Souradnice Vás zavedou k informacní ceduli zacátku naucné stezky Ždánickým lesem http://www.kyjovsko.cz/obec/lovcice/.
Keška je umístena mimo tuto trasu v hlubokých hvozdech, kde promena dreva v uhlí do roku 2012 probíhala. Bohužel dnes je již milíř odvezen, tak snad jen pro vzpomínku. Keška přemístěna - původní krabičku asi majitel pozemku zničil. Najdete ji vyluštěním jednoduché gravitacní šifry:
DREVENÉ UHLÍ
Drevené uhlí je drevo karbonizované za vysokých teplot bez prístupu vzduchu. Dríve se pripravovalo v milírích, dnes v kovových karbonizérech. Drevené uhlí bylo po dlouhou dobu základním zdrojem tepla pro kovárské výhne, hute a další provozy, závislé na intenzivním zdroji tepla. Je také duležitou surovinou pro výrobu cerného strelného prachu. Behem 19. století bylo vytlaceno uhlím kamenným a dnes je užíváno jen zrídka (vytápení, provoz grilu, výroba strelného prachu pro historické zbrane).
MILÍR
Milír je velkou hranicí dreva, která je zvenku utesnena hlínou. V hlineném obalu je na pocátku nekolik otvoru, aby do milíre mohl vnikat vzduch pri jeho rozhorívání. Poté jsou otvory utesneny a prísun vzduchu je regulován na velmi nízké úrovni. Milír poté nekolik desítek hodin doutná za minimálního prístupu vzduchu a uvnitr probíhá za vysoké teploty karbonizace dreva. Pak se nechá milír vychladnout a po jeho zbourání se muže vzniklé uhlí vyjmout. Na 100 kg dreva se získá približne 20 kg dreveného uhlí.
MILÍR DRÍVE
Jelikož bylo zapotrebí velkého množství dreva, stavel se milír rovnou v lese. Místo pro jeho zakládání muselo být na rovném míste, ze kterého byla vytrhána tráva. Tento plácek musel být taktéž zbaven kamení a korenu.Základem milíre byla stredový kul, který se nazýval král. Tento kul býval z tvrdého dreva. Zarazil se doprostred pripraveného plácku. Pak se tycí, která se priložila k vrcholu krále, obkreslil pudorys milíre. Kolem tohoto kruhu byly položeny kameny. Jim se ríkalo fušajty.Poté se kolem krále zacalo rovnat drevo. Milír se u stredového kulu vyskládal až k vrcholu suchým (ríkalo se mu mastné) drevem. Na nej pak prišla vrstva tvrdého dreva. Jak se pokracovalo smerem k obvodovým kamenum, bylo zapotrebí skládat cím dál tím kratší drevo, aby bylo doasaženo známého kopulovitého tvaru milíre.Milír byl zapálen za pomoci mastného papíru ci hadru na tyci (fakule) u stredu. Jak dohorelo mastné drevo, ohen preskocil na drevo tvrdé. Poté se milír zaházel zeminou, mechem a jehlicím a peclive se hlídalo, jestli nekde nehorí moc a nebo naopak neuhasíná.Po urcitém case se muselo vystoupat k vrcholu milíre a zarazit do jeho stredu dlouhou tyc, kterou se pak kroužilo kolem krále. To se delalo proto, aby již hotové uhlí propadlo na zem a milír mohl být doplnen. To se opakovalo do té doby, než byl milír plný nového dreva.To bylo zhruba po sedmi až deseti dnech. Poté se milír utesnil tak, aby ohen zcela vyhasl. Po zchladnutí první vrstvy došlo na odhalování milíre a následné odebírání hotového dreveného uhlí.
MILÍR DNES
Dnes se milíre pro výrobu dreveného uhlí používají jen zrídka v nekterých chudších zemích. Vetšinou byly nahrazeny ocelovými karbonizátory, které mají vyšší úcinnost (ze stejného množství dreva se získá více uhlí) i kratší dobu výrobního cyklu. Navíc bylo v prumyslu od 18. století drevené uhlí postupne nahrazeno uhlím kamenným a tím poklesla po dreveném uhlí poptávka.
KARBONIZACE
Karbonizací nazýváme proces, pri kterém se látky pyroliticky rozkládají. Tohoto procesu dosáhneme horením s minimalním prístupem vzduchu. Podle teploty konecného rozkladu vzduchu delíme karbonizaci na nízkotepelnou (do 600 °C - uhlí) a vysokotepelnou (12000 °C - dehet, karbonizacní plyn.
