Zanikle vesnicke malotridky/Disappeared schools Traditional Geocache

Zaniklé vesnické malotrídky

Nevím, jak vy, ale vetšina lidí má o malotrídkách zhruba tyto predstavy: jedno-nebo dvoutrídní školy se vyskytovaly na zapadlých vsích v šerém dávnoveku naší vzdelávací soustavy. Šlo o rešení z nouze, všechny deti sedely v jedné místnosti, kantor je neustále napomínal, moc se toho nenaucily, ale bylo to prece jen lepší než nic. Pokud snad nejaké jednotrídky prežily do dnešních casu, pak jen jako okrajová kuriozita nepresahující poctem deset, prípadne dvacet kusu. Tato predstava je samozrejme mylná. Jednotrídních škol je u nás okolo 200, i s ostatními malotrídkami je jich celkem asi 1200. Z celkového poctu zhruba peti tisíc základních škol je to udivujících dvacet pet procent. Ovšem tato ctvrtina všech základních škol vzdelává necelá 4 procenta žáku.

Proc vlastne existují? Protože na vsích je málo detí k tomu, aby naplnily úplnou školu. Malotrídky obce zrizují pro své nejmenší žácky, zpravidla 1.-5. rocníku, kterí tak od mala nemusejí dojíždet do vzdálených úplných škol. Deti absolvují 1. stupen na menší místní škole a na 2. stupen prechází do nejbližší úplné školy, kam denne dojíždejí. V obcích, kde ješte existují, hrají vetšinou roli poslední hráze pred konecným vylidnením a promenou v noclehárnu nejbližšího mesta.

Malá místní školicka pro mladší žáky znamená mnohá plus: malý pocet žáku vytvárí témer rodinný kolektiv, kde každý každého zná. Prvnácci zde nezažívají stres ze spousty neznámých lidí. Zde neexistuje anonymita, která muže zakrývat šikanu a další soucasné nešvary detských kolektivu. Žácci jsou vzdeláváni v místním, duverne známém prostredí a pokud dojíždejí, tak bez prestupování a vetšinou jen nekolik minut. Díky malému poctu žáku se muže ucitelka maximálne venovat každému díteti ve své tríde. Na každého žácka se mnohokrát v hodine dostane prostor k vyjádrení, ke ctení, práci na tabuli. V malém kolektivu je jednodušší využívat alternativních a dalších zajímavých metod práce pri vyucování, bežná je týmová práce.

Malotrídní školy ovšem mají i své nevýhody: Krome toho, že jsou nákladné (v prípade ZŠ Dožice pro zhruba 20-30 žácku státní rozpocet platil 2 platy ucitelek, 1 plat kucharce, obecní úrad zajištoval provoz celé budovy), kladou výjimecné nároky na ucitele. Skloubit prípravu pro více rocníku tak, aby se deti naucily a procvicily co mají, aby vyucování bylo zajímavé a aby se jednotlivá oddelení pri samostatných pracích nerušila, je velmi složité. Ucitel si pri hodine neodpocine jako v bežné tríde, když deti z jednoho rocníku delají neco samostatne, prímo se venuje dalšímu rocníku. Deti z málotrídek bývají samostatnejší a uprímnejší, zvyklé na rodinnou atmosféru, kde je bežné starat se o ty menší a kde není hanba se na neco zeptat. Nezdá se, že by to byla nevýhoda, ale v praxi to prináší potíže. Když nejpozdeji v páté tríde odcházejí na nejbližší devítiletku, mají problémy si zvyknout. Styl „jednou jsem vám to vysvetlil, naucte se to, príšte vás vyzkouším“, jim pripadá jako z jiné planety. A navíc se na ne okolí dívá obcas jako na exoty, kterí místo ucení s prvnáky hrabali za školou seno.

Budoucnost malotrídních škol je nejistá. S ubýváním obyvatel na vesnicích se zmenšují i pocty žáku v techto školách. Pokud pocet žáku klesne pod 13 na jednoho ucitele, nastává problém. Zrizovatel školy - obec se musí rozhodnout, zda školu dále provozovat - a ze svého obecního rozpoctu dofinancovávat chybející prostredky na platy anebo školu uzavrít. Zpravidla se každá obec snaží školu ješte nejaký rok udržet pri živote, ale napnuté obecní rozpocty a stále menší pocty detí pricházejících do školy obvykle prinutí obec, aby školu zrušila. Takový osud stihl v posledních 20ti letech nekolik škol v našem okolí:Radošice, Cížkov, Budislavice, Starý Smolivec, Nové Mitrovice a jako poslední Dožice. Nejbližší dosud fungující malotrídní škola je ve Vrceni.

Jak se ucí na malotrídní škole? V jedné tríde sedí žáci dvou ci více rocníku, které ucí jeden ucitel. S jedním rocníkem pracuje ucitel prímo, ostatní rocníky zatím pracují samostatne. Príklad: Zatímco ucitel s prvnáky louská clánek ve Slabikári, druháci prepisují cvicení z ucebnice, v nemž doplnují i/y po mekkých a tvrdých souhláskách a tretáci v nakopírovaném textu vyhledávají základní skladební dvojice. Za pár minut se obrázek hodiny zmení: prvnáci s vyplazenými jazyky krouží v písance nové písmenko, druháci s ucitelkou reší u tabule problematiku slabik be,pe,ve a tretáci na koberci vyhledávají v balíku popsaných karticek podstatná jména. A za chvíli je zase všechno jinak: Prvnáci samostatne v týmu prirazují obrázky ke slovum napsaným na magnetické tabuli, druháci doplnují práve probrané slabiky be,pe,ve v pracovních listech a tretáci trénují s ucitelem nová vyjmenovaná slova po s.

Dožická ZŠ (ve zkratce)

Vznikla v roce 1887 za pomerne dramatických okolností (vyšší orgány nechtely vznik školy povolit), kdy došlo k „odškolení z Cížkova“ z duvodu problému s docházkou do spádové školy Cížkov v zimním období. V roce 1946 byla ustavena meštanská škola s 1.-9. rocníkem, v roce 1966 byla vybudována školní kuchyne.V roce 1982 po 36 letech byla z duvodu úbytku žáku a neprovedení prístavby školní kuchyne zrušena pátá až deváta trída. Po skoncení školního roku se v jedné uvolnené tríde zrídila školní jídelna a výuka byla nadále organizována jako dvoutrídní. V této dvoutrídní škole pracovali zpravidla 3-4 dospelí: 2 ucitelé (jeden zároven reditel), školnice,uklízecka a kucharka v jedné osobe a vedoucí školní jídelny (pouze na 1 den v týdnu, tuto funkci casto vykonával jeden z ucitelu). V roce 2002 v rámci celorepublikové akce Internet do škol byly ve škole instalovány pocítace s pripojením k internetu. Na konci školního roku 2002-2003 bylo s ohledem na stále se snižující pocet detí a nutnost rozsáhlé rekonstrukce zastaralé budovy rozhodnuto o ukoncení výuky. Byla tak ukoncena více než stoletá tradice vyucování v Dožicích.

  

Budova bývalé ZŠ byla upravena a v soucasné dobe je využívána jako hostinec. 2 místnosti obývá Místní knihovna s verejným internetem a telocvicnu využívají hasici. Na chodbe budovy je stále cástecne zachovaná puvodní školní výzdoba sten.

Bývalí žáci na školu dodnes rádi vzpomínají, o cemž svedcí pravidelná setkání starších i mladších žákovských rocníku.

Startovací obsah keše: malé pastelky, modelína, vodovky, historické voskovky a zásobník na písmenka do 1. trídy (s cenovkou v Kcs), zápisník, Taháky do kapsy artimetika,chemie, ceský jazyk,magnetky, unikátní množinové razítko (vhodné pro sberatele!)

Historie keše:
únor 2009: První krabička umístěna u hřiště, kde kdysi za hezkého počasí probíhaly tělocviky. Bylo to jediné možné místo blízké bývalé škole. Keška odhalena místními dětmi, přesto na místě vydržela bez krádeže 2,5 roku
říjen 2011: Originální schránku druhé krabičky na zakázku vyrobil mr.mates, keš přemístěna nad vesnici na klidné místo s možnými výhledy na Dožice a školu. Martine, ještě jednou díky.
červen 2013: Budka nepřežila třetí zimu a rozpadla se. Umístěna třetí krabička. Bohužel se mi nepodařilo zcela odstranit nosnou rampu druhé verze (málo síly, nedostačující nástroje a ženské ručky nezvyklé na destruktivní činnosti).
prosinec 2019: Oprava nosné části krabičky, nový logbook, květinová výzdoba

I don t know about you, but most people picture the single-class primary schools like schools with one or two classrooms that existed in the backwaters in our educational system distant past. It was a makeshift solution, all children were seated in one classroom, the teacher kept admonishing them, they did not learn much but still it was better than nothing. In case some of the single-class primary schools survived until the present days than they are only rarities not exceeding ten possibly twenty in number. This is of course a false assumption. There are about 200 of one-class primary schools and together with other small schools there are about 1200 of them. They comprise the surprising 25 % of the total number of about 5000 primary schoools. Nevertheless this third of all primary schools educates less than 4 % of the pupils.

Why do the single-class primary schools exist anyway? Because there are not enough children in villages for a whole regular school. Villages establish one-class primary schools for the smallest pupils, usually for children attending the 1.to the 5. grade of primary school.

Thanks to that these children do not have to commute to distant regular schools from their very young age. These children complete primary school in the local single-class primary school and then commute daily to the nearest regular school in their secondary school years. In many cases the single-class primary schools still existing in some villages constitute the last barrier preventing the village from depopulation and becoming just a lodging of the nearest town.

The local little school brings many advantages to the youngest pupils: small number of pupils creates family environment where everybody knows everybody. The first year pupils are not stressed out by too many strange people around. There is no anonymity that could cover up bullying or other ills typical for children groups. The pupils are educated in local, well known environment. If they have to commute it is only for a short distance and without changing. The teacher can pay maximal attention to every child in her classrooms thanks to the small number of them. Each pupil has a lot of opportunities to express himself, to read or work on the blackboard. It is easier to use alternative and other interesting methods of teaching in the small group, the team work is common.

The single-class primary schools have of course their disadvantages too. Besides their expensiveness (in the Primary School Dožice, for about 20-30 pupils, salary of 2 teachers and 1 cook was covered by the national budget, operation of the whole building was provided by the local authority) they make extraordinary demands on the teacher. It is very difficult to harmonize work of more grades the way that children learn and exercise all what they need; to make the teaching interesting and ensure that pupils of different grades do not disturb each other during their individual work. The teacher has no chance of having a rest during a lesson as in a typical class - while children from one grade work individually; he is working with the other grade. Children from the single-class primary schools tend to be more independent and sincere, used to the family environment, where it is common to take care of the smallest ones and where it is no shame to ask questions. This does not seem to be a disadvantage but in practice it brings difficulties. When these children leave for the nearest regular 9. years school (in the 5th year at the latest) they have problems to get used to it. The teacher’s approach „I have explained it to you once, learn it and next time I will test you“ is very unusual for them. Above that the others view them as weirdoes who raked hay in the school yard with the first years instead of learning.

What is it like to teach at a single-class primary school? There are pupils of two or more grades in one classroom and one teacher teaching them. The teacher is working directly with pupils of one grade while the others are engaged in individual tasks.Example: While the teacher together with the first grades are reading an article in a primer, the second grade pupils are copying an exercise from a textbook in which they fill in i/y and the third year pupils look up the basic syntactic pairs in xeroxed texts. In a few minutes the lesson changes: the first year pupils try hard to write a new letter in their copy books, the second year pupils are working with the teacher on a problem of syllables be, pe, ve and the third year pupils – gathered on the carpet - look up nouns in a packet of word cards. And in another while there is another change – the first year pupils in a team match pictures with words, the second year pupils fill in an exercise of the just explained syllables be, pe, ve in their working sheets and the third year pupils practise the new specified words beginning with “s” with the teacher.

It was founded in 1887 under quite dramatic circumstances (the authorities did not want to permit establishment of the school) - when there were problems of school attendance in the catchment school Cížkov during the winter period. In 1946 a civic school with grades 1. to 9 was established, in 1966 school canteen was build up.

The grades 5. to 9. were dissolved in 1982 after 36 years because of the shortage of pupils and the school canteen extension not being carried out. After the end of the school year the school canteen was made of one of the empty classes and two classes system of teaching was established. There were usually 3-4 adults working in this two classes school: 2 teachers (one of them being a head teacher at the same time), school caretaker, cleaner and cook in one person and the school canteen manager (for 1 day a week only, this position was often carried out by one of the teachers). In 2002 computers with the Internet were installed in the school within the nationwide project “Internet for schools”. At the end of the school year 2002-2003 it was decided to close the school because of the decreasing number of pupils and necessity of an extensive reconstruction of the old school building. The more than 100 years old tradition of teaching in Dožice was therefore finished.

The building of the former Primary school was adapted and it is currently used as a pub. Two rooms are occupied by the Local Library with public internet and the gym is used by the fire brigade. The original school wall decorations are still partly preserved on the walls of the corridor.

The former pupils often recall their school years. This is proved by regular school reunions of both the older and the newer pupils taking place.