IZS Zlin IV: Hasici Mystery Cache

Bez nadsázka mužeme ríci, že na pocátku všeho byla kolem roku 250 pred Kristem Heronova stríkacka. Heron byl žákem Ctesibia z Alexandrie, který je považován za vynálezce pístového cerpadla, jež se stalo základem hasicské rucní stríkacky. Podle dnes dostupných zdroju, vynálezcem pravdepodobne první vozové stríkacky byl v první polovine 16. století jistý pan Antonín Platner z Augšpurku. Až v roce 1673 byla vyrobena a v Amsterodamu i predstavena první stríkacka vybavená hadicemi. Nutno poznamenat, první hadice byly sešité z kuže. Hadice šité z plachtoviny vynalezl až v roce 1690 Holandan James van der Heiden. Naproti tomu ohebnou sací hadici, nespisovne zvanou savicí, jež byla kožená, vynalezl již v roce 1724 jistý pan Leopold z Klanic. První gumové sací hadice, savice se zacaly vyrábet v roce 1850.

V roce 1689 nabídl francouzský vynálezce Denis PAPIN první v praxi použité odstredivé cerpadlo. Skutecný technický rozvoj v oblasti požární techniky urychlilo až vytvárení profesionálních hasicských jednotek. Na pocátek 18. století byl založen zrejme první profesionální hasicský sbor v Paríži. Profesionální hasicský sbor v Praze byl založen výrazne pozdeji, a to 16. srpna 1853 z 30 metaru, ti po výcviku byli i nadále metari, lišili se pouze cervenou páskou na rameni. Až v roce 1866 prestali mít povinnost zametat ulice a venovali se pouze požární ochrane.

Historie požární výškové techniky muže zacít rokem 1761, kdy nemecký zámecník Birner z Mnichova vyprojektoval, se vší pravdepodobností, první výsuvný žebrík na svete. Pozdeji, v roce 1792 vyrešil i jeho západkový mechanismus, bránící samovolnému zasouvání. Francouzský vynálezce Regnier byl v roce 1802 nejspíš první, kdo vynalezl otocný žebrík. První mobilní otocný žebrík, umístený na konském povozu, sestrojil v roce 1808 nemecký zámecník z Lienzingenu, jistý Andréas Scheck. Jiný Nemec, stolarský mistr Kohler z Magdeburgu vyrobil pro berlínské hasice konesprežný výsuvný petidílný žebrík, dlouhý 18 m, v roce 1848. Francouzský technik Eduard Roesky vyrobil šestidílný vysouvací žebrík poprvé vybavený hydraulickým vysouváním žebríkových sad již v roce 1886. Mezi nejvýznamnejší výrobce automobilových žebríku soucasnosti patrí nemecký firma MAGIRUS, která vyrobila svuj pravdepodobne první automobilový žebrík již v roce 1906. Výrobou požárních žebríku se však tato firma zabývala od roku 1872, kdy nesla název C. D. MAGIRUS. Jen pro zajímavost uvádím, že v roce 1906 predstavila firma MINIMAX první penový hasicí prístroj na svete. Pena vznikala v prístroji chemickou reakcí.

Cisternové automobilové stríkacky mají svuj skutecný puvod v kropicích automobilech. Je proto dobré pripomenout, že zrejme první parní kropicí vozy se objevily v amerických ulicích již v roce 1815. Vratme se však k požárním stríkackám. První parní stríkacku sestrojili v roce 1829 anglický továrník z Londýna John BRAITHWAITE spolu s americkým inženýrem švédského puvodu Johnem ERICSSONEM. Stríkacka, o výkonu 7,5 kW s prutokem 675 l.min-1, byla vyrobena pouze ve ctyrech kusech a v roce 1833 se od její výroby pro nezájem ustoupilo. V roce 1841 American Paul Rapsey HODGE sestrojil parní samohybnou stríkacku. Jiný American, A. B. Latta predstavil svou parní samohybnou stríkacku v roce 1854. První požární stríkacku s benzínovým motorem predstavil Gotlieb DAIMLER v roce 1888, použil pritom motor vlastní konstrukce. V roce 1908 vyrobil svou první motorovou stríkacku s benzínovým motorem významný automobilový konstruktér ceské automobilky NW (nyní TATRA) Ing. Ledwinka. Ve stejném roce tato automobilka zahájila výrobu i požárních automobilu s oznacením NWK. Za zímavost stojí i to, že Pražští hasici obdrželi první ctyri požární automobily znacky PRAGA již v roce 1911, presto poslední konský potah vyradili z provozu až o 15 roku pozdeji, v roce 1926.

Tu zcela první požární techniku na našem území zacala hromadne vyrábet rodinná firma SMEKAL založená v roce 1797. Zpocátku, od roku 1820, se jednalo o výrobu lehkých slamených veder na hašení požáru, pozdeji byla zavedena výroba i berlových stríkacek Mimochodem stredoveké protipožární predpisy narizovaly vybavovat každé lidské obydlí urcitým poctem veder pro prípad vzniku požáru. Svou první parní stríkacku vyprojektovala firma R. A. SMEKAL v roce 1884 a v roce 1891 predstavila první typ parní hasicské stríkacky.

Vývoj zejména požárních automobilu vždy reagoval na menící se požadavky požární taktiky, pružne se prizpusoboval napríklad požadavku na používání nových hasicích látek. Jako napríklad po roce 1931, kdy byl poprvé široké odborné verejnosti predstaven nový typ hasiva. Šlo ve své dobe o urcitý prelom, tím hasivem byla tzv. vzdušná pena, pozdeji hodnocená jako mechanická. Tradice výroby požárních automobilu u nás sahá až na pocátek 20. století a kopíruje mnohdy velmi slavná, jindy jen prumerná období výroby automobilu u nás. V každém prípade je nutné ríci, že po celé toto století naši výrobci nabízeli požární techniku na dobré technické i taktické úrovni. Pripomenme si napríklad požární automobily z poválecné ceskoslovenské hromadné produkce. Populární požární automobily na podvozcích PRAGA RN strídala generace automobilu TATRA 805, pozdeji prišly terénní podvozky PRAGA V3S, TATRA 138 a 148, ŠKODA 706 s predním pohonem mužeme stále videt u jednotek požární ochrany. Nesmíme zapomenout na masové vyrábený dopravní automobil na podvozku AVIA 30 a 31. Soucasná produkce požárních automobilu se opírá o nabídku domácích podvozku TATRA 815 ci LIAZ (nyní opet pod znackou ŠKODA) a stále více se prosazujících terénních podvozku PRAGA. Dnešní výroba, která navazuje na bohatou tradici a v prevážné míre se zabývá výrobou cisternových automobilových stríkacek, proto vykazuje ve své prevážné vetšine solidní evropské parametry.