Poklad na Blazkove Mystery Cache

Návšteva zaniklé vsi v lese.

Poklad na Blažkove.

Blažkov.

1. Poklad v zaniklé vsi Blažkove.

Bylo to v dobe mezi léty 1500 - 1600, kdy na zámku v Rudolci vládnul spravedlivý a naskrze dobrotivý pan Chroustenecký. Horlivý širitel a obhájce ucení Mistra Jana Husi. K lidu spravedlivý byl a ten jej za to miloval.

Jednoho dne prišel strašný mor a ten se po všech vsích rychle rozšíril a nevybíral si lidi podle majetku ci stári, lidé umírali houfne a pomoci nebylo. Za nekolik dnu vymírali celé vesnice i s dobytkem.

Tak se prihodilo, že i na ves Blažkov ta hrozná rána morová prišla, za nekolik dnu pomrelo skoro všechno živé ve velkých bolestech a nárku. Jen nekolik lidí uprchnulo do lesu a po nekolika týdnech jsou s milosti prijati do vsi rudolecké. To bylo toho léta strašného 1520.
Ves Blažkov zvaná, celá pustá ostala, jen mrtvoly co ležely po vsi i na pokraji lesa pod skálou lišky a vlci trhají a maso žerou. Psi zdivocelí kvílí nad ztrátou svých majitelu hladem. Pach hrozný se krajem dlouho šíril.

Nekolik týdnu uplynulo a lidé ze vsi Újezd, Sirákov i Bohdalov se do drancování vsi Blažkova dali. Co dalo se odnést, to brali, at kusy odevu, hrnce, sekyry i motyky a náradí rozlicné. Nekterí i krov strhnuli a drevo pryc odváží. Nekterí však i peníze a zlato hledají. Bláhoví, že obec bohatá byla. I tak pár grošíku nalezeno bylo, jen ne žádný poklad. To když dovedel se pan hrabe Chroustenecký, na Blažkov své silné chlapy poslal, aby porádek sjednali a všechny lapky pochytali a do šatlavy posadili v Rudolci na zámku.

Avšak, když to lapkové zvedeli, dali se na útek, jen 4 chyceni byli. Ti pak museli všechny mrtvé i dobytek do zeme zakopat, aby se nemoci dále nešírili. Psi vzteklé pochytali a pobili taktéž. Zbytky chaloupek nechali pak na pospas.
Když za cas dlouhý všechno cas zahojil a ves pomalu zarostla krovinami a lidé co prežili vzpomínali na novém míste v Rudolci na své blízké. Jen silné roje zdivocelých domácích vcel jsou v dutých stromech na Blažkove. Lidé tam chodí vybírat med temto zdivocelým vcelám. Obcas se najde nekdo, kdo v zemi kope, kde chalupy stály a stále verí, že neco najde z pokladu tajného. Obcas najdou kosti mrtvých, rozbité hlinené nádobí, ci nejaké kousky predmetu železných.

Až jednou, v Rudolci umírá jeden z posledních potomku žijících obyvatel z Blažkova a sveril se pri návšteve svého príbuzného ze Sirákova o pokladu. Že mu to vyprável jeho ded, který tuze starý byl a proto se to v rodu zachovalo. Ten obcan sirákovský vyslechnul bedlive slova umírajícího, že v místech, kde studna hluboká ve vsi byla, tam že nekolik lidí spolecne ukryli zlaté mince, prsteny a nejaké veci ze zlata. Ten obcan, který bydlel v Sirákove na budoucí chalupe c. 7, se vypravil do míst, které mu zemrelý oznacil. Nekolik týdnu lopotné a tajné práce, aby spatren nebyl, se synem svým kopali. Tužba po zbohatnutí se mu vyplatila. Naleznul opravdu poklad, o kterém se nedávno dozvedel. Vše v tajnosti držel a za peníze, které za toto utržil, zakoupil si velké hospodárství.

Až na smrtelné posteli se knezi katolickému ten lapka, co zlato vykopal, vyzpovídal, ale byl slyšen i lidmi nepovolanými, kterí to ostatním rekli a tak se pravda na verejnost dostala. Ješte dlouhou dobu se to ve všech vsích okolních predávalo ústne z jedné generace do druhé. Jen tak, se to podarilo zaznamenat a uchovat po dnešní cas. Nikdo však presne neví, jak to doopravdy bylo, co z toho pravda jest.

2. Loupežnická hospoda na Blažkove.

Hodinu cesty od Bohdalova na hranicích ceskomoravských zdvíhá se zalesnený vrch Blažkov, 693 m vysoký. V hlubokých lesích kolem neho skrývala se hospoda. Stála pri lesní ceste, kudy musel každý projíti. Zasmušilá krcma nepusobila pekným dojmem a lidé se jí v noci vyhýbali. I hospodský, který málo vycházel, vzbuzoval neduveru v lidech i ve zvíratech. Šel-li Bohdalovem, všichni psi se rozštekali nebo vyli. "Ten clovek má špatné svedomí," ríkali o nem a starí se žehnali krížem. Ženu hospodského nikdo v kostele nevidel, tocila se jenom kolem tichého baráku, kde jakživ nebylo slyšeti detský hlas.

Vykládalo se, že vzdálená a osamelá krcma skrývá tajemství. Kdykoli se stala v okolí vražda nebo loupež, lidé jen hlavu otocilí smerem k lesní ceste. Duverne si povedeli, že hospoda je jen pavucinou, do které se lapají zlaté mušky. Domácím se nic neztrácelo, ani nebylo pametníka, který by vedel o vražde známého. Proto nekterí zamítali podezrení a vysmívali se ustrašencum.

Kocí z bohdalovského hostince, silný a nebojácný mladík, který už od detství toužil po dobrodružství, hodne premýšlel o povestech. Umínil si, že tajemství krcmy musí vypátrat. Když jednou pribehl ustrašený kostelník, že videl nekolik šedých chlapu s pytli na zádech, jak se ztratili v hospode na Blažkove, kocí Matej se rozhodl, že neco podnikne. Vyžádal si, aby mu pripravili soudky koralky a klášterské pivo, že vecer pojede na Blažkov. Vozil tam zásoby a trebaže se tam málo lidí stavovalo, zdejší obyvatelé vubec nechodili do tajemné krcmy, jezdíval tam casto.

V noci se spustil liják, tma byla jako v pytli a Matej nemohl z úvozu vyjet. Musel zajít pro krcmáre, aby mu pomohl. "To je naposled, co sem jedu na noc. Ruku mám vyvrtnutou, zimnice mnou lomcuje. Necháte mne tu na noc, brzo ráno zase vyjedu." Hostinský se vymlouval, že nemá místo, ale kocí se nedal. "Jedte tedy se mnou," zval ho. Ten ovšem nemohl a proto mládenci dával pít silnou koralku, aby ho uspal. Kocí nebyl na hlavu padlý a všecko vyléval pod stul. Bylo mu stejne divné, že tolik koralky vylil a krome malé skvrny nerozlila se na podlaze velká kaluž. Bylo sice prítmí, louc sycela a cadila a pod stolem si špinavá podlaha se tmou nezadala. Manželka hospodského se neukázala. Krcmár byl zarostlý a oci mel cervené jako králík. Kocímu se zdálo, že jedna pulka vousu se nápadne trese, druhá je jako prilepená. Skoro mu bylo úzko. Co když ho zabijí? Mohou, ale neudelají to, protože celý Bohdalov ví, že sem jel a že tu zustane. Je-li i hospodský opravdu darebák, nemuže si dovolit znicit jeho život, protože by došlo k prohlídce a všechno by se prozradilo. Beztoho se na neho lidé dívají pres rameno.

Kocí naznacoval, že usne. Hospodský ho zlostne vybídl, aby vylezl na pec a lehl si. Potom se tocil kolem neho s loucí a díval se na neho, spí-li. Uhodil drevákem, svetlem mu div nespálil nos, ale mládenec nehnul ani brvou a pekne sehrál hluboce spícího, rozchrápal se, až okna drncela. Doma by v tuto dobu skutecne usnul, ale napetí, co se bude dít, udržovalo ho pri jasném vedomí.

Muselo být hodne po pulnoci, když se k nemu krcmár znovu pritocil a tiše na neho volal. Neodpovedel a chrápal. Potom ho malicko zaškrábal na chodidle, ale Matej ležel jako mrtvola.

Hospodský odstrcil stul a hle! Pod ním byly skoro neznatelné dvere. Kocí se díval jedním okem a když tajemný majitel krcmy zmizel dole, otevrel obe oci. Ne nadlouho, protože hucení a dupot ho primely k obezrelosti. Z otvoru vylezlo dvanáct chlapu s pohledem jako noc. Prešli kolem neho bez povšimnutí. Hospodský za nimi zavrel dvere v podlaze, zhasl louc a odcházel také. Pred tím si nasadil vysoký klobouk s perím, za pas zastrcil dlouhý nuž a pod kabát schoval pytel.

Kocí všechno videl. Cekal netrpelive. Snad až k ránu se vrátilo dvanáct loupežníku s hostinským a nesli napechované pytle na zádech. Slezli opet dolu pod stul a kohout zakokrhal.
Kocí se nechal vzbudit hostinským. "To jsem se dobre vyspal, jen ruka je trochu oteklá," povídal Matej.

Jakmile prijel do Bohdalova, vymenil kone a bez recí ujíždel k Jihlave. Navecer pritáhl s vojáky, kterí obklopili tajemnou hospodu ze všech stran. Nekterí vnikli dovnitr, hostinského i se ženou shodili do otvoru pod stolem a s pistolemi postupovali za nimi. Na úzké chodbicce se strhla bitka. Vojáci však všechny lupice, kterí byli prekvapeni, postríleli, hostinského se ženou zabili lupici sami.

Vojáci potom nalezli pod zemí 12 pokoju a v nich bylo vecí, až oci precházely: zlata, drahého šatstva, zbraní, penez. Jen v dvanáctém pokoji se zdesili. Tam nalezli nekolik vychrtlých lidí, za které žádali lupici výkupné. Ti byli zachráneni. Všichni však stanuli v hlubokém pohnutí nad jámou, ve které ležely obeti loupežníku z tajemné krcmy pod Blažkovem.

Také se vykládá o pocestném, který chtel pomstíti své príbuzné. Udelal si dreveného panáka a než vešel do krcmy, povesil ho k oknu. Vyžádal si nocleh, panáka vytáhl a položil do lužka místo sebe. Sám se schoval pod okno a pozoroval, odkud lupici vyjdou. Dockal se, jak prišli k ránu do hospody a hnali se do pokoje, kde mel spát. Chteli ho zabít oloupit. Našli však jen dreveného panáka. Pocestný zatím utekl, privedl vojáky a lupice nalezli v podzemních místnostech.

3. Blažkov dnes

Zánik osad, hlavne ve vrcholném stredoveku, nebyl žádnou zvláštností. Príciny zániku byly ruzné a u jednotlivých osad je zpravidla vylouceno je jednoznacne urcit. Osady mohly zanikat v dusledku válek, epidemií, špatne zvolené lokality na málo úrodné pude, opuštením osady po zániku její funkce (hornické osady a osady u pozemních komunikací, které byly presunuty do nových prostoru). Do znacné míry však hlavne menší sídla zanikala predevším kvuli procesu postupné koncentrace osídlení do vetších sídelních celku, ve kterých bylo možno aplikovat modernejší zpusob hospodarení, vycházející z plánovaného rozparcelování vesnické plužiny.
Dosti zaniklých osad je známo i ze stredovekých písemných pramenu, vetšina však patrne uniká našemu poznání. Nekterá zaniklá osídlení neprímo naznacují pomístní jména polních nebo lesních tratí, ta však jen velice približne. Pri pokusech o jejich presnejší lokalizaci v krajine nám krome náhody zpravidla pomáhá pouze analogie s osadami již presne urcenými, nebot u zpusobu zakládání stredovekých osad lze vystopovat urcitá, opakující se pravidla. Dominujícím prvkem pri zakládání osad byl jednoznacne dostatecný a stálý vodní zdroj, pokud možno co nejblíže osídlení. Casto jsou tímto zdrojem pramenné pánve nebo drobné potucky, velké vodotece s promennou kvalitou vody se za stálý zdroj pokládat nedají. Druhým faktorem byl vhodný prostor pro vytvorení nezbytné prilehlé plužiny osady.

K nejpresnejší lokalizaci osady napomohou jednoznacne její možné relikty v terénu. Vzácností nejsou relikty i jednotlivých obydlí, které se dochovaly v ruzné podobe a intenzite podle typu puvodních domu a také podle situací, jež prispívaly ke stírání techto zbytku obydlí. Dobre patrné v terénu jsou objekty zahloubené pod povrch terénu. Jde bud o sklepy nadzemních staveb nebo o zahloubené domy, tzv. zemnice nebo polozemnice. Destrukce staveb, kde již byl alespon cástecne využit jako stavební materiál kámen, mohou zanechat v terénu i menší vyvýšeniny. Prakticky vizuálne na povrchu nezjistitelné jsou zaniklé stavby drevené a stavby na bázi drevohlinité konstrukce.

Pri absenci viditelných reliktu sídelních objektu je možno si vypomoci také relikty cest (zbytky opuštených úvozu), které mohou nasmerovat prospektora k zaniklému osídlení, nebo ho k nemu prímo dovést. Méne presná je práce s viditelnými pozustatky mezí zaniklých polí, které jsou casto v okolí zaniklé osady zachovány. Nekdy je také obtížné urcit, zda zaniklá pole patrila zaniklé osade a nikoliv osade soucasné, byt mnohdy velmi vzdálené.

Kilometr a pul jihovýchodne od obce Sirákov je na nevýrazném hrebenu, tvorícího evropské rozvodí, kóta Blažkov (694 m n. m.). Poloha jména je príkladem presunu jména zaniklého sídla na nejbližší dominantní prvek krajiny v jeho blízkém okolí. V tomto prípade šlo o posun na vzdálenost témer dvou kilometru. Stredoveká osada Blažkov je zachycena i v soupisu zaniklých osad na Morave v dobe stredoveku a nacházela se s nejvetší pravdepodobností u dnes opuštené hájovny téhož jména.

Zaniklá sídelní lokalita, dnes obklopena lesem, má vydatnou pramennou pánev, ze které vytéká potucek. Ten ústí do Horního rybníku u Újezda a tece dále pres další rybníky až do Bohdalovského potoka a nakonec do horní Oslavy. Dosavadním terénním pruzkumem autora tohoto textu nebyly zatím zjišteny žádné sídelní objekty. Duvod lze spatrovat v jediném. Z konfigurace terénu vyplývá, že nejvhodnejší terén pro umístení nekdejších sídelních objektu je práve rovná vyvýšená plošina tesne nad prameništem, kde je dnes postavena hájovna s prilehlými hospodárskými stavbami a bývalým dvorem. Nové osídlení prevrstvilo starší a jakýkoliv pruzkum znacne ztížilo, ne-li znemožnilo.

Pruzkum bližšího i vzdálenejšího okolí hájovny však prinesl jiná zajímavá zjištení, která s velkou mírou pravdepodobnosti mohou souviset se zaniklou osadou Blažkov.
Naproti hájovne na druhé strane pramenište se dochoval asi desetimetrový úsek antropogenního zemního útvaru, majícího podobu nízkého, necelý metr vysokého valu. Jeho kolmá poloha k potucku naznacuje, že by mohlo jít o torzo hráze rybníka, jehož dno se behem staletí snížilo odplavy zeminy. Relikty hrází drobných rybníku jsou u zaniklých osídlení tohoto typu dosti casté a je možno je zaradit do souboru krajinných detailu, indikujících opuštená sídla.

Nekolik desítek metru od této hráze se nachází v mírném svahu dva zemní objekty po zatím obtížne specifikovatelných lidských aktivitách. Povrchové ohledání a drobné sondy pod povrch naznacily, že se asi nejedná o objekty sídelní.

Ponekud výše položený o rozmerech cca 4x4 metry je mírne zvednutý nad terén a charakterizuje ho výskyt vrstvy silne vypálené, ale drolivé hlíny. Podle jasne cervené barvy musela hlína projít teplotou minimálne 700 až 800°C (i víc). Práve z tohoto duvodu se s urcitostí nejedná o zbytek milíre na drevené uhlí, kde vnitrní strana hlineného omazu milíre neprekracuje teplotu ani 500°C. Snadno se o tom presvedcíme na mnoha milírištích, kde omazy, zpravidla promísené s uhlíky a mourem, jsou pouze nahnedlé, stejne jako hlinený povrch pod milírem. Existenci milíre zde však hlavne vyvrací naprostá absence vrstvy zbytku dreveného uhlí, která je pro milíriska (a nekdy i jejich blízké okolí) charakteristická.

Níže položený objekt je rozmery podobný predchozímu, má však uvnitr zjevnou sníženinu, takže vytvárí jakýsi podkovovitý útvar. Muže jít o hliník, stejne tak jako o relikt stavby neznámého využití. Zde se, na rozdíl od objektu prvního, stopy práce s ohnem nenašly.

Necelého pul kilometru jihovýchodne od pramenné pánve na vrcholu návrší rozdeluje pole od okraje lesa pruh lesíku s náletovými drevinami o délce približne dve sta metru a šírce dvaceti až triceti metru. Terén v tomto lesíku je silne narušen v celé jeho ploše. Naprosto zjevne se jedná o lidskou cinnost, a to jednoznacne o nejakou cinnost težební. Vzhledem k relativne velké vzdálenosti místa od okolních osad nejde asi o lumky na stavební kámen (ani zde nikde nevystupuje na povrch), nepravdepodobná je i težba hlín. Místo se svým charakterem velice blíží opušteným dulním dílum, jaké jsou v dostatecném množství k videní v této cásti Vysociny. Hlavne pak severne od Polné kolem Stríbrných Hor a Havlíckova Brodu, ale i nedaleko odtud u Budce nedaleko Ždáru nad Sázavou. Zda by se jednalo o kutište na rudy stríbrné ci železné nelze bez kvalifikovaného geologického pruzkumu zatím ríci. Druhá možnost se jeví jako pravdepodobnejší hlavne proto, že nekteré z del pusobí „mlade“, což by mohlo naznacovat težbu nebo obnovení težby ješte v nedávné minulosti. Nabízí se kupríkladu 19. století, tedy doba, kdy malé železárské hute na Vysocine byly zásobovány rudou ruzné kvality z mnoha desítek malých ložisek z blízkého i dosti vzdáleného okolí. Jde napríklad o hute v Polnicce, Ransku, Križanove, Kadove, Orechove.

Tesne vedle cesty, spojující pramenište s místem dolování, je u okraje lesa v mírném svahu zahloubená plošina o rozmerech cca 8x4 metry. Vyrovnává sklon svahu, jinak je její puvod a využití v minulostí nejasné.

Prestože se zatím nenašlo nic, co by mohlo presneji datovat staré osídlení na Blažkove, samotnou existenci osídlení lze z okolností výše naznacených akceptovat. Vztah pravdepodobného sídla v pramenné pánvi a prilehlých dulních del je zatím nedokazatelný, nicméne velice možný, protože v oblasti Vysociny je známo v tomto ohledu více paralel. Malé hornické osady se casto ze zcela prozaických a praktických duvodu nacházely v bezprostrední blízkosti težených rudných ložisek. Co konkrétne predstavuje relikt ve svahu u pramenište, kde byl intenzivne používán ohen, nelze zatím bez fundovaného archeologického výzkumu zjistit. Predbežne nelze vyloucit ani blíže nespecifikovatelnou hutnickou cinnost.

Cache.

Kliknete a ohodnodte tuto kešku: