Bestie Traditional Geocache

Bestie

Hubert Pilcík (pro svou krutost nazýván Bestie) se narodil 14. 10. 1891 v Novém Hrozenkove - zemrel 9. 9. 1951 (sebevražda ve vezenské cele). Politické zmeny po 25. únoru 1948 byly prícinou masové emigrace obcanu z tehdejšího Ceskoslovenska. Odhaduje se, že po tomto datu odešlo do zahranicí 250 000 lidí. Hubert Pilcík ze Sence u Plzne zájemcum o emigraci nabízel, že je pres hranice prevede. Na odlehlých místech je pak zavraždil a zmocnil se jejich osobních vecí a zavazadel. Pocet jeho obetí se nikdy nepodarilo spolehlive urcit.

Ve vecerních hodinách 6. brezna 1951 vypukl v opuštené hájence "Lipovka" v blízkosti malé obce Nekmír v tehdejším okrese Plzen požár. Následující den pri ohledání požárište byly nalezeny znacne ohorelé cásti lidského tela. Vzhledem k vysokému stupni ohorení tkání a kostí mrtoly vzniklo podezrení, že telo neznámého cloveka bylo polito horlavou látkou a zapáleno. V blízkosti ohorelé mrtvoly se pak nacházely predmety, která se i pres vysoký žár neroztavily - jedna velká kovová prezka od pánské obuvi, kovová výztuha do límce pánské košile a strepy skel dioptrických brýlí. Na krku mrtvoly byla nalezena cást retízku, jehož clánky mely tvar obdélnícku. Z techto nálezu vznikla domnenka, že se jedná o pozustatky muže.

Pitva prokázala, že se jedná o muže vysokého 170 - 175 cm ve veku kolem 50 - 60 let. Další nálezy soudních lékaru, zejména známky "varení krve v tepnách" vyvolávaly domnenku, že muž uhorel zaživa. Bezprostrední prícinu smrti neznámého muže se však pitvajícím lékarum nepodarilo zjistit, nebot jak je v pitevním protokolu doslova uvedeno: "koncetiny, tak i vnitrní útroby vetšinou chybejí". Další pátrání po totožnosti ohorelé mrtvoly bylo bezvýsledné.

Dne 20. cervence téhož roku obnažily deti, hrající si v písku v lesním masívu u obce Senec lidskou nohu. V plytkém hrobe se našla polonahá mrtvola ženy ve veku kolem 30 let v pokrocilém hnilobném stavu. Kolem krku mela ovázaný provaz a z úst ji vycníval roubík. Již z prvního pohledu na mrtvolu bylo zcela zrejmé, že byla zavraždena. Vzdálenost mezi nálezem ohorelé mrtvoly muže a zavraždené ženy byla kolem 10 km. Soudní lékari zjistili, že telo bylo v hrobe 3-5 mesícu a kriminalistum na jejich žádost predali pro úcely pátrání dve zubní korunky a chomác vlasu zavraždené. Jeden z kriminalistu pak obcházel zubní lékare a laboranty a predkládal jim zubní korunky. Koncem srpna 1951 poznal jeden z plzenských zubních lékaru z predložených korunek svou práci a také uvedl jméno a adresu pacientky, pro níž ji zhotovil. Jednalo se o Renatu Balleyovou, narozenou 1. ledna 1920. Byla svobodná a pracovala jako fotografka v Plzni.

Dalším šetrením známých a príbuzných Renaty Balleyové bylo zjišteno, že hodlala ilegálne opustit Ceskoslovensko. Významný byl presný popis Emanuela Balleye a jeho dcery Renaty, získaný od príbuzných a známých, který se shodoval s nekterými markantními znaky obou nalezených mrtvol muže a ženy u Nekmíre a Sence. Rozhodující pak bylo tvrzení jedné z príbuzných, že Renata Balleyová, její otec Emanuel Balley a jejich 12letá neter prekrocili hranice a nalézají se v Bavorsku. Toto tvrzení doložila i nekolika dopisy z Bavorska, psané rukou 12leté netere. Priznala, že také mela zájem emigrovat a "prevadece" navštívila v jeho domku. V Senci pak prímo oznacila dum císlo 149, ve kterém bydlel Hubert Pilcík se svou manželkou.

Rozpor mezi zjištenými fakty spojených se smrtí Renaty Balleyové a jejího otce a tvrzením o tom, že oba jsou za hranicemi spolecne s 12letou neterí mohl odstranit pouze "prevadec" Hubert Pilcík. K jeho osobe bylo zjišteno, že se jedná o duchodce s velmi dobrou povestí. Sbíral lécivé rostliny, casto chodil do prírody a podnikal dlouhé peší túry. Mel rád ptáky a dokonce nedovolil ani porazit borovici, protože prý by ptactvo nemelo kde hnízdit. Tvrdil o sobe, že byl námorníkem a zachránil se pri potopení lodi Titanic v roce 1912.

Zacátkem zárí 1951 byl Hubert Pilcík zatcen zpusobem tehdy zcela bežným. Dva príslušníci SNB v montérkách vešli pod záminkou výmeny elektromeru do domku a když zjistili, že je Pilcík v domku sám, byl zatcen. Nutno podotknout, že v této dobe neexistovaly speciálne vycvicené zásahové jednotky a jak se pozdeji ukázalo, Pilcík byl skutecne velmi nebezpecný pachatel. Soucasne s jeho zatcením byla provedena domovní prohlídka, která Pilcíka usvedcovala z vraždy Renaty Balleyové i jejího otce. Krome toho vzniklo podezrení, že je pachatelem dalších vražd.

V domku o trech místnostech byla nalezena 12letá neter, která mela být v Bavorsku. Dále byly nalezeny ctyri zbrane, vcetne samopalu. Mezi velkým množstvím šperku byly i šperky patrící zavraždené Renate Balleyové. Prohlídkou kulny byl nalezen maskovaný prostor, ve kterém byly uloženy kufry s odevy, pánským i dámským prádlem a znacné množství obuvi s ruznou velikostí. V hromade popelu na zahrade byl nalezen ohorelý obcanský prukaz na jméno osoby, která údajne chtela opustit republiku. Krome techto vecí bylo zajišteno i dvanáct drahých dámských kožichu.

Zvláštní pozornost vzbudilo zarízení, nalezené v maskovaném prostoru chléva. Skládalo se ze dvou delších prken, opatrených remeny a na jednom konci zvlášt upravenou bednickou. Jak pozdeji Pilcík pod tíhou dukazu priznal, tímto zarízením mucil neter Renaty Balleyové. Aby se nikdo nedozvedel, že ji u sebe prechovává, pripoutal ji remeny k prknum, a aby byl tlumen její prípadný krik, zhotovil na její hlavu bednu s dvojitými stenami, které vyplnil hadry. Víko bedny opatril kovovou trubickou pro prívod vzduchu, kterou musela mít 12letá dívka behem svého veznení v ústech. Tímto zpusobem byla veznena až 16 hodin denne po dobu asi dvou mesícu, aniž by mohla na záchod ci se bránit proti dotírajícímu hmyzu. Jak pozdeji vypovedela, byla Pilcíkem nejen mucena, ale i pohlavne zneužívána. Pilcík ji také diktoval dopisy, které mely budit dojem, že jsou psány v Nemecku. Dopisy pak Pilcík roznášel príbuzným a známým zavraždených, kterí tak nabyli dojem, že prechod hranic Renaty Balleyové, jejího otce a netere byl úspešný. Za každý takový dorucený dopis vyžadoval Pilcík tucnou odmenu ve špercích.

Pilcík nejprve jakoukoliv úcast na vraždách popíral. Pritom se ve svých výpovedích dostával do znacných rozporu. Teprve pod tíhou dukazu priznal, že 6. brezna 1951 vlákal Emanuela Balleye do hájenky "Lipovka" pod záminkou, že se zde setká s agentem, který ho prevede za hranice. Pak mu doporucil, aby se pred dlouhým a nárocným nocním pochodem vyspal. Když Balley usnul, Pilcík gumovým obuškem opatreným na jedné strane bronzovou kulatinou nekolikrát Balleye uderil do hlavy, prikryl ho senem a slámou, vše polil ješte nejakou tekutinou, kterou našel ve dvou lahvích na pude hájovny. Potom zapálil hájovnu a s vecmi obeti odešel v noci do Sence.

O jedenáct dnu pozdeji pod stejnou záminkou vylákal Renatu Balleyovou do lesního porostu za obcí Senec. Když se k nemu otocila zády, Pilcík ji obuškem nekolikrát uderil do hlavy, omotal ji kolem krku provaz, do úst ji nacpal roubík a pak zahrabal do písku. Její zavazadla a osobní veci si odnesl domu. K množství šperku, pánských a dámských odevních soucástek ruzných velikostí, kufru a obuvi sdelil, že je dostával od lidí, které úspešne prevedl pres hranice.

Dále se Pilcík priznal, že chtel jako nepohodlné svedky zavraždit 12letou neter Renaty Balleyové, dále její príbuznou, která mela zájem emigrovat do SRN a nakonec i svou manželku. Dokonce si stanovil den jejich smrti - 9. zárí 1951. V ten den však stihl spáchat ve veznici Plzen - Bory jen sebevraždu. Obesil se na dvou kapesnících. Vzhledem k tomu, že se v jeho domku našlo velké množství pánských a dámských odevu, spodního prádla a obuvi všech možných velikostí a velké množství kufru, lze predpokládat, že Pilcík usmrtil více zájemcu o emigraci. Tuto hypotézu podporuje i znacné množství šperku zajištených u Pilcíka. Šperky byly z nedostatku zahranicní meny totiž jediným možným platidlem ceskoslovenských emigrantu v cizine a sotva by je dávali Pilcíkovi jako odmenu za jeho "služby".

Prípad Huberta Pilcíka sloužil jako námet pro jeden díl seriálu "30 prípadu majora Zemana". Díl mel název "Bestie" a byl natocen v roce 1975 po vedením režiséra Jirího Sequense.