Zricenina hradu Volfstejnu se
nachazi v zapadnich cechach, pobliz obce Cernosin v nadmorske vysce
609m.
Pristupova cesta zalezi jenom na Vas, doporucujeme vsak 2
varianty:
Varianta 1 (codename:
Drive-in) Zaparkujte auto v Cernosine, treba nekde okolo
souradnic
N 49°48.981, E 012°52.967, pokracujte cca 200m na východ a narazíte
na žlutou turistickou znacku, po ní se dostanete po necelých
dvou kilometrech k cíli.
Varianta 2 (codename:
Pendolino) Vlakem prijedete do zastávky Ošelín. Tady se dáte
po zelené turistické znacce a držíte se jí do okamžiku,
než narazíte na rozcestí se žlutou. Žlutá znacka
Vás pak privede až ke zrícenine Volfštejnu. Cesta
od vlaku k cíli merí cca 5 km. Cestou prejdete Mži a pujdete
pres nekolik míst s krásným výhledem do okolí, vcetne rozcestí pod
vlcí horou, odkud pochází fotka na pozadí listingu.
Slovo architekta
Malý hrad po stavební stránce zachovával sasko-hesenský princip.
Pudorys Volfštejna mel tvar na jedné strane seríznuté cocky.
Hrad obíhal parkán, který byl rozšíren na jihozápade, kde se
nacházela brána s padacím mostem. Na jižní strane stával
dvoupatrový palác lichobežníkového tvaru. Na nádvorí stály dve
menší budovy. Na severozápadní strane byla 2 m od
hradební zdi postavena na nejvyšším míste vež
kónického tvaru. Toho bylo docíleno postupným ubýváním zdiva na
její vnejší strane, protože uvnitr je prumer okrouhlé
veže konstantní (asi 3 m). Vstupovalo se do ní zmíneným
románským portálem ve výšce 12 m.
Volfštejn v prubehu staletí
Na úbocí Vlcí hory si v 1. polovine 13. století postavil mocný rod
rytíru z Volfštejna svuj kamenný hrad. Jejich predek
pocházel z rodu Svojšinských, kterí byli v príbuzenském
vztahu s pány z Trebele a Vyškova. Prvním známým majitelm
hradu byl Ctibor I., který byl roku 1316 zavražden bratry
Dluhomilem a Bedrichem z Brodu nad Tichou.
Ctiboruv syn Beneda I. vrahy zažaloval a ti byli pokutováni
cástkou 600 hriven stríbra. Beneda I. mel tri syny, z nichž
Ctibor II. prevzal hrad. Po jeho smrti v roce 1360 získávají hrad
jeo synové Ctirad III. a pozdeji Oldrich I.
Zacátkem 15. století zdedili panství Oldrichovi bratranci, a to
Vilém I. a Beneda III. Tito dva uzavreli roku 1406 smír s
bavorskými vévody. Za husitského období byli páni z
Volfštejna horlivými katolíky a tak získali od císare
Zikmunda mnohé výhody.
Po Vilémovi I. pripadl roku 1437 hrad jeho synovi Janovi. Ten se od
roku 1450 soudil s Jindrichem ze Sobetic o nedaleký hrad Trebel,
který zprvu držel jen v zástave. Roku 1460 Jan spor
definitivne vyhrál a Trebel dostal do svých rukou. Poté opustil pro
nej starý a nepohodlný hrad Volfštejn a prestehoval se na
Trebel. V prázdném hrade pak sídlila docasne snad jen vojenská
posádka, pozdeji byl hrad opušten a ponechán napospas svému
osudu. Jako pustý je výslovne uváden od roku 1527.
A jako bonus (nebude to druhá keš :-( ) pridáváme povest
pojící se k místnímu hradu.
Vilém a Jan Žižka
ladý Vilém z Volfštejna se pri
pobytu v Praze prátelil s Janem Žižkou
z Trocnova a oba se zde ucházeli o prízen stejné
slecny, která si vzala za muže Viléma. Tím zacalo neprátelství
pána z Volfštejna a Žižky až tak,
že pri krtu první dcerky Ludmily pri hostine, premohla
Žižku zlost až uderil Viléma do obliceje pecenou
srncí kýtou.
Za husitských válek obléhal Žižka se svým vojskem hrad
Volfštejn a tehdy zemrela i Vilémova chot, paní
z Volfštejna. Vilém s dcerou Ludmilou a se
správcem uprchli tajnou chodbou do údolí reky Mže.
Žižka hrad dobyl, všechny obránce pozabíjel, ale
svého neprítele nenašel. Pozdeji pri výzvedné výprave nalezl
Žižka se skupinou bojovníku lesní chatu, v které
tito tri prebývali. Dcera Ludmila chtela otce bránit, ale jak
Žižka uvidel krásnou dívku, podobnou své matce, okouzlen
její krásou a odvahou, smíril se s Vilémem a spolu
se pak odstehovali do Prahy.
Cache
Jedná se o standardní mikrocache (filmovka) s logbookem,
tužkou a orezávátkem. Nachází se v prostoru hradu, nikoli
ovšem ve zdivu, takže
NEROZEBÍREJTE HRAD! nemá to pro
nalezení cache význam. Skrýš je to klasická a keš
bude odlovitelná i v léte v prípade výskytu mudlu, pokud
použijete napr. "klamání batohem". Doufáme, že si
kešku užijete, trochu se pokocháte okolím, nacerpáte
nové síly nebo treba tvurcí inspiraci a budeme se na vás
tešit na dalších našich keších.