|
 Príbeh,
který se zde odehrál nakonci 2. svetové
války, má mnoho otazníku a dohadu. Pro
mnohé Staromeštáky to je téma
citlivé a nechtejí se o nem bavit. Tahle verze
pochází z vyprávení a z clánku
Staromestských novin (04/95), ve kterém
tragédii popisuje Vratislav BLAŽEK, který jako
jediný popravu prežil.
28.04.1945, pár dní pred
príchodem sovetských vojsk do Starého Mesta,
se vracel mladý nemecký dustojník vecer od
své milé z Uherského Hradište
podél trati. Nekde pred Starým Mestem ho prepadli a
zabili nožem odbojári ze Starého Mesta,
posilneni vedomím že fronta príde za pár
dní a oni se stanou hrdinové.
Druhá verze ríká, že v jedné
ctvrti ve Starém Meste byli odstraneni dva nemectí
vojáci. Dusledek toho bylo to, že druhý den
nemectí vojáci zadrželi 17 podezrelých a
zavreli je do hostince u Nováku. Bylo narízeno, at se
priznají viníci, nebo je všechny
popraví. Na urgence mestských
strážníku a starosty mesta bylo
propušteno 10 lidí. Zbylých 7 se pridalo v
pondelí 30. dubna kolem 4. ráno k
ustupující nemecké armáde. Pan Ondracka
(1ze7) byl vyrazen z eskorty, aby nesl težký kulomet,
co se s ním stalo dál nikdo nevi. Asi 2 km za
vesnicí odvedlo 6 vojáku s automatickými
puškami odsouzence k trati.
Co se stalo potom, popisuje pan Vratislav
BLAŽEK ,, Bylo ráno pul páté ráno,
když jsme dorazili ku dráze. Pred dráhou je
hluboká príkopa a ta tehdy byla plná vody. K
této príkope jsme se museli postavit celem k
našim katum. Na každého z nás
mírila hlaven nemeckého vražebného
automatu. Je to príšerný pocit, stát
tvárí tvár vrahovi a cekat na to, až se z
jeho rukou na vás vyhrne smrt. Jsem si jistý, že
tak jako me, i ostatním vírila hlavou
myšlenka, proc máme zemrít, když jsme nic
neudelali? Porucili nám, abychom jsme se otocili zády
k nim. Vykonáno! Já jsem se pri prvním
výstrelu prikrcil, takže se mne kulka otrela o
záda. Svezl jsem se k zemi a spadl po pás do vody.
Ostatní byli nademnou už zasaženi strelami a v
posledních okamžicích svého života
se asi hýbali, proto bylo do nich stríleno znovu.
Každý byl mnohokrát prostrílen. Ke mne
prišel nakonec jeden z našich vrahu, chytl mne za
zápestí a rekl kaput. A odešli. Zima se nmou
lomcovala. Nezbylo mne, než  cekat celý den a ležet v
polní brázde. Vojáku tu bylo velmi mnoho.
Teprve vecerní soumrak mne poskytl ochranu pred jejich zraky
a mohl jsem se vrátit domu.
Ti, kdo zaprícinili uvedenou
tragédii, meli být tri. Nikdy se nepriznali, ac
místní obcané tušili, kdo za skutkem
stál. V poválecném chaosu všichni
zmizeli z mysli místních lidí a zbyla jen
hrdinná smrt 5 neviných lidí : Krivinka Milan,
Husek Jan, Vlk Vlada, Omelka Vojta a Šimcík
Stanislav.
Dodržujte prosím pietu a nepoškozujte
okolí památníku! Krabka není v
tesné blízkosti památníku !
Logbook vyndáte a vrátíte nejlépe
tocívým pohybem.
Tešíme se na vaše logy Miti a
Plastelínka :)
Nápovedu nedáme,
at je hledání težší
:)
Nevkládejte do kešky žádný
KINDERodpad ani veci s nulovou hodnotou.
Pokud meníte,
vymenujte veci ve stejné hodnote!
Nechceme mít z kešky popelnici, která
žádného nálezce
nepoteší.
Dekujeme.
|