Naše obec se nachází 2 km severne od mesta Nymburk, tedy
v Polabské nížine. Zdánlivá rovina však není
jednotvárná. Jsou zde typické lužní lesy, tune a mokrady,
které na nekterých místech precházejí v pruhy píscitých teras
a vátých písku. Snaha o zachování alespon cásti neporušené
prírody vedla k vyhlášení chránených lokalit, napr.
lužního komplexu mezi Veltruby a Podebrady, dále
Žehunského rybníka a Žehunské obory, strání u Mcel,
slatinné louky Hrabanovská cernava u Lysé nad Labem, chránené
již od roku 1933 a slatinná louka u Velenky.
Nejzajímavejší místa s písecnými presypy jsou u Píst a
u Osecka.
Bobnice
Trvalé osídlení okolí reky Labe se datuje od
strední doby kamenné. Puvodní krajina se pocala menit až
s rozvojem zemedelství a pozdeji prumyslu. První zmínka o
Bobnicích, kterou však nelze v soucasnosti doložit
historickými prameny, pochází z roku 1353, kdy zde stával
zemanský statek, patrící pod správu misionáru u sv. Víta
v Praze. Nejstarší známá zmínka o Bobnicích, kterou lze
doložit historickým pramenem, pochází z roku 1413. Jedná
se o zmínku v listine, vydané v Praze 14. 12. 1413,
v níž Václav z Blahotic, dekan kostela sv.
Štepána v Litomericích a Bartolomej z Litomeric
dosvedcují, že koupili od komtura Zdenka a konventu rádu
johanitu u P. Marie v Praze na dobu svých životu vsi
Bobnice a Sadovou.
V polovine 16. století zde melo mesto
Nymburk statek, který dedicne pronajímalo. Po roce 1547 spadají
Bobnice k panství podebradskému. V tomto roce zde
žilo trvale 12 osob, byla zde krcma a od roku 1590 masný
krám.
V dobe tricetileté války,
predevším v roce 1631 – 1634 stihl Bobnice osud
mnoha ceských vsí a osad. Obec se nevyhnula drancování saských
vojsk a byla zcela znicena. Od roku 1740 však zde už
trvale žilo 11 sedláku, 4 chalupníci a 4 barácníci.
Škola byla v obci již v 1. polovine 18.
století a od roku 1863 zde byla i škola evangelická.
Do kese
nevkladejte zadne jine veci nez CWG, GC a TB, dekuji! (nic jineho
se tam stejne nevejde)