvatelstvo, ale nebylo
to však zas tak daleko, aby se obyvatelé nemohli dojít podívat na
nekterou ze zdejších exekucí. Šibenice byla odstrašujícím místem
hanby a neštestí. To mohl prinášet už jen její stín, a proto musela
být postavena na pozemcích mesta tak, aby nemohla vrhat stín na
sousední pozemky. Jediný, kdo se mohl v blízkosti šibenice
pohybovat a vstupovat do ní, byl kat. Jelikož byl kontakt s
takovýmto objektem zneuctující, byla i stavba ci oprava šibenice
(stejne jako pranýre) ritualizovanou záležitostí, které se museli
zúcastnit všichni príslušníci potrebných remesel, aby úcastníci
prací nebyli tercem posmechu ostatních a po ukoncení prací byli
všichni znovu prohlášeni za pocestné.
Ve starších dobách se uplatnovaly jednodušší šibenice drevené
konstrukce, jejichž umístení se nezrídka lišilo od pozdejších poloh
šibenic zdených. Taková však v Litomyšli nikdy nestála. Trest
obešením byl zpravidla nejcasteji udelovaným hrdelním trestem v
období 16. - 17. století, a to zejména za majetkové delikty. Kat a
jeho pomocníci - tzv. holomci nemohli zmenit své remeslo, nebot
byli již navždy považování za necisté. Dokonce prý nebylo možno
trestat toho, kdo by katovi nejakým zpusobem ublížil nebo jej
slovne urazil. Ze zdroju nevyplývá, zda zdejší šibenice sloužila
casto a není jisté, zda nebyly i zde vykonány popravy stetím.
Zdroj: (Marie Martincová podle vyprávení p. Tobiše)
Vlastivedný sborník „Od Trstenické stezky" rocník I. c. 9-10
Pozn. Povesti jsou nepresné,
obmenované a nekdy si odporují, ale o to tu asi nejde.
(citace): Poslední kat v Litomyšli jmenoval
se Horínek. Poslední, kterého Horínek popravil, se jmenoval
Vasiljevic Petrovski, voják Rusín, který zabil cloveka a oloupil ho
o becicku koralky a pár krejcaru. Byl odsouzen k smrti
provazem a ortel vykonán roku 1808. V pametní knize u místní
obce litomyšlské je o tom psáno brkovým perem cerveným inkoustem
tak drobne, že bylo nutno císt lupou. Obešenec nechával se viset na
šibenici až do slunce západu. Potom ho pochovali na míste u kríže,
který stojí na rohu u križovatky silnic k Morašicím a
Nedošínu. Ješte pred svetovou válkou byly za krížem dobre znát tri
hroby popravených.
Podle povesti se litomyšlský kat vsadil s majitelem zámku,
že donutí odsouzeného s utatou hlavou ješte nekolik minut se
pohybovat. Dohodli se, že pokud bude schopen chodit, pozemky ve
vzdálenosti, kterou popravený ujde, pripadnou katovi. Kat si prý
nechal prinést cerstvý horký chléb a po utnutí hlavy usekl i spodní
cást chleba. Chléb pak prý narazil na krvácející krk a skutecne
donutil nebohé telo ješte nekolik desítek metru ujít. Podobne -
Zdroj: Povesti z Litomyšle F.Šíma-Trojanský II.: Vypráví
se, že jedenkráte tam mel býti popraven clovek carodejník. Tázán
jsa na poslední své prání, prosil, aby mu byl dán kousek pole, kde
by si po smrti mohl odpocinouti jeho duch. Slíbeno mu, ale
s tou podmínkou, že ho musí, až bude stat, obejít. Odsouzenec
souhlasil. Ale prosil, aby na utatý jeho krk uložen bochník chleba.
Byla vykonána poprava. Na pretatý krk odsouzencuv byl uložen
bochník chleba. Statý potom za doprovodu katova obešel sousední,
jemu darované pole. Vypráví se též, že tam byly na bochník chleba
kladeny staté hlavy odsouzencu, jež pak mluvily, a tak vyzvedeli na
nich to, o cem odsouzenci za života svého odepreli vypovídati.
Za mestskou cihelnou stávala také na kopci za mé pameti mohutná
planá hruška na poli rolníka Mlejnka. Muj ded vypravoval, že na ni
pro výstrahu povesili na reteze popraveného na nekolik dní. Ríkalo
se tam „U stínadel". Když byl delikvent priveden pod litomyšlskou
šibenici, vojsko utvorilo ctverec a obecenstvo se mohlo dívat
z kopce u dráhy (dríve Šulcovy sady).
(konec citace)
V míste keše presne šibenice nebyla, kvuli návštevnosti
cyklotrasy a žluté turistické byla posunuta, zato z místa mužete
videt za príznivého pocasí unikátní kruhovou panorámu pres celou
litomyšlskou pánev. Není divu, že na tomto hrbetu nedaleko stávala
i rozhledna. Užijte si to. Asi se Vám budou honit hlavou odlišné
myšlenky než odsouzencovi, ale nezapomente si opsat z vnitrní
strany víka keše hodnotu indicie C ke keši
bonusové.