Poslyšte príbeh, který se možná ani nestal, o muži, který možná nikdy nežil.Do dnešních dnu se dochovalo jen jeho jméno - ríkali mu Ibrahim. Muž tohoto jména se jakoby odnikud objevil v malé židovské komunite ve meste Úštek v dobe, kdy zde Židé pokojne žili pohromade s ceským a nemeckým obyvatelstvem. Bylo to období, kdy se Židum v Úšteku darilo, zastávali funkce v samospráve, byli mezi nimi lékari, právníci a samozrejme podnikatelé. Nikdo neví kdy presne se Ibrahim ve meste objevil, pravdepodobne to však bylo pár let po vzniku první republiky, nekdy mezi lety 1921-1924. Po svém príchodu budil z pocátku neduveru, ale svým vystupováním a jednáním si brzy získal prízen všech obyvatel. Tajemný Ibrahim pocházel zrejme z oblasti Palestiny nebo Sýrie, jeho otec údajne patril mezi vlivné diplomaty a jeho matka byla polská Židovka.Za jakých okolností se rodice poznalije další neobjasnenou záhadou v jeho živote. Velké kulturní rozdíly v puvodu rodicu zpusobily, že chlapec vyrustal jen s matkou. A tak se i stalo, že Ibrahim, jménem i vzezrením Arab, byl ve skutecnosti plnohodnotným a praktikujícím Židem. Ibrahimuv otec však z jeho života zcela nezmizel. Díky svému vlivu a postavení zajistil svému synovi prestižní vzdelání na bagdádské univerzite a na parížské Sorbone. Co však primelo tohoto vzdelaného muže mnoha nadání usadit se v malé židovské komunite v malém mestecku ne víc než lokálního významu ? Hledal zde snad úkryt ? A co by jej mohlo pronásledovat ? Mnoho otázek, ale žádné odpovedi.V dobe kdy pobýval v Úšteku, vedl Ibrahim velmi nenápadný život. Nikoliv však v ústraní. Byl nedílnou soucástí tehdejší diaspory. Pomáhal lidem v rešení financních otázek, poskytoval právní pomoc, navštevovali jej vlivní lidé, vcetne diplomatu sídlících v Praze. Zlom v Ibrahimove klidném živote zpusobil nástup národního socialismu v Nemecku. NSDAP se v roce 1933 prohlásila jedinou legální stranou v zemi a její antisemitická politika primela Ibrahima od samého pocátku varovat své židovské prátele pred blížícím nebezpecí.Jeho znalost politických pomeru a smerování dalšího vývoje v Evrope presahovala vedomosti bežného cloveka na malomeste, ale dnes už se nedozvíme kolik z nich uposlechlo jeho naléhání a výzev a zachránili si svým vcasným odchodem život. Po 2.svetové válce se už nikdo z úšteckých Židu nevrátil. Ibrahim odešel ze dne na den pocátkem roku 1936. Kam však z Úšteka odjel je nejasné. Poslední zpráva o Ibrahimovi byla ta o jeho náhlé smrti, která prišla trictvrte roku po jeho odchodu a byla odeslána ze švédského Stockholmu. Mnoho místních bylo touto zprávou zarmouceno. Všichni vedeli, že Ibrahimovým práním bylo dožít v Úšteku a být pochován na zdejším hrbitove, stejne jako ostatní místní Židé již od 15.století. Jeho telo se do Cech nikdy nevrátilo a tak mu prátelé toto prání splnili alespon formou malého náhrobku. Náhrobek je stejne zvláštní jako celý Ibrahimuv život. Jsou na nem dva nápisy. Jeden je v arabštine (možná jediný nápis v arabštine na židovském hrbitove na svete), který ríká : "Zde odpocívá náš prítel Ibrahim, jehož duše byla židovská a srdce arabské." Druhý nápis je tradicní fráze používaná na židovský náhrobcích, je v hebrejštine a ríká: "Necht je jeho duše pripojena ke svazku živých." Zde koncí cesta života muže, v jehož osudu zustává mnoho nevyrceného a dost možná je celý jeho život príliš neuveritelný než aby to mohla být pravda ...
