Rumburská vzpoura
Koncem 1. svetové války došlo v Rumburku k nejvetšímu
protiválecnému vystoupení, které bylo spojeno s návratem
rakouských
vojáku z ruské fronty na jare r. 1918 k Rumburské vzpoure.
Byla plánována na polovinu cervna 1918, podle puvodního plánu
se
chteli povstalci spojit s ceskými vojenskými posádkami v
Mladé
Boleslavi a Ceské Lípe i s místním civilním obyvatelstvem a
spolecne táhnout na Prahu, kde chteli provést revolucní prevrat
a
ukoncit válku.
Vzpoura však vypukla predcasne a nekoordinovane 21. kvetna
1918.
Uspíšilo ji snížení dávky chleba a hrozba vytvorení pochodové
formace pro frontu. Vojáci se zmocnili mesta a postupovali na
Krásnou Lípu a pak smerem na Cesko Lípu, kde se chteli spojit
s
tamní ceskou posádkou. Již zrána zmobilizované jednotky
generála
Madera z Litomeric navecer vzpouru u Nového Boru rozprášili.
Podle
rozsudku stanného soudu byli v Rumburku 29. 05. 1918 ráno
zastreleni tri hlavní vudci vzpoury František Noha, Vojtech Kolár
a
Stanko Vodicka, v Novém Boru pak dalších sedm úcastníku.
Ostatní
úcastníci byli v Terezíne odsouzeni do vezení, ale 28. ríjna
1918
byli propušteni.
Mestská knihovna Rumburk
Mestská knihovna Rumburk je nejsevernejší profesionální
knihovnou v Ceské republice. Poskytuje své služby nejen
obyvatelum
mesta Rumburka, ale i obcanum celého Šluknovského výbežku. Od
roku
1996 pusobí jako samostatná príspevková organizace a jejím
zrizovatelem je Mesto Rumburk. Mestská knihovna Rumburk
buduje
univerzální fondy, nabízí výber z 100.000 svazku knih, 6.500
zvukových dokumentu, denní tisk, casopisy, bibliografické a
informacní služby, prístup na internet, informacní databáze,
exkurze a besedy pro školská zarízení, výstavy a pronájem
spolecenského sálu.
První verejná knihovna v Rumburku vznikla v roce 1882
zprístupnením knihovny Humboldtova spolku. Byla umístena v
jedné
místnosti na Strelnici (dnešní Dum kultury), a i nadále
doplnována
z financních prostredku Spolku, daru obcanu, pozdeji z
príspevku
mestské správy. Tento stav trval až do roku 1922, kdy na
základe
knihovnického zákona došlo k vytvorení mestské knihovny. Od
svého
založení se knihovna nekolikrát stehovala. To nejkrásnejší,
jiste
již poslední stehování, se uskutecnilo v roce 1994 do areálu
bývalého kapucínského kláštera, barokní stavby z let 1683-1690,
na
križovatce ulice 9. kvetna a Komenského ulice.
Myšlenka zrídit tento klášter patrí F. Eusebiovi, hrabeti z
Pottingu. Jeho syn však byl nucen prodat rodinný majetek A.
Florianovi, knížeti z Liechtensteina. Povolení ke stavbe
kláštera
bylo dne 5. ríjna 1682 císarem Leopoldem 1. kladne vyrízeno.
Stavba
byla zahájena v roce 1683 a po sedmi letech dokoncena približne
v
dnešní dobe. Litomerický biskup J. F. Ignatius, hrabe ze
Šternberka, zasvetil 9. dubna 1690 klášter sv. Vavrinci.
Ješte
kolem roku 1950 byli v rumburském kláštere poslední mniši -
kapucíni. Pak klášter na dlouhou dobu osirel...
Až v roce 1972 byl zadán projekt na rekonstrukci objektu
pro
umístení knihovny. Tuto prestavbu nebylo možné stále
dokoncit.
Teprve v roce 1991 mestské zastupitelstvo rozhodlo o
urychleném
dokoncení tohoto úctyhodného díla. Knihovna byla slavnostne
otevrena 17. listopadu v roce 1994. Prítomní hosté ocenili
rešení
prostoru pro ctenáre i zázemí pro knihovníky, špickové
technické
vybavení a propojení knihovny s klášterní vinárnou. Ctenárum
byla
knihovna zprístupnena 21. listopadu 1994.
Keš naleznete zde:
5.N3'011.E°741:54°9-7'35)