Ruprechtuj mlyn a modra krev v Praksicich
Nejstarsi dum v Praksicich je v soucasne dobe Rupechtuj mlyn c.p. 58. Jedna se o puvodne potocni vodni mlyn s hornim nahonem. V roce 1805 ho postavil mlynar Karel Ruprecht. Dodnes tento fakt pripomina napis vyryty do tramu v jeho loznici-„izbe“: „Toto dal vystavyt Karel Rupreht 1805, Tesarze Honzyrek a Orlowsky“. Pod stejnym c.p. 58 na tomto miste staval stary mlyn mlynare Vaclava Thalskeho, ktery se v roce 1790 odstehoval do Nivnice. Nekdy po teto dobe, v letech 1790 až 1805 se do Praksic pristehoval Karel Ruprecht. Mlyn postavil novy a stal se zakladatelem praksickeho rodu Ruprechtu - mlynaru, kteri v Praksicich ziji dodnes a o kterych se take rika, ze maji „modru krev“.
Voda se k nemu privadela z potoku Holomna dlouhym nahonem, ktery byl dlouhy temer 1 km a zacinal az u vzdalene vesnice. Bylo nutno vytvorit temer 7m vyskoveho rozdilu, aby mohlo byt vyuzito kineticke energie vody dopadajici z „vantroku“ na vodni kolo o prumeru 5,7 m a prepadlou vodu jeste odvest samospadem zpet do potoka. Prutok vody mel mlyn 62 lit./sek. a vykon mlynu byl 2,25 kW. Kolo se otacelo volne v prostoru a nedotykalo se spodni hladiny vody. Tento typ nahonu byl vhodny i pro kolisave toky. Ruprechtuj mlyn byl vzdy mlyn rodinneho typu. Veskerou praci v nem zastaval pantata mlynar sam, jen se svoji rodinou. Nezamestnaval tedy cizi starky, mladky a prasky za mzdu. Na druhe strane se jednalo o mlyn vysadni. To znamena, ze mlynar byl vzdy majitelem mlyna a nemusel platit vrchnosti najem ci urok. Mlynar mel vzdy vylucne postaveni v hierarchii ostatnich remesel na vesnici a to se odrazelo i v jeho spolecenskem postaveni. Krome pozemkoveho majetku mel mlynar prijem naturalni i penezity z mleti, sam nebyl zatizen robotou pesi ani jetou. Mlyny byly centrem vzdelanosti, lide se zde setkavali pri mleti a vzajemne si vymenovali informace. Odvracenou strankou tohoto remesla byla nemoc z povolání - zaprasení plic, z pobytu v hlucne mlynici byvali mlynari nahluchli a z vlhka zase meli revma. Posledni aktivni mlynar byl Josef Ruprecht (1928), ktery se vyucil mlynarskemu remeslu u hradcovskeho mlynare Stolare. Ten byl pozdeji za nacistické okupace popraven za nedovolene – „cerne“ mleti obili. Take v praksickem mlynu se mlelo za valky na cerno, ale nastesti mlynare nikdo neudal. Po 2. svet. valce byl nahon ke mlynu jiz hodne zaneseny, nebyla vule ho vycistit a proto byl do mlyna zakoupen dieslovy motor a mlelo se jeste nejakou dobu pomoci neho (elektricka pripojka ve mlyne nebyla, mlyn byl k ni pripojen az v 70. letech 20 stol.). Konec mlynareni vsak prinesl definitivne az socialismus. Vynosem c.j. 31.037/51-243 ze dne 1. 10. 1951, se zastavil provoz vsech mlynu, kterych neni potreba k zasobovani obyvatelstva, protoze jak se pravilo ve zduvodneni: “K zasobovani obyvatelstva neni malych mlynu vice treba, protoze vyrobni kapacita mlynu socialistickeho sektoru je pro tyto ucely dostatecne zajistena. Vydany vymer je konecny. Ultimatum k provedeni - do 31.12.1951". V soucasne dobe se mlyn již pomalu ale jiste rozpada a stava se ruinou. Posledni primy potomek Karla Ruprechta - jeho prapravnuk Josef (1961), tedy sedma generace praksickych Ruprechtu, jiz bydli se svym otcem Josefem (1928) ve vesnici a to od roku 1965, kdy si tam postavil novy rodinny dum. Ve mlyne dozila jeste posledni mlynarka –starenka Emilie Ruprechtová ( zemrela v r.1994) a od jeji smrti je mlyn jiz pusty...
Z důvodu soukromého vlastnictí mlýna a jeho přilehlých pozemků není keš uložena přímo v areálu bývalého mlýnu, ale kousek opodál.