ENIAC
ENIAC
[CZ]
V roce 1949, byly pocítace obrovskými monstry, která zabírala
celé budovy ci alespon celá jejich patra. Vrcholem technologického
rešení bylo použití elektronek, a napríklad tehdejší pocítac ENIAC
(Electronic Numerical Integrator and Computer) jich používal 17 468
(jenom na jejich žhavení potreboval menší elektrárnu), dále
obsahoval a krystalových diod, b relé,
c odporu, d kondenzátoru, okolo
e miliónu rucne pájených spoju, vážil f
tun, zabíral g m2, spotrebovával h kW
elektrické energie a jeho vývoj stál 500 000 dolaru. Byl pomerne
poruchový a k závadám na elektronkách docházelo nejcasteji pri
zapínání nebo vypínání pocítace. Tento problém byl jednoduše (i
když nákladne) vyrešen nepretržitým provozem. Poté se závada na
elektronkách vyskytla jednou za i dny, pricemž k
jejímu nalezení stacilo 15 minut.
Podle nárocnosti zvládl pres j (násobení) nebo 30
(delení) operací za sekundu, pricemž operace s menšími císly
provádel rychleji. Používal desítkovou soustavu. ENIAC byl
programován pomocí prepínacu, avšak v roce 1948 byl modifikován,
aby mohl provádet program uložený v pameti ROM. Tento zásah
znemožnil paralelní provádení operací a snížil šestinásobne jeho
výkon, avšak doba programování se zkrátila ze dnu na hodiny, což
bylo akceptovatelné.
Jak velké budou pocítace?
Když se ve zmíneném roce 1949 redaktori casopisu "Popular
Mechanics" zamysleli nad budoucím možným vývojem, vyšla jim
následující perspektiva:
"Pocítace by v budoucnu mohly vážit i méne než
1,5 tuny" (Popular Mechanics, 1949).
Ve své dobe to asi byla dost odvážná veštba. Nejspíše pritom
pocítali s tím, že základními stavebními kameny pocítacu budou i do
budoucna elektronky. Polovodicový tranzistor byl sice vynalezen o
dva roky dríve, ale kdo tehdy tušil že vývoj se bude ubírat práve
touto cestou (pres samostatné tranzistory k integrovaným obvodum,
mikroprocesorum atd.)?
Thomas J. Watson
Ostatne, k historii mikroprocesoru se vztahuje i následující
výrok, hojne citovaný v odborné literature. Je pripisován dnes již
neznámému inženýrovi ve stredisku Advanced Computing Systems
Division firmy IBM. Ten mel v roce 1968 komentovat první
mikroprocesory takto:
"Ale ... k cemu by to mohlo být dobré?" (IBM,
1968)
Kolik pocítacu bude zapotrebí?
Zustanme ješte ve ctyricátých letech a u Velké modré, alias u
firmy IBM. Jeho tehdejšímu rediteli, Thomasi J. Watsonovi (šéfem
IBM byl od roku 1915 až do roku 1956), jsou pripisovány následující
dva vskutku "globální" výroky:
1943: "Nemyslím si, že by na svetovém trhu byla
poptávka po více než peti pocítacích"
1946: "Pro pokrytí celosvetových potreb by melo
stacit asi deset pocítacu"
Snad netreba dodávat, že práve firma IBM se v pozdejších letech
stala zrejme nejvetším výrobcem strediskových pocítacu (tzv.
mainframu), kterých rozhodne prodala více jak 5, resp. 10.
Osobní pocítace?
Kenneth Olsen
Vývoj výpocetní techniky se v dalších letech ubíral od mamutích
mainframu smerem k menším pocítacum, a s jejich postupným
zmenšováním a zlevnováním se casem objevila perspektivní možnost
dát jeden takový pocítac každému uživateli k jeho výhradnímu
použití. Názory na smysluplnost tohoto znacne revolucního kroku se
ale lišily.
Napríklad zakladatel a šéf jiné velké pocítacové firmy oné doby
(firmy DEC, Digital Equipment Corporation), pan Kenneth Olsen, se v
roce 1977 na prestižní "vizionárské" konferenci World Future
Society Convention vyjádril takto:
Není žádný duvod proc by lidé meli mít pocítace
doma
O keši
Na zadaných souradnicích keš nehledejte, ale mužete tam
zaparkovat své geovozidlo. Umístení keše zjistíte tak, že dosadíte
za tucnou kurzívou psaná písmena príslušná císla a souradnice
spocítáte podle následujících príkladu:
[EN]
The ENIAC was a modular computer, composed of individual panels to
perform different functions. Twenty of these modules were
accumulators, which could not only add and subtract but hold a
ten-digit decimal number in memory. Numbers were passed between
these units across a number of general-purpose buses, or trays, as
they were called. In order to achieve its high speed, the panels
had to send and receive numbers, compute, save the answer, and
trigger the next operation — all without any moving parts. Key to
its versatility was the ability to branch; It could trigger
different operations that depended on the sign of a computed
result.
Besides its speed, the most remarkable thing about ENIAC was its
size and complexity. ENIAC contained 17,468 vacuum tubes,
a crystal diodes, b relays,
c resistors, d capacitors and around
e million hand-soldered joints. It weighed
f tons, took g m2, and consumed
h kW of power. Input was possible from an IBM card
reader, and an IBM card punch was used for output. These cards
could be used to produce printed output offline using an IBM
accounting machine, probably the IBM 405.
About Cache
You won't find the cache on the coordinates above, but you can park
your car there. To get the coordinates you will have to solve the
equations at the end of the Czech text. I can only come out that
i=2 and j=300. Good luck.
