Postarší muž s jemne
prošedivelými vlasy utíkal za
mesícního svitu teplickou Zámeckou zahradou.
Mel obrovský strach ze smrti a cítil, že už
se blíží. Neustále se
ohlížel, jestli nekoho neuvidí ci
nezahlédne stín, avšak nikde nikdo.
Náhle vrazil do mladé slecny, zbežne se omluvil
a uhánel dál.
Druhého dne ráno objevil pan Daladier pri
své obvyklé procházce parkem mrtvolu
neznámého muže, ležící u
brehu Horního rybníku. Zavolal policii, která
celou vec zacala vyšetrovat. Místní
komisarství pod vedením pana Robára ohledalo
mrtvolu a kupodivu nenašlo žádné stopy
násilné smrti. Vrchní komisar
Robár tedy narídil soudní pitvu. V tele
bylo objeveno nadmerné množství
halucinogenních látek. Komisar se tedy
domníval, že muž pod vlivem silných
halucinací zemrel na selhání srdce.
Otázka však zustávala, jak se látka
dostala do tela.
Pátrání již trvalo 3 mesíce a
nijak zvlášte nepokrocilo, tak se vrchní
komisar rozhodl pozvat vehlasného belgického
detektiva Hercula Poirot. Ten pozvání k takto
zvláštnímu a po dlouhou dobu
neobjasnenému zlocinu velice rád prijal, také
proto, že v Teplicích již dlouho nebyl.
Nejprve si Poirot od monsieur Robára vyžádal
všechny zjištené skutecnosti. A ty byly:
Zemrelý byl obcanem Britského
království, povoláním lékar,
jmenoval se Charles Rihain (jeho koníckem byla
matematika). Do Teplic prijel dva dny pred zlocinem za svým
lékarským kolegou Bartošem. V predvecer
nalezení tela se zúcastnil vecírku se
svým hostitelem, starým známým
Farthánem a zamestnancem Královské
akademie v Londýne panem Garozem. Bylo
zjišteno, že pan Farthán kdysi vyhrožoval
zavraždenému smrtí, z duvodu, že monsieur
Rihain prebral panu Farthánovi snoubenku. Mel by tedy
motiv.
Když Hercule Poirot vyslechl tyto záznamy,
požádal o výslech úcastníku onoho
vecírku, kterí na žádost vrchního
komisare zustali v Teplicích. Jako první šel
na radu hostitel Bartoš. Od nej se pan Poirot dozvedel,
že všichni zúcastnení byli na
vecírek pozváni již nekolik mesícu
predem. Že od stolu odešel monsieur Garoz, který
šel na toaletu a pred jehož príchodem (z
toalety) se podávalo víno. Po nejaké dobe
odešel pan Farthán, kterému se udelalo
nevolno. Chvilku po jeho príchodu se podával caj.
Velevážený detektiv se také dozvedel,
že všichni zúcastnení se setkali již
pri obede predešlého dne (pred vecírkem).
Dále zjistil, že pan Rihain odešel z
vecírku velmi brzy, což zduvodnil
vyrizováním nejakých
náležitostí.
Výslech pana Garoze neprinesl nic nového až
na skutecnost, že pan Rihain byl velice znepokojen
prítomností monsieur Farthána. Na záver
se Poirot zeptal, jestli pan Garoz neví, zdali mel pan
Rihain dedice. On odpovedel, že si není jist, ale
že nejspíše ano (koho, ale nevedel). Monsieur
Poirot se uklonil a podekoval panu Garozovi za ochotu.
Posledního, koho chtel Poirot videt, byl pan
Farthán. Toho se vyptával na nepríjemnou
minulost ve vztazích mezi zavraždeným a
jím. Monsieur Farthán rozcilene vykládal, jak
mu pan Rihain prebral snoubenku a ta se s ním nakonec stejne
rozešla. Znepokojene dodal, že rozhodne nemel v
úmyslu se mu pomstít. Poirot se ho také
zeptal, jestli byl monsieur Rihain znepokojen jeho
prítomností na vecírku. Ten to s
váháním poprel. Pan Poirot podekoval a
doprovodil pana Farthána ke dverím.
Poirot si povzdychl a náhle hlavou mu probleskla
geniální myšlenka. Vzal pero, dopisní
papír a zacal psát. Dopis byl adresován
Britské ambasáde v Praze jménem
vehlasného detektiva (Poirota)
vyšetrujícího vraždu obcana
impéria a žádal v nem informaci o dedici
zavraždeného. Odpoved však cekal nejdríve
za týden. Dále zašel za
šéfredaktorem místního deníku a
požádal ho, aby vydal zítra v novinách
oznámení: „Kdo videl pana Rihaina, obcana
Britského impéria, dne 22. kvetna a mohl by pomoci
pri vyšetrování jeho vraždy, necht se co
nejrychleji prihlásí panu Herculu Poirot,
kterého najdete na policejním
komisarství.“ a s výzvou otiskl i fotografii
zavraždeného. Pan šéfredaktor mu
rád vyhovel.
Po trech dnech nekonecného cekání
prišel na stanici ctihodný pan Novotný,
který vypovedel, že onoho dne ráno videl
dotycnou osobu u restaurace v Zámecké zahrade s malou
motykou a krabickou v ruce. Na tuto událost prý
zapomnel, ale ta fotografie v novinách mu vše
pripomnela. Asi o dve hodiny pozdeji prišla na
komisarství madame Šafránková,
kterou onen muž 22. kvetna vecer málem srazil opet
nedaleko již zminované restaurace. Byl prý k
smrti vydešen. V té rychlosti si také
povšimla malého kousku papíru. Co na nem
však bylo, nevedela. Pan Rihain se jen v rychlosti omluvil a
pekelne zase utíkal dál. Paní
Šafránková se pak ohlédla a
ctihodného muže uvidela bežet smerem ke brehu
rybníka. Poirot s podekováním vyzval
dámu k odchodu.
Po chvilce premýšlení navrhl Poirot
vrchnímu komisari, aby spolecnými silami prohledali
celou Zámeckou zahradu s cílem nalézt onen
záhadný kus papíru. Až po nekolika dnech,
kdy již pátrání chteli vzdát,
objevil vrchní komisar rozmocený
útržek s naštestí citelným
obsahem (papírek najdete ve fotogalerii pod názvem -
Rovnice).
Agatha Christie
Na úvodních souradnicích keš
nehledejte, oznacují jen místo nalezení
tela pana Rihaina.
Tvým úkolem je
vyrešit správne obe rovnice a výsledky (x,y,z)
dosadit do neúplných souradnic:
N 50° (x+y+8) , 0 (8z) 1
E 013° (2x-7) , (y+1) 9
(4z+6)
Keš obsahuje logbook, 2 propisky + tužku s
orezávátkem a vysvetlení vraždy - tyto
veci prosím neberte. Dále je tam také nekolik
malickostí pro Vás a pro první tri
nálezce (FTF, STF, TTF) jsou pripraveny
originální keramické modely
pražských grošu!
Prejeme Vám hodne štestí pri
hledání!
Agatha Christie - cást druhá
Jako díte cetla Agatha mnoho detektivních
príbehu a spolu se sestrou si také
vymýšlely svoje vlastní. Byla to Madge, kdo
vyprovokoval Agathu k napsání detektivky.
V roce 1913 se Agatha setkala s mladým dustojníkem
Archibaldem Christiem a už 24. prosince 1914 si rekli
své "Ano". Po vetšinu války byli od sebe
oddeleni. Agatha zustala v Ashfieldu a pracovala jako
dobrovolná sestra a lékárnice v
místních nemocnicích. Tam získala
znacné znalosti o jedech, které pozdeji využila
ve svém díle. Po válce se Archie vrhl do
podnikání v Londýne, zatímco Agatha
zustala doma se svou dcerou Rosalind, která se narodila rok
po skoncení války.
Hastings & Japp
Sama Agatha Christie ve své autobiografii
priznává, že k vytvorení postav
kapitána Hastingse a inspektora Jappa našla inspiraci
v príbezích Sherlocka Holmese. Poirot predstavuje
výstredního detektiva, Hastings verného, lec
ponekud 'pomalejšího' spolecníka, Japp pak
'lestradovského' detektiva ze Scotland Yardu. Když
Hercule Poirot vyjadruje v románu Hodiny (1963) své
názory na detektivní literaturu, mluví s
láskou o díle Sira A. C. Doyla: "Príbehy
Sherlocka Holmese jsou ponekud pritažené za vlasy,
plné klamu a vetšinou vzdálené od
reality, ale zpusob, jakým jsou napsány, to je neco
zcela jiného. Je to umelecké dílo - ta radost
z jazyka, ta skvelá postava doktora Watsona. Ano, ta je
opravdu dokonalá." Tak dokonalá, že se
Agatha Christie nikdy nepokusila prevést ji zcela do
svých knih v podobe kapitána Hastingse, nebot dobre
vedela, že by se stal pouze nepovedenou kopií.
Zdroj: Agatha.cz
Knihy s Herculem Poirot
...
1928 - The Mystery of the Blue Train - Záhada
modrého vlaku
1932 - Peril at End house - Dum na úskalí
1933 - Lord Edgware Dies - Smrt Lorda Edgwarea
1934 - Murder on the Orient Express - Vražda v
Orient-expresu
1935 - Death in the Clouds - Smrt v oblacích
...
O Zámecké zahrade
Zámecká zahrada se rozkládá na
ploše 22 hektaru. Její rozsáhlé plochy
luk i staleté stromy lemují Horní a
Dolní rybník již zhruba dve staletí.
Patrí sem napr. mohutné platany, javor
stríbrný, kaštanovník jedlý,
líska turecká a previslý jilm lysý.
O vzhledu a usporádání zahrady se
mužete poprvé docíst na pocátku 17.
století. Pocátky založení
Zámacké zahrady je však nutno hledat daleko
drív, již v polovine 12. století u samých
pramenu historie Teplic. Už v 17. století zahradu
oživovaly dva rybníky a u dnešního
východního krídla zámku se
nacházela zahrada se záhony pro potreby kuchyne,
rovnež tak okrasná zahrada, nad kterými se
tycily dva zahradní altány a voliéra.
Pocátek 18. století prinesl zmenu v podobe
francouzského stylu. Do zahrady bylo umíteno
bludište, bažantnice, oranžérie,
skleník s fíkovníky, dvur s ukázkou
venkovského života a na rybnících bylo
možno lovit divoké kachny. Roku 1732 doplnila siluetu
zámku i zahrady stavba zahradního domu, kasina, ve
kterém se mohli lázenští hosté
venovat ruzným karetním a stolním hrám
nebo se zúcastnit slavných plesu. Koncem 18.
století francouzský styl Zámecké
zahrady nahradil anglický park s volnými
travnatými plochami a drobnými stavbami - pavilony a
množství promenád, které v
základní podobe slouží dodnes.Na
pocátku 40.let 19.století pri
jihozápadním brehu Horního rybníka
vznikl umelý ostrov . Ostrovy tak doplnovaly obe
vodní plochy z nichž jedna je prírodní a
druhá menší, zámerne vytvorená.
Staletími prošly oba rybníky úpravami,
které menily jejich rozlohu na dnešní plochu 4
hektary.
Ohodnotte tuto keš:
