Tato keška je venována zajímavé
povesti, která se váže k mestu Neratovice a
kterou poprvé zachytil Václav Hájek
z Libocan.
Sv. Vojtech se zdejším krajem vracel ze
Staré Boleslavi do Prahy a na blízkém
Štepánském prívoze žádal,
aby byl prevezen na druhou stranu reky. Nemel však na
zaplacení a nabídl místo penez
požehnání, což prevozníci
nepovažovali za dostatecnou odmenu. Proto Vojtechovi ve
chvíli, kdy odpocíval na kameni, vzali boty zbili ho
vesly a on se musel na další cestu vydat bos. Na
mesto proto byla uvalena klatba a nesmel tu být postaven
kostel.
Kámen na kterém prý Vojtech sedel se
nachází ve stredu kostela svatého Vojtecha,
postaveného v 2. polovine 17. století Ferdinandem
Vilémem hrabetem Slavatou, a výjev je zachycen
na oltárním obraze. Neratovictí
(Neradictí)proto byli dlouho nazýváni
Zouváky (zuli sv. Vojtecha) a delat Vojtecha znamená
chodit bos. Námestícko u kostela se stalo
pravidelným místem kde je porádána
Vojtešská pout.
Život Svatého
Vojtecha
Pro dobu, v níž Vojtech žil,
vycházejí naše informace
predevším z legend. Jejich hlavním
úkolem však byly oslavy svetce a nikoliv
presné lícení událostí.
Legendisté nepovažovali za nutné presne
uvést napríklad místo a datum narození
Vojtecha. Lze však predpokládat, že se narodil
na Libici u Podebrad, která byla centrem panství
Slavníkovcu. Co se týká roku narození,
lze uvažovat rok 955 ci 956-957. Vojtechova
matka Strezislava bývá uvádena jako sestra
sv.Václava. Slavníkovci nebyli asi
suverénními vládci a panství spravovali
v závislosti na Premyslovcích. Zprávy o
bohatství a moci tohoto rodu, jak uvádejí
legendy, nemusí být nadnesené - jejich
územím probíhala významná
obchodní cesta ze Západu na Krakovsko. Mladý
Vojtech byl urcen k svetské kariére, ale smrtelne
onemocnel a byl zaslíben Bohu, když se uzdraví.
To se stalo a Vojtech byl poslán do Magdeburku, nastoupil
dráhu knežskou, byl birmován magdeburským
arcibiskupem Adalbertem, jehož jméno prejal.
V roce 981 zemrel kníže Slavník a na Libici
se ujal vlády Vojtechuv bratr Sobeslav. Vojtech se
vrátil domu do sboru kleriku u biskupa Detmara. Po smrti
Detmara byl 19.února 982 z podnetu ceského
panovníka knížete Boleslava II. zvolen na
Levém Hradci ceským biskupem. Tato skutecnost ukazuje
na klidné soužití Premyslovcu a
Slavníkovcu. Ale Slavníkovec Sobeslav prerušil
klidné soužití s Premyslovci a s polskou
pomocí se chystal uchvátit moc. Dokonce razil
vlastní slavníkovské denáry s
vyobrazenou korunou na své hlave.
K tomuto napetí se pridaly spory Vojtecha s
polopohanskými Cechy. Žádal nekompromisne
dodržovat krestanské zásady. To popudilo Cechy i
samotného knížete Boleslava II., když
Vojtech prosazoval zákaz prodeje otroku, z nehož mel
kníže vysoké príjmy. Vojtech se rozhodl
složit úrad biskupa. K tomu musel mít
svolení papeže. Proto se odebral do Itálie a
roku 989 se svolením papeže vstoupil do
kláštera sv.Bonifáce a Alexia na Aventinu. S
Vojtechem vstoupil do kláštera i jeho
nevlastní bratr Radim a prijal rádové
jméno Gaudencius. Klášter byl proslulý
snahou o nápravu církevního života a o
výrazné reformy v církvi. .
Na podzim 992 sem dorazilo poselstvo Boleslava II., aby se
Vojtech vrátil do své funkce v Praze.
Kníže slíbil dodržovat krestanské
principy a zrídit benediktínský
klášter v Brevnove. Návrat Vojtecha prinesl
nové problémy. Vojtech byl príliš
reformní a jeho vysoké požadavky na
rádný život krestanský narazily na
všeobecný odpor v Cechách, kde pusobily
cizorode a násilne, nebot tu dosud vládly
polopohanské pomery. A tak Vojtech opet
odchází.
Vyvraždení Slavníkovcu.
Další událost vysoce ovlivnila Vojtechuv
další život. 27.zárí 995
pritáhli Premyslovci k Libici a po dvoudenním boji
dobyli hradište a pobyli Slavníkovce. Zustal jen
Sobeslav, který byl na válecné výprave
Oty III. Vojtech se opet uchýlil do kláštera
na Aventinu, kde hodlal dožít. Ale v kvetnu 996 sem
prišel mladý císar Ota III., aby prijal
císarskou korunu od nového papeže Rehore V. Ota
III. predložil plán renovace rímské
ríše v pokrestanštené forme.
Premyslovci odmítli Vojtechuv návrat a tak se
Vojtech mohl plne venovat šírení
krestanské víry jako misionár mezi pohany v
Madarsku, kde založil klášter v
Pannonhalme, a v Polsku. Do Polska se vydal na misii s Radimem
ke knížeti Boleslavu Chrabrému a odtud do
Pruska. Zde vstoupil neštastne do posvátného
háje pohanu a byl zabit 23. dubna 997. Telo
Vojtecha vykoupil Boleslav Chrabrý vahou zlata, prevezl do
Hvezdna a pohrbil v kostele P.Marie. V roce 999 došlo ke
svatorecení Vojtecha. Císar Ota III. prijel do
Hvezdna a nad Vojtechovým hrobem projednal s Boleslavem
Chrabrým založení arcibiskupství v
Hvezdne. Prvním arcibiskupem se stal Vojtechuv bratr Radim
ci Gaudencius. O neco málo pozdeji byl madarským
arcibiskupem v Ostrihomi jmenován Vojtechuv druh a
prítel brevnovský opat Anastasius. Období
kolem roku 1000 je pro ceskou zemi kritické. Hluboký
úpadek, casté strídání
panovníku na trune zpusobily, že Cechy nedostaly ani
arcibiskupství. K tomu došlo až po více
než tri sta letech! - Roku 1039 byly prevezeny Vojtechovy
ostatky z Hvezdna do Prahy a od roku 1880 jsou uloženy v
chrámu sv.Víta. Svatý Vojtech je
hlavním svetcem arcibiskupství
Pražského.
Svatý Vojtech a
lidová tradice
Svatý Vojtech stojí hned na druhém
míste po ceském knížeti svatém
Václavu. Pred Vojtechem byli národními svetci
v 10.století Václav a Ludmila, po nich
sázavský opat Prokop. Svatého Vojtecha ctili
jako polského národního patrona od roku 1000
jednoznacne Poláci, a také u Madaru byl
významným svatým, který údajne
pokrtil svatého Štepána. Naši
kulturní historikové ho v minulosti hodnotili v
rozpacích brali ho spíše jako zjev ne
prímo ceský nebo regenátský.Ve
skutecnosti je svatý Vojtech bohate zastoupen v
ceských povestech a v ceské lidové tradici.
Vystupuje v nich jako clovek moudrý, prísný i
laskavý, mnohdy se smyslem pro humor. Pripisuje se mu jako
svatému schopnost za sucha privolat déšt, vode
z Vojtechových studánek se pripisují
lécivé úcinky. Nejméne na
dvanácti místech v Cechách se objevuje
lidové uctívání svatého
Vojtecha, z toho šestkrát v západních
Cechách. Na rade míst po celých Cechách
se vypráví o posvecování
uctívaných pohanských kamenu sv. Vojtechem.
Svetec si prý na ne pritom lehal, ci se jich dotýkal.
Jsou známé i kameny s údajnými stopami
sv. Vojtecha. Prímo nad nimi nebo poblíž nich se
pak casto nachází církevní stavba, sv.
Vojtechu zasvecená.Takový kámen se
nachází i v Neratovickém
kostelíku.
Je mimo jiné pokládán za autora
nejstarších ceských a polských
duchovních písní, napr. známé
písne Hospodine pomiluj ny
Zdroj :Hamelika, wikipedie, internet,
KEŠ
Úvodní souradnice te zavedou pred kapli sv. Vojtecha
v Neratovicích. Zjisti:
A = pocet vzrostlých stromu prímo pred vchodem do
kaple
(sudé císlo)
B = pocet oken kaple
C = rok kdy byl Vojtech zabit
D = rok kdy byl Vojtech prohlášen za
svatého
Keš se nachází na
souradnicích:
N 50° 17.(D–C+2)(A*3)(B-4)
E 014° 29.(B+1)(B)(A*2+3)
Pro finální odlov je vhodné nejaké
približovadlo. V deštivém pocasí je
možné si u finálky zabahnit botky,
v prípade povodnového nebezpecí jdete
radši na pivo.
Po odstranení puvodního geoobjektu keš
obnovena na jiném míste.Až pocasí
dovolí udelám možná ješte
úpravu.Vracejte keš na své místo
prosím opatrne a samozrejme pozor na mudly.Preji
príjemný lov.