Osamocenou a trochu i tajuplnou stavbu nalezneme pod korunami akatu na samote Ovcary, vychodne od Slaneho, pobliz cesty do Velvar.  Kolem kostela jsou pozustatky hrbitova.

Jedna se o jednolodni, obdelnikovy kostel s petiboce ukoncenym presbytarem, od jehoz osy je zjevne odklonena vlastni lod. To muze byt krome technickych pricin dano i symbolikou Kristovy sklonene hlavy na krizi. V pruceli ma pseudogoticky stit s otevrenou zvonickou, lod je clenena lizenovymi ramci a polokruhovymi okny. Presbytar je sklenut valenou klenbou s lunetami, v lodi je tramovy strop.

ostel sv. Vaclava zalozili Benediktini z klastera v Ostrove u Davle, kterym pred husitskymi valkami patrila ves Ovcary. Jiz z te doby je dolozena v obci existence vinic a vinaru. O tom, kdy ves zanikla, nejsou doklady. Stejne tak neni znama pricina jejiho zaniku. Je mozne, ze za to mohly prave husitske boure. Kostel je pripominan az v roce 1465, kdy byl zminen v souvislosti s prodejem rybnika a dvora Ovcary. Pozdejsim majitelem dvora byl Odolan Petipesky z Chys a Egerbergu, kteremu byl majetek zkonfiskovan v ramci pobelohorskych konfiskaci. Ovcary ziskal Bernard Ignac z Martinic. V te dobe, patrne kvuli tricetilete valce, byl jiz kostel ponicen a az do roku 1672 je uvaden jako pusty. Bernard Ignac z Martinic jej dal roku 1674 opravit. Pri oprave byla pravdepodobne rozsirena lod a kostel byl nove zarizen tremi oltari. Z hlavniho oltare se dochovala jen cast obrazu sv. Vaclava. Dalsi opravu inicioval v roce 1871 slansky dekan Josef Kandler. Prace na kostele vsak zapocaly az v roce 1880. Po roce 1948 tato pamatka malem zanikla. Kostel chatral a stalo se z nej skladiste.

Teprve v letech 2003-2004 byl kostel, diky financovani mestem Slany, opraven. Pocatecni etapa obnovy spocivala predevsim ve vyklizeni objektu, osazeni bezpecnostnich mrizi, zaskleni a zasitovani oken a dilci oprave strechy a podlahy. V dalsi fazi byla lokalne vyspravena narusena omitka, ponicena prkenna klenba kneziste uvedena do sve puvodni podoby, napraveny byly i všechny pozustatky radeni vandalu a "hledacu pokladu", kteri se nezastavili ani pred zpustosenim mensy, vytrhanim podlahove dlazby ci vysekanim kamenne nahrobni desky Jirika Lunikovskeho z Vraneho a na Blahoticich. Vnitrni prace pak byly zavrseny decentni vymalbou polygonalniho presbytare a lodi kostela. Pote nasledovaly prace venku. Pozornost byla venovana predevsim fasade s durazem na zachovani jejiho architektonickeho cleneni. Cela obnova kostela vsak byla provazena drobnymi kradezemi, ktere vyvrcholily opakovanym odcizovanim casti leseni. Po vyprseni trpelivosti stavebni firmy musely byt kovove trubky nakonec preventivne nahrazeny drevenou kulatinou. Pote zbyvalo pouze provest opravu hrbitovni zdi, zasazeni vstupni branky a upravit okoli. Pro ochranu interieru je v arealu kostela nainstalovano bezpecnostni zarizeni. V roce 2004 byl kostel znovu vysvecen a nyni je, krome cirkevnich akci, vyuzivan i jako lapidarium a kulturni centrum.

Pod kostelem puvodne stal take Sloup vinaru a rybaru slanskych. Puvodni sloup pry stal jiz za doby Karla IV., jine prameny ho datuji az do 16. stoleti. Byl dvakrat devastovan. Na puvodnim miste u kostela sv.Vaclava v Ovcarech byl nejprve poskozen nepozornym vozkou, o znich v roce 1930 byl dokonce porazen a rozbit. Zbytky puvodního sloupu byly prevezeny do vlastivedného muzea, ale také použity na stavbu silnice do Velvar. Podle nalezenych zbytku sochar V.Nejtek poridil roku 1943 model presne kopie puvodniho sloupu. Vlastni realizaci kopie provedla za dozoru V.Nejtka kamenicka firma Pejs a Fric. Sloup je vysoky asi 2 m, zdoben je vyobrazenim ryb a listy vinne revy. Pro kopii byl vybran krasny zehrovicky piskovec a nove misto nasel na strani pri ceste za slanskym hrbitovem, cca 800 metru na SZ od kostela sv.Vaclava v Ovcarech.

Cca 900 metru na JZ je videt komplex Slanske hory, kde muzete nalezt kese Slanska hora GC1H6GH a Kopec soli GCHAZ0.