Na uvedených souradnicích nic nehledejte, nic tam totiž
není :-), ale podle mapy.cz tam zacíná cesta, kterou se mužete
vydat k pokladu, melo by tam jít i zaparkovat...
Až pujdete hledat
poklad, uvedomte si, že se pohybujete po NPR Karlštejn
a proto se chovejte k prírode, jak nejlepe umíte a držte se
prosím na vyšlapaných cestách, není potreba se prodírat
krovím...
Navod na cestu: Nejprve jdete po siroke ceste az k vodojemu (na
zakladni mape na mapy.cz je ta cesta videt), pak se po cesticce
kolem plotu dostanete až k mormonskému pomníku, který je dole
na seznamu fotek a odkud vede pesinka ke kesce.. PROSIM O
DODRZOVANI TECHTO PODMINEK, jinak budu nucena cache zrusit!
Dekuju.
Do pohadkove serie jeste
patri:
GC1915F - Statecny vojak
GC191KT - Mlady kovar
GC1CXNV - Princezna ze Rmutneho dolu
GC1FZ30 - Zeljesboj
GC1X7ZP - Kralovsky syn a dablova dcera
GC208VZ - Chytry Martin
GC2EAD0
- Postacka pohadka aneb Geo-Post Office cache
Certuv ukoptený bratr
autor: Bratri Grimmové
Nedaleko
odsud žil mladický voják, kterého práve propustili ze
služby, a tak nemel z ceho žít a poradit si též
nijak neumel. Když šel lesem, potkal nejakého
mužíka, bylo vám to certisko, a ten pravil: „Copak,
vojácku, copak ti schází? Vypadáš nejak
zasmušile.“ Voják odvetil: „Ale, hlad mám a v
kapse jen ctyri groše, co dlužím otci!“ Tu cert
rekl: „No, Honzo, jestli mi chceš sloužit a
staneš se mým pacholkem, budeš mít všeho
dostatek. Ale musíš mi sloužit devet let, teprve pak
budeš zase volný. A ješte neco ti pravím,
nesmíš se mýt, cesat, obírat, stríhat si nehty ani vlasy, ba
ani oci si protírat nesmíš!“ Voják pravil:
„Chute do toho! Stejne mi jiné pomoci není!“ a
šel s certiskem, které ho vedlo prímo do pekla.
V pekle
Honzovi rekli, co má delat. Mel pod kotli, ve kterých byly
naloženy pekelné pecínky, prohrabávat ohen, obzvlášt
prý pod temi peti obrovskými, dále peklo udržovat v cistote,
vynášet smetí a všeobecne dohlížet na porádek,
ale mel se vyvarovat toho, že by se byt jen na chvilku podíval
do nekterého z tech pekelnických kotlu, pak by se mu zle vedlo.
Voják souhlasil: „Dobre, dobre, to vše hrave
obstarám.“ Pak cert odešel za svými záležitostmi
a Honza se jal plnit službu. Ohen zaopatril, vymetával smetí
nejméne šestkrát denne prede dvere, vše, jak mel
prikázáno. Když se byl cert vrátil a videl, že je
vše hotovo, a vypadal vám spokojene a zase šel.
Voják
mel dlouho chvíli, a tak se rozhlížel po pekle, všude
kolem tu visely nad velikánským ohnem kotle a v nich to varilo a
škvírilo se a prskalo, až to Honza nedalo. Mel sice na
pameti certovské varování a napomínání, ale kdo by odolal, ze
ctvrtého kotle od stredu proste tu poklici sundal dolu a nakoukl
dovnitr. A koho nevidí! Sedel tam bývalý poddustojník. „Ale
to je mi ptácek!“ rekl Honza: „Dríve jsi míval v síti
ty me, ted mám já tebe!“ a rychle víko zaklopil a porádne
prohrábnul ohen, aby se zcerstva rozhorel. Potom šel k
devátému kotli zprava, poodstrcil poklici a nakouknul dovnitr. A
vida! Sedel tam bývalý praporcík „A helemese, dalšího
ptácka jsem nacapal! Dríve jsi míval v síti ty me a ted mám já
tebe!“ hodil poklici zpet a prinesl porádný špalek
dreva, aby se ohen akurátne rozhorel a tomu v kotli bylo pekne
horko. A když se podíval, kdo sedí v prvním kotli zleva, i tu
máš certe kropác! Sedel tam generál. „A to je mi zlatý
ptácek! Dríve jsi míval v síti ty me a ted mám já tebe!“ a
prinesl si ten nejvetší mech, aby pekelný ohen porádne
rozdmýchal a tomu generálovi pekne zatopil.
Elán k
práci mu nikdy nechybel a nikdy se nenudil a tak pri tomhle
bohulibém starání ubehla Honzovi služba dríve, než by
clovek okem mrknul, jemu samému se zdálo, že to nemohlo být
déle než ctrnáct mesícu. Po tu dobu se nemyl a necesal,
neobíral a nestríhal, a dokonce si ani vícka neprotíral. Když
se tedy cas naplnil, prišel k nemu cert a pravil: „No,
Honzo, copak jsi celý ten cas delal?“ „Inu, ohen pod
kotli prohraboval a smetí pred dvere vymetal.“ „Ale
taky jsi do kotlu nakoukl, vid? Máš štestí, že
jsi jim ješte pritopil, jinak by s tebou byla veta! Nyní
tvuj cas vypršel, chceš jít zase domu?“
„Ano.“ odvetil Honza: „Rád bych vedel, jak se
darí doma tátovi.“ I rekl mu cert: „Svoji odmenu sis
vysloužil, jdi a napln si vrchovate ranec smetím a vezmi si ho
domu. Musíš však jít tak, jak jsi, nemytý a necesaný,
s dlouhými vlasy na hlave i na brade, s neostríhanými nehty a
zakalenýma ocima, a když se te nekdo bude ptát, odkud
pricházíš, tak rekneš, že z pekla, a když
se te pak budou ptát, kdo jsi, rekneš, že jsi certuv
ukoptený bratr a také král.“
Voják na
to nerekl nic a udelal, co mu cert rekl, ale se svou odmenou nebyl
príliš spokojen. Brzy byl zase v lese, hodil ranec ze zad
dolu a chtel smetí vysypat, ale sotva ho otevrel, uvidel, že
místo smetí v nem má ryzí zlato. „To bych si byl
nepomyslil.“ rekl si Honza spokojene a šel do mesta.
Pred šenkem stál hostinský, a když k nemu Honza
pricházel, velmi se polekal, protože chasník vypadal opravdu
hruzostrašne. Zavolal na nej: „Odkud
pricházíš?“ „Z pekla.“ „A kdo
jsi?“ „Jsem certuv ukoptený bratr a taky král.“
Hostinský jej nechtel pustit dovnitr, ale když mu Honza ukázal
zlato, sám mu bežel otevrít dvere. Honza vešel do
svetnice a dobre se vám pomel, objednal si jednu obrovskou do
zlatova upecenou kachnu a zapíjel ji jedním litrem vína, ale neumyl
se ani neucesal, jak mu byl cert porucil, a uložil se tak, jak
byl, ke spánku. Hostinský ten ranec plný zlata nespustil z ocí a
nemel klidu, dokud se v noci nepriplížil a ranec Honzovi
neukradl.
Když
Honza ráno vstal a chtel hostinskému zaplatit dva zlatáky za útratu
a putovat dále, tu byl jeho ranec v tahu. Ale težkou hlavu si
nedelal, bez viny do neštestí preci upadnout nemuže,
obrátil se zpátky do pekla a tam certovi žaloval a žádal
pomoc. Cert mu rekl: „Posad se, já te umyji, ucešu,
oberu, nehty a vlasy ti ostríhám a oci vytru.“ a když
byl hotov, podal Honzovi zase ranec plný smetí a rekl: „Jdi a
rekni tomu hostinskému, aby ti tvoje zlato vrátil, jinak prijdu já
a odvedu si ho, aby zaujal tvoje místo u ohne.“ Honza
šel tedy zpátky na boží svet a rekl hostinskému:
„Ty jsi ukradl moje zlato, dej mi ho zpet, jinak
prijdeš do pekla na moje místo a budeš se muset dívat
na ty hruzy, které jsem videl já.“ Tu mu hostinský dal
všechno ukradené zlato a ješte mu k tomu pridal tri
vrchovaté mešce zlata ze svého a prosil ho, aby o tom
pomlcel. Honza byl rázem bohatý muž. Došel domu ke
svému otci, koupil si obycejnou plátenou halenu, toulal se svetem a
hrál na píštalu, nebot se i tomu naucil u certa v pekle.
Až dorazil pres devatery hory do sousední zeme, kde žil
starý král, pred kterým Honza svoje písne hrál a ten vám mel z jeho
hudby takové potešení, že Honzovi na míste zaslíbil
svou nejstarší dceru. Ale když princezna
slyšela, že si má vzít obycejného chasníka v plátené
halene, rekla: „Než toto, to radeji skocím do
nejhlubší vody.“ Nakonec dal král Honzovi svoji
nejmladší dcerku, protože ta svého otce tak milovala,
že se snatkem souhlasila. A tak dostal Honza, certuv ukoptený
bratr, královskou dceru, a když její otec zemrel, stal se i
králem.
A na záver malé
lákadlo:
Pokud odbocite podle šipky viz priložený obrázek,
objeví se pred vámi prímo pohádkový pohled...
Docetli jste až sem a ríkate si, že vám neco chybí?
Že neznáte souradnice? Ale no tak, vždyt už je dávno
musíte mít.. :-)