Cely text je k dispozici vcetne diakritiky.
Jan Skopek, rodak z Breziny, prozil v 19. stoleti spokojene svuj zivot. Zapomnelo se na nej stejne jako na vetsinu jeho vrstevniku. Jedinou zminkou o nem byly zaznamy ve stare matrice, ale do te nahlizi uz jen badatele.
Presto se Jan Skopek na konci 80. let prekvapive z hlubin zapomneni vynoril. Vlastivedny nadsenec Ing. Alois Zabransky z Radnic pri prochazeni farni kroniky mezi fadnimi zaznamy o urode a pocasi tehdy objevil dva podivne zaznamy tykajici se prave Jana Skopka. Farar Vorlik v zapisu ze 14. rijna 1853 popisoval, ze predchozi noci zmizel na ceste do Volduch mlady Jan Skopek. V pozdejsim zapise z 26. rijna tehoz roku pak lici okolnosti jeho podivneho navratu. Mezi stranami kroniky byl vlozen volny list papiru s mnoha carami.
Dvojice starych zapisu se stala predmetem zajmu maleho krouzku nadsencu okolo Ing. Zabranskeho, kteri se snazili vypatrat vice informaci o teto podivne udalosti. V carach na volnem liste sice rozpoznali okoli Breziny a nektere lesni cesty, ale jejich prvotni nadseni behem nasledujicich mesicu pozvolna uvadalo s tim, jak nedokazali najit jakoukoliv dalsi informaci.
Co je dnes znamo
Podle zapisu farare Vorlika se 13. rijna 1853 Jan Skopek vydal s nekolika kumpany na vecer do hostince v Oseku. Za humny ale zmenil plan a ze pry pujde za svou milou, Rozarkou Aubrechtovou, do nedalekych Volduch. Kamaradi jej doprovodili kousek k lesu, kde se Jan rozloucil a ze pujde pres les sam.
Druheho dne rano se stary Skopek po synovi shanel. Kdyz slysel, ze sel za Rozarkou, uklidnil se, byt se pry Jan domu vracel vzdy vcas. Odbylo poledne a syn stale nikde. Popohanen Skopkovou vydal se hledat Jana se svym psem. Januv kamarad Olda Skocny ukazal staremu Skopkovi, kde se s Janem vcera rozloucili. Pes zavetril stopu a vedl po ni Skopka pres les. Usli notny kus cesty, az se pes zastavil na malem pahorku s nekolika balvany. Stopa v techto mistech koncila, protoze pes s nosem u zeme zkoumal okoli, ale dal nesel. Vypadalo to, jakoby se mlady Skopek v techto mistech do zeme propadl. Farar se v zaveru prvniho zapisu zminil o sve modlitbe za ztraceneho.
Druhy zapis z konce rijna lici, jak do vsi privezli Jana Skopka na povoze z Oseka. Byl bledy, trochu hladovy, ale ziv a zdrav. Olda Ouzky z Oseka pracoval toho dne v lese a kdyz si chtel sednout v poledne, aby se naobedval, zakopl o nohu mladeho Skopka, ktery spal v housti. Sam Skopek pak o sve ceste vypravel, ze v lese zahledl svatojanske brouky, ktere chtel Rozarce nachytat. Pri jejich chytani asi sesel z cesty a trochu bloudil. Mista nepoznaval a pamatoval si jen jakesi male skalky, o ktere zakopaval. Pak si pamatoval, jak na tech kamenech sedel a vubec nevedel, kudy ma jit, ani odkud vlastne prisel. Nakonec se vydal na jednu stranu a bloudil koncinami, ktere nepoznaval, az se asi za svitani svalil mezi stromky. Skopek vubec netusil, ze uplynula skoro pulka mesice od doby, kdy zmizel. Farar pozorne poznamenal, ze ac byl Skopek pryc mnoho dni a mel uspinene saty, jeho vousy byly neoholene nanejvyse dva dny. Podle Vorlika odjel stary Skopek se psem za Ouzkym do Oseka, aby mu ukazal misto, kde syna nasel. Z toho mista nechal jit psa a ten pry dosel na tytez skalky, co pred tim, jen z druhe strany. Stopa opet dale nevedla.
Podle dalsich zaznamu ve farni kronice o Janu Skopkovi, ktere maji z pohledu vyse popsanych udalosti vpravde nicotny vyznam, se Ing. Zabransky domniva, ze Skopek cely zbytek zivota prozil klidne a sve zahadne zmizeni nijak nepripominal.
Neumela mapka, kterou farari na list podle sveho nakreslil pravdepodobne stary Skopek, byla pro krouzek urcitou nadeji. Nadsenci se podle ni pokusili rekonstruovat trasu Skopkova bloudeni, aby mohli najit zminovane skalky a podrobit je zkoumani. Nicmene na trase nalezli hned nekolik skalek, navic nektere dalsi mohly byt znehodnoceny pozdejsi tezbou v oblasti. Zkouseli prochazet trasu i nekolikrat v noci, ale nikdy se nic zvlastniho nestalo a nebo to alespon nepostrehli.
Ing. Zabransky priznal, ze s kolegy Lipsakem a Sochorem hledali nekolik mesicu libovolne logicke vysvetleni, ktere by trinactidenni zmizeni Jana Skopka vysvetlilo, ale marne. Naopak je cim dal tim casteji napadala vysvetleni nadprirozena, coz bylo podle slov Zabranskeho jednim z duvodu, proc pozdeji cinnost krouzku utlumil.
Prijedte se podivat
Pokud byste zatouzili navstivit misto, kde mlady Skopek pravdepodobne opustil sve kumpany, nez zazil nejpodivnejsi prihodu sveho zivota, muzete se nejake noci vydat na uvedene souradnice. Necekejte nejakou atrakci, proste bezne zakouti lesa, kde se jen kdysi davno stalo neco zvlastniho.
Kdyz jsem se Ing. Zabranskemu zminil o tomto clanecku a ze lakam lidi do lesa, smal se a rikal, ze at se lidi radeji z louky pred lesem podivaji do kraje. Je tam vyhled a krasne zapady slunce. A jestli nejaci blazni skutecne pujdou v noci do lesa, at si vezmou dlouhe kalhoty, ze les je plny slahounu ostruzin.
Po tom, co v lese zazil mlady Skopek, bych doporucil vybavit se baterkou, zasobou jidla a piti, protoze svatojansti broucci se vas budou snazit take svest z cesty.
Cestou ke krabicce se projdete vsemoznym terenem po trase dlouhe priblizne tri kilometry, cesta zpet bude kratsi. Cache je prerostlou nahradou za bludickovou trasu, ktera byla soucasti archivovane cache Nocni Ceske Udoli. Necekejte vic nez prochazku nocnim lesem.