Když došlo 28. ríjna 1918 k
vyhlášení Ceskoslovenské republiky, nemela vláda po ruce schopnou
armádu. Nová republika byla ve svých pocátcích velice citlivá a
zranitelná. Tisícikilometrová hranice vyžadovala pevnou ostrahu,
ale i uvnitr zeme zbytky vládního mocenského aparátu a další
prisluhovaci monarchie, se nemohli a ani nechteli smírit s novou
situací.
Na jižní Morave zacali
Nemci zvedat hlavu, hlavne v Mikulove a ve Znojme. 3. listopadu
Nemci manifestacne vyhlásili pripojení jižní Moravy k Rakousku,
dokonce požádali rakouskou vládu o pomoc.
Veliká nadeje - LEGIE -
které si získaly v zahranicí obdiv a respekt, doma chybely.
Francouzské, které se vracely první, následne italské, na tak
rozsáhlé potreby nestacily a stotisícová síla legií v Rusku, ta se
za težkých stretu probojovávala od blízké Ukrajiny, pres Sibirskou
magistrálu, k jediné možné ceste návratu do Vladivostoku.
Proto se zacínají na mnoha
místech republiky utváret vojenské jednotky ,,DOBROVOLCU“, z rad
clenu SOKOLA a dalších vlastenecky orientovaných organizací, ale i
z nemalého poctu vojenských zbehu - tzv. „zelených kádru“
V Uherském Hradišti
vznikl samostatne „Slovácký prapor“, složený z dobrovolníku z mesta
a okolních vesnic, vcetne „zeleného kádru“ z Buchlovských hor. Mel
4 roty o celkové síle asi 700 mužu a 20 dustojníku. Zhruba 500 jeho
príslušníku byli tamní Sokolové. Velení praporu se ujal npor. V.
Kropác, a 20.11.1918 odešel prapor na Slovensko. Pozdeji byl
rozdelen k jednotlivým jednotkám, které docházely z Moravy, zejména
do stavu pozdeji vzniklého 1. dobrovolnického pluku a Slovácké
brigády.
Jedním z méne pripomínaných
vojenských uskupení, tolik potrebných na eliminování rady težkostí
na jihu Moravy byla - SLOVÁCKÁ BRIGÁDA. Byla ustavena v Hodoníne 4.
listopadu 1918 ...
Ale jak je pro naši národní
charakteristiku typické, po návratu našich legií, se na tyto
bojovníky, kterí se obetovali pro republiku v období
nejkritictejším, nejak úredne pozapomnelo. Nabizim vam prochazku,
mozna v jejich zaslych stopach ... |