Židovství v
Bucovicích
Úvodní souradnice vás zavedou na
místo, kde ješte do roku 1965 stávala synagoga
v novorománském stylu.
Ale pekne od zacátku:
Nejstarším známým dokladem
prítomnosti židovského obyvatelstva
v Bucovicích je kámen s hebrejským
nápisem, objevený pri bourání synagogy
v roce 1965, dnes uložený v bucovickém
muzeu. Nápis s biblickým citátem
ríká, kdy byla první synagoga dokoncena
(Datum neuvádím
zámerne). OBR-1 To je ale dokladem jen toho,
že již pred tím zde musela být
zastoupená pocetná skupina židovského
obyvatelstva. Už v roce 1690 ale Židé staveli na
stejném míste nový chrám. Podle
vyškovského historika Františka Jordána
zrejme proto, že puvodní synagogu znicili
Švédové, již mesto s výjimkou
srdnate hájeného zámku vydrancovali v roce
1645. Nová synagogu je zakreslena i na mape Bucovic z roku
1723.
Synagoga z roku 1690 v dobe prevratných zmen a
všeobecného rozvoje po roce 1848 nemohla stacit
potrebám financne i pocetne sílící
židovské bucovické obce. V roce 1850 zde
bylo 169 židovských rodin. Není tedy divu,
že se její predstavení rozhodli stavet
nový chrám. Podle Rosenthala už v roce 1853
nová synagoga stála.
Predstavu o podobe synagogy dávají staré
snímky a také podrobný popis z pera Jaroslava
Klenovského, který dává také
plastickou predstavu o tom, jak vypadal interiér
chrámu: „Byla to samostatne stojící,
dvoupodlažní halová stavba, približne
obdélného pudorysu, komponovaná na
hlavní podélnou osu, se sedlovou strechou krytou
bridlicí. Svatostánek nebyl orientován k
východu, ale vzhledem k místní situaci k
jihovýchodu. Dispozice synagogy byla tradicní.
Nástup mužu a žen vedl samostatne od
severozápadu, ze Židovské ulice. Muži
vcházeli stredem do predsíne a dále do
hlavního sálu, jenž z boku prosvetlovala
vždy tri vyšší okna, celní stenu
sálu pak tvoril svatostánek. Drevené lavice
stály v radách smerujících ke
svatostánku po obou stranách stredové ulicky
(obsahovaly asi tri stovky sedadel). Ženy nastupovaly dvema
bocními vchody do „veží“ s
kamennými tocitými schodišti na galerii v
patre rozvinutou po trech stranách hlavního
sálu.
Synagoga zrejme obsahovala zpevácký chór s
varhanami. Nosný systém galerie tvorily
zajímavé litinové konzolové prvky, na
nichž byl též obdobne o patro výš
zavešen stropní podhled predstavující
drevenou nepravou klenbu. Venkovní fasády obsahovaly
prvky novorománské a zcásti
novoempírové. Všechna okna a dvere byla
ukoncena pulobloukem. Hlavní duraz byl kladen na
pusobení vstupního prucelí: náznaky
bocních veží a trojúhelný
štít zakoncovaly clenité nástavby a
kamenné desatero (v ose). Uprostred štítu pak
zaujal méne obvyklý prvek – ciferník
hodin. Nad hlavním vstupem byl pravdepodobne ješte
umísten hebrejský nápis.“
V roce 1857 prevzal bucovický rabinát
literát a známý kazatel Bernhard
Löwenstein(1821-1889). Práve do dob jeho
pusobení lze klást jakousi zlatou éru
bucovických Židu. Jejich podíl zejména na
prumyslovém rozvoji Bucovic v té dobe byl zcela
zásadní.Nedá se ani hovorit, že byli
menšinou, v té dobe byl každý
ctvrtý obyvatel mesta židovského
vyznání.
Židé meli i vlastní nemeckou
školu, od roku 1871 verejnou, která byla
zrušena v roce 1918. K tomu je treba dodat,
že bucovictí židé se stejne jako
ostatní moravští židé
hlásili k nemecké národnosti. Meli
i vlastní spolecenský a spolkový
život. Scházeli se v židovské
kavárne, v dnes již zborené budove na rohu
Komenského ulice.
Konec židovské komunity privodilo houfné
stehování do Brna a poté nemecká
okupace. Na jare 1942 nacisté deportovali bucovické
Židy do soustredovacího ghetta v Terezíne a pak
postupne do vyhlazovacích táboru na východe. Z
šestactyriceti odvlecených lidí neprežil
válku nikdo.
Synagoga najednou nemela komu sloužit a zacali v ní
hospodarit nacisté, kterí tam skladovali
ukoristený židovský majetek a budovu
zároven predali bucovickým hasicum jako zbrojnici. Po
válce synagoga, kterou využívali hasici,
pripadla v restituci Židovské
náboženské obci v Kyjove, která ji
pronajala mestu. Kyjovská židovská
náboženská obec záhy zanikla, takže
od roku 1953 spravovala synagogu Židovská
náboženská obec v Brne.
Synagoga bohužel dále chátrala a
rozhodujícím pro její osud byl rok 1964, kdy
Okresní stavební podnik dostavel novou
požární zbrojnici a tak Templ nemel
další využití a jeho technický
stav zacal být neúnosný. I když se
židovská komunita snažila o jeho záchranu
nemela dostatek financních prostredku na jeho
opravu.Samotné bourání synagogy spadá
do jara 1966. Cihly si rozebírali lidé jako
stavební materiál, pri demolici pomáhali
vojáci z tamní posádky. Ješte v
listopadu 1966 byly vystavovány faktury za cihly ze
synagogy.
A to byl konec židovské menšiny
v Bucovicích. Výrazná stopa
v dejinách mesta však po nich zustala, a to
nejen v literárních pramenech, ale i v podobe
židovského hrbitova. Ten dlouhá léta
zustával v nezájmu a starala se o nej jen sama
príroda. V posledním dobe jsou zde již
patrné i zásahy cloveka (kácení
náletových drevin, sekání trávy,
postavení nekolika pomníku). Doufejme, že tato
snaha nebude marná.
Židovský hrbitov byl založený v 17.
století o rozloze 47,43ar. Je zde pres 400 náhrobku,
z nichž velká vetšina je již
nenávratne poškozena. Prameny udávají,
že nejstarší je z roku 1767. Treba budete
mít štestí a najdete ho.
K samotné keš:
Jedná se o krátkou multinku, kde musíte
získat dve indicie.
1. Na úvodních souradnicích naleznete krome
nevzhledných garáží i dva domecky z
pozustalé židovské ulicky. Opište si
císlo popisné toho levého a
získáte tak císla ABC.
2. Na souradnicích Stage 1 nalezete židovský
hrbitov. Zde nad dvermi staré obradní síne
zjistete pocet židovských hvezd a
získáte císlo D.
Samotnou keš potom najdete na techto
souradnicích:
N 49° 09.204/(A+C)
E017°00.170*(B+D)
Použitá
literatura:
Vyškovský
deník
POZOR POZOR POZOR
Až budete vyzvedávat samotnou finálku, dejte
pozor kam saháte. I když jsem se snažil vycistit
místo od veškerého smetí, a to i
nebezpecného, je možné, že jsem neco
prehlédl.