Zase sedím v Borshtu, naproti přes stůl se šklebí Zrzek.
"No, vidím, že v tobě něco bude. Kde máš tu skořepinu?"
Řekl jsem mu, jak proběhla moje výprava, co jsem našel a proč jsem to tam nechal. Zrzek spokojeně přikyvoval, tak jsem se osmělil zeptat:
"Pane Shoeharde, slyšel jsem, že v Pásmu je Zlatá koule a že vy víte, kde je a byl jste u ní."
"No jo, pěkná legenda. Snad nebudeš hloupej jako já a nebudeš těm povídačkám věřit. Prý že plní přání. Blbost. Arturek tomu taky věřil a skončil v mlýnku na maso. Ale to už je dávno pryč." Otřásl se a pořádně se napil.
Ještě chvíli jsem do něj hučel a snažil se ho přesvědčit, až konečně svolil.
"No dobrá, jenže to nebude jen tak. Mrchožrout Barbridge mi sice dal mapu, ale ta zůstala v Pásmu. Možná ale máš šanci, šli jsme tenkrát opatrně, vždycky jeden vyrazil napřed, druhý čekal, pak udělal značku, kudy dál a došel za prvním. A tak pořád dokolečka. Jenže už je to dávno."
"Ale pamatujete si tu cestu, ne?"
"Houby si pamatuju. Dělal jsem si poznámky, ale nechtěl jsem, aby se dostaly do nesprávných rukou, tak jsem je schoval. Pojď se mnou, dám ti je."
Odešli jsme z baru do Shoehardova bytu. Málem jsem se začal nahlas smát, když sáhl za nějakou krajinku pověšenou na stěně v předsíni a zpoza obrázku vytáhl zažloutlou obálku.
"Tady to máš, snad se v tom vyznáš. Určitě se ti bude hodit, co jsi zjistil u skořepiny."
Poděkoval jsem a obrátil se k odchodu.
"Počkej ještě, mladíku" zavolal za mnou. "Dám ti ještě něco. Bude se ti to hodit." Sáhl do poličky a hodil mi nevelký, ale docela těžký sáček. Uvnitř byly ocelové matice.
Dalo mi to zabrat, ale poznámky z obálky jsem nakonec vyluštil. Odjel jsem na udané místo, nechal auto u cesty na kraji pásma a vyrazil podle popisu. Dostal jsem se do divoké krajiny, plné roklí a skal. Po hraně vysokého útesu jsem došel do malého údolí, minul jsem skalní věže a sestoupil do hluboké a temné rokle. Na jejím dně probleskoval Ježibabí rosol. Opatrně jsem se mu vyhnul a znova vystoupal na náhorní plošinu. Přešel jsem ji, sestoupil dolů skalní bránou a opět se spustil do další rokle než jsem se dostal až k mapě. Ta za tu dobu jakoby přirostla ke skále, takže jsem ji musel prostudovat na místě, odnést s sebou jsem ji nemohl.