Domažlice – mestský pivovar
Komplex bývalého mestského pivovaru je v první rade cennou technickou památkou s hodnotnými interiéry a historickými konstrukcemi se zachovanými umeleckoremeslnými prvky. Soucasne jde o architektonickou památku uplatnující se významným zpusobem v urbanistickém komplexu Týnského predmestí, kterému dává jedinecný charakter. Areál má silnou vypovídací schopnost v historii daného místa. Je dochován takrka v puvodním stavu. Je príkladem ve své dobe vyspelého a velkorysého technického rešení i kvalitního stavebního provedení technického objektu, kultivovaným zpusobem zasazeného do historické zástavby na rozhraní mestského jádra a predmestí.
Soubor staveb bývalého meštanského pivovaru sestává z prízemního obytného domu s kolmým, rovnež prízemním, krídlem, navazujícího vežovitého objektu hvozdu o ctyrech nadzemních podlažích a hlavního krídla sladovny o trech nadzeních podlažích.
Zdivo starších objektu a suterénu novejších objektu je kamenné, vyšší podlaží novejších objektu mají zdivo cihelné. Z cihel jsou provedeny rovnež klenby starších i novejších objektu. Suterénní prostory jsou, krome hvozdu, opatreny dlažbou z kamenných desek, na trámových stropech jsou podlahy ze širokých prken. Prkenné podlahy jsou rovnež v obytných místnostech, vcetne podlah podklenutých. Architektonické clenení všech prucelí bylo pri opravách v prubehu 20. století zjednodušeno, puvodní štukové omítky byly zcásti nahrazeny brízolitem, zcásti prekryty nástrikem. Puvodní pálené bobrovky byly nahrazeny plechovými šablonami. Výplne otvoru jsou z vetší cásti hodnotné, z mekkého dreva, pocházejí z ruzných stavebních etap.
1/ Obytný dum cp. 10 s prízemním krídlem
Obytný dum obdélníkového pudorysu rozmeru 14,2 x 15,5 m, na který ze dvorní, severní strany pri západním štítu navazuje kolmé krídlo obdélníkového pudorysu, šírky 11,5 a délky 18,4 m, rovnež prízemní, obojí zakryté symetrickou sedlovou strechou.
Pod obytným domem a kolmým krídlem se nachází souvislý prostor sklepa, zaklenutý plackami do pasu, nesených kamennými pilíri ctvercového prurezu.
2/ Objekt hvozdu
Objekt hvozdu – výšková dominanta bývalého pivovaru – stojí na obdélníkovém pudorysu o rozmerech 13 x 15,4 m a navazuje na severní štít východního prízemního krídla. Objekt je tvorený suterénem, ctyrmi nadzemními podlažími a podkrovím pod symetrickou sedlovou strechou, která má hreben v jeho kratší pudorysné ose (rovnobežný s ulicí).
Dispozice tohoto objektu je trojtraktová - podél západní štítové steny se nachází jednoramenné kamenné schodište a výtah, následuje chodba a trakt s vlastním hvozdem, který zaujímá jeho severní polovinu, zbývající jižní polovina je využita jako obslužné prostory hvozdu a pro sociální zarízení zamestnancu. Prostor vlastního hvozdu ctvercového pudorysu o strane 5,8 m prochází celou výškou objektu, v úrovni stropu 4. nadzemního podlaží je zakoncen klášterní klenbou, která nese charakteristický osmiboký komín s kovovým otocným nástavcem. V suterénu se dochovalo puvodní topenište, ve 4. nadzemním podlaží a v podkroví cást puvodního strojního zarízení.
3/ Sladovna
Objekt sladovny jako nejvetší z dochovaných objektu navazuje svojí kratší východní stranou na prízemní kolmé krídlo a objekt hvozdu. Trípatrový objekt obdélníkového pudorysu 15 x 37 m s podkrovím využívaným jako plnohodnotné podlaží pod symetrickou sedlovou strechou.
Suterén je zaklenut segmentovými klenbami do prícných pasu, nesených dvojicemi litinových sloupu (9 polí, 16. sloupu). Prízemí, 1. a 2. patro mají trámové stropy podeprené v podélném smeru dvema pruvlaky na ctyrhranných drevených sloupech. S výjimkou prízemí, kde je jeho jižní tretina s namácecími nádržemi oddelena zdenou príckou, jsou ve všech podlažích souvislé prostory, od prízemí výše propojené, krome schodište u hvozdu, jednoramennými drevenými schodišti podél západního štítu. Podlahy v 1. patre až podkroví jsou ze širokých prken. Krov sedlové strechy je vaznicový se ctyrnásobnou stojatou stolicí, pozednice stojí na nadezdívce vysoké 1,3 m.
Tolik suchá (a strucná) fakta o dnes už jen technické památce.
Dlouhou historii varení piva v Domažlicích, potažmo historii domažlického pivovaru, odbudu také jen krátce – trpkost ze ztráty a zmaru více než šestisetleté tradice je tu stále...
Muj otec v Obecním pivovaru v Domažlicích 1. srpna 1934 získal Výucný list jako sladovník, vetšinu svého aktivního života v nem pracoval a své dobré remeslo ctil – ješte, že to už nevidí. Za svých detských let jsem v pivovaru strávil dosti casu. Technologie výroby piva, od príjmu jecmene pres sladovnu, varnu, spilku až po stácírnu, me silne zajímala. A bednári – od dubového prkna až k požahování hotových sudu a kádí – to bylo neco! Vlastne když se ohlížím zpet, bavilo me pozorování "delání" piva (jemuž se také ríkalo "Kozinovy slzy") stejne, jako pozdeji jeho pití.
Kapitalismus, obecný pokrok a globalizace nejsou mými nepráteli, ba ani plzenáci, ale presto – tohle nám domažlickým udelat nemeli...
Trocha historie
Pivovarnictví bylo v Domažlicích, stejne jako v jiných ceských mestech, od pocátku rozvoje hospodárského života významnou složkou remeslné výroby. Varit pivo pro osobní spotrebu a pro celed bývalo stejne obvyklé jako pecení chleba nebo opatrování stravy. V nejstarší dobe mohl varit pivo každý meštan, držitel domu, tzv. právovárecný meštan. V takových domech bývaly casto zrizovány i šenky, kde se pivo prodávalo. Pri prechodu od domáckého varení piva pro vlastní spotrebu k výrobe pro širší okruh zákazníku docházelo ke specializaci remeslníku. Speciálne se vyvíjeli sladovníci, kterí pripravovali slad, mlynári, kterí slad mleli a pivovarští mistri s celedí, kterí pivo varili. Ti všichni se podíleli na výrobe jednoho varu piva pro právovárecníka za mzdu.
S první písemnou zprávou o výrobe piva v Domažlicích se setkáváme v roce 1341. Tehdy na žádost mestské rady vydává Jan Lucemburský listinu, kterou schvaluje narízení mestské rady, aby se sladovníci a kovári premístili s provozováním svých remesel z mesta na predmestí. K tomuto rozhodnutí primely radní požáry, které remeslníci pri manipulaci s ohnem casto zaprícinili. Je zrejmé, že sladovníci byli remeslníci s již zavedenou výrobou, takže nemuže být pochyb o tom, že pivo se varilo v Domažlicích již pred uvedeným datem.
Piva se týkalo i další významné privilegium pro Domažlické z roku 1395. Václav IV. v nem stvrzoval mestu tzv. mílové právo, kde se mimo jiných ustanovení uvádelo, že "…vokolo téhož mesta našeho v míli žádných sladuov nedelali, piva nevarili ani nešenkovali, krcmy nevysadili." Meštanum tak byl zajišten monopol výroby a odbytu piva, což znamenalo zdroj príjmu, které prispívaly k rustu bohatství jednotlivých meštanu i celého mesta.
V 16. století, kdy dosáhly Domažlice jednoho z vrcholu svého hospodárského vývoje – mesto melo svou latinskou školu, první po Praze si porídilo kamenné dláždení (Ješte po tricetileté válce, kdy podstatne klesl pocet obyvatel, byl tento srovnatelný s poctem obyvatel Plzne.) – stály pivovary a sladovny na predmestích. Ve meste bylo jen nekolik soukromých sladoven významných domažlických meštanu. V podkostelní ctvrti se uvádí také "dum obecního piva bílého", který asi sloužil jako sklad hotového piva, duležitého artiklu mestského hospodárství. V písemných pramenech se v 16. století uvádí jmenovite pet pivovaru: u Svaté vody nebo Studne, u Branky, u brány Týnské, pod branou Dolní a u Horní brány. Druhy piva tehdy vareného se rozlišovaly jednak podle suroviny, z níž se pivo varilo, jednak podle zpusobu prípravy a varu. Z pšenice se varilo bílé pivo, z jecmene cerné pivo. Pivo bylo bud mladé nebo staré. Výroba bílého piva prevažovala nejen v Domažlicích, ale i v jiných ceských mestech. Príjmy z bílého piva byly významnou složkou mestského duchodu. Na pocátku 16. století predstavovaly až 87 % veškerých príjmu. Proto se mestská rada peclive o své pivovary starala. Financovala opravy pivovaru, nakupovala sudy, káde a další potrebné vybavení, obstarávala suroviny a zajištovala odbyt piva.
Když v roce 1579 získali Domažlictí do zástavy chodské vesnice, byl soucástí kupní smlouvy i odstavec, že pivo "mají brát Chodové jen z Domažlic, což platilo i o poddaných pivonského kláštera". Na domažlickém panství bylo celkem 35 krcem, kam se domažlické pivo výlucne dodávalo. Na správu mestského pivovarnictví dohlížela rada úredníku, z nichž nejduležitejšími byli "úredníci piva bílého". Odpovídali za peníze získané z prodeje piva a za náklady na varení piva. Ze soudobých písemných pramenu si mužeme ucinit i predstavu o objemu produkce piva. v letech 1576-1579 se vyrobilo 3 734 vertelu piva (926 032 l). O prosperite pivovarnictví v této dobe svedcí skutecnost, že v roce 1598 to už bylo 6 478 vertelu (1 606 544 l). Dostatecná produkce piva a jeho kvalita umožnovala i export tohoto artiklu. Domažlické pivo se dováželo na panovnický dvur i do ciziny. Bavorská Kouba (Cham) pro ne mela zvláštní sklady.
A nyní nepríjemnou zkratkou rovnou k trpkému konci:
Spolecnost Plzenský Prazdroj v roce 1996 domažlický pivovar uzavrela.
Originální znacky domažlického piva zanikly (Purkmistr, Prior, Radní), v Plzni se pod znackou Gambrinus zacaly varit podobné druhy piva (Cerný Gambrinus, Bílý Gambrinus).Technologie byla z pivovaru (o nocích – sic!) prevezena do litevského pivovaru Ragutis.
Celý zajímavý text o historii pivovaru najdete na serveru www.pivovary.info