Poklad na louce Pod skokem Multi-cache

Na chalupe c. 3, kde se ríkalo “U Tkalcu”, protože tam hospodaril kdysi chalupník Rehor Tkadlec, žil v dobe napoleonských válek rod Krákoru. Dva z rodu Krákoru byli v letech 1800 a 1805 nezvestickými rychtári. Válecná léta byla nejistá, lidé se báli o své težce získané úspory, a proto je schovávali, jak se dalo. Casto se stávalo, že je zazdívali nebo ukrývali pod zemí. Bylo to nekdy v 19. století. Krákorovi patrili k chudším rolníkum. Jednou prý soused Krákora uklízel na pude svého stavení a tu za trámem spatril nejaké staré papíry. Snesl je z pudy do svetnice, a když je pomalu rozbalil, uvidel zažloutlou listinu švabachem psanou. Sedl si s ní k oknu a snažil se rozluštit její obsah. Nikdo práve nebyl doma, a tak cetl a cetl. Nemohl obsahu listu zprvu porozumet, potom uverit, když se docetl: “Na naší louce Pod skokem, od cesty tak dvacet kroku jsem zakopal peníze v hrnci. Jsou tam zlatáky a stríbrnáky. Nekopej hluboko! Je to tak na dve lopaty pod drnem.” Krákorovi ta zpráva pripadala jako pohádka. Cetl proto znovu a znovu vybledlé písmo, které opravdu mluvilo o hrnci s penezi na jeho louce zakopaném. Krákora byl jako ve snu. Bál se nekomu jen zmínit o tom, co v listine stálo, aby mu snad nekdo cizí poklad neodnesl. Ale myšlenka na zakopaný poklad mu nešla z hlavy. Když už to nemohl vydržet. sveril se se zprávou svému synovi a domluvili se, že pujdou poklad hledat spolu. Snad to bylo nekdy, kdy dlouho pršelo a lidé nebyli na polích, když se otec se synem vypravili s motykou a lopatou na louku Pod Skokem. Nikde nebylo ani živé duše. Odmerili si vzdálenost dvacet kroku od cesty (pozn. Krákoruv krok meril 83 cm) a dali se do práce. Ryli a kopali až do vecera, dokud bylo na práci videt. Již mysleli, že kopou marne. Museli jít domu s neporízenou. Vecer vynal starý Krákora opet listinu z truhlice, rozevrel a pri svitu louce znovu cetl: “Na naší louce Pod skokem od cesty dvacet kroku zakopal jsem peníze v hrnci.” Zpráva ta jej nenechala spát. A tak casne zrána, ješte za šera, byli zas na louce a opet hledali. A tu prý motyka znenadání narazila na neco tvrdého. Sehnuli se, zem rukama odhrabávali a zas pozorne odkopávali. Radostne zajásali: “Hrnec je tu!” Klekli si k nemu, pozorne zvedli poklici, podívali se dovnitr, pak do nej sáhli rukou a poklad se jim zaleskl na mozolnatých dlaních. Možná, že radostí až vyskocili. Zpráva byla tedy pravdivá. Poklad byl jejich! Hrnec s penezi zabalili do pytle a pospíchali domu. Vecer, když všichni spali, vešli do cerné kuchyne. Rozsvítili louc nad krbem. Peníze vysypali z hrnce a pocítali. Bylo prý jich nekolik set. Kolik opravdu, to nikomu nepovedeli. Rozhodli se, že za ne postaví nové stáje. Ty jejich byly už na spadnutí.Z jara se dali do stavby. Sousedum bylo divné, kde vzali peníze na stavbu, když predtím byli samý dluh a peníze nemeli. Zacali si šeptat, že asi našli Krákorovi poklad. Nekdo si vzpomnel, že je na louce videl, jako by tam neco hledali. A stopy po kopání byly znát ješte dlouho. Teprve po mnoha letech se Krákora priznal sousedovi Šlezingrovi od Martinu, že na té louce peníze našli. Ale jak to nakonec dopadlo s rodem Krákoru? Meli ted chalupu i peníze a mladý Krákora našel zalíbení v dceri ze sousedního statku. Šel proto starý Krákora k sousedum prosit, aby ji dali synovi za ženu. Ale soused, starousedlý sedlák, který sám mel penez dost, o Krákorovy zlatáky nestál. Nechtel, aby se dcera ze statku vdala k chalupníkovi. To považoval za urážku, za ponížení. Na uprímnou lásku se tehdy moc nedalo. Když mladý od otce uslyšel, že z ženitby nic nebude, zesmutnel. Vedel, že se mu lidé budou smát. Proto se rozhodl, že se odstehuje do Ameriky. Jednoho dne na zimu odjel. Mel dost penez, aby si mohl koupit v Americe farmu. Když se usadil, napsal rodicum, aby prijeli za ním. Ti opravdu prodali chalupu a odjeli. Rodine Krákoru se v Americe vedlo dobre. Nemeli tu v Nezvesticích ale príbuzných, s kterými by si dopisovali. Nikdo už dnes o nich neví. Dlouho však si lidé sousedy pripomínali, zvlášt, když farár pri mši hlásil, že bude sloužena mše za Karla nebo Josefa Krákoru. Ani to již není. Jen malá chaloupka v Nezvesticích c. 3 a zápis v místní kronice nám pripomíná dávnou historii, udržovanou povestmi dlouho v pameti lidí. A co je z mého vyprávení pravda? To si mužeme vybrat dle vlastní fantazie a sami si tak tvorit své predstavy o dávném živote. Pritom si mužeme být jisti, že jako v každé povesti bychom nejaká zrnka pravdy našli.

Keš

Keš Vás na dvou zastávkách provede po historických památkách obce Nezvestice. Pak se vydáte po stopách Krákory na louku Pod skokem najít hrnec plný penez. Pri plánování cesty jsem se snažil vyjít vstríc i peším kešerum a tak tentokrát by cesta tam a zpet nemela presáhnout 3km. Trasa je vhodná pro peší i s kocárkem, se psem i pro kolo. Pouze jedna stage se nachází na míste, kam se s kocárkem ani s kolem nedostanete. Pocítejte s tím, že pri hledání se mužete zamazat.

Výchozí souradnice Vás privedou pred Krákoruvu chalupu. Nemusíte uklízet na pude aby jste nalezli listinu, která popisuje kde je ukrytý hrnec s penezi. Stejnak by jste ji nenašli, protože starý krov byl kdysi stržen. Ani soucasný majitel ci soused Vám nic nepoví. Budete muset tedy nejprve najít zbytek trámu ze starého krovu. K tomu Vám pomohou následující indicie:

Na toto místo tesar odvezl kus trámu ze starého krovu, aniž by vedel jaké tajemství skrývá. Vy v nem naleznete mikrokeš s listinou popisující cestu k pokladu, kterou Krákora tenkrát našel na pude. Za ta léta ovšem text zcela vybledl. Na zdánlive prázdném papíre však text vcetne mapy zustal. K jeho zviditelnení budete potrebovat UV svetlo. UV LED je soucástí mikrokeše, její 100% funkcnost Vám nemohu zarucit. Pokud chcete mít jistotu doporucuji vzít si s sebou vlastní zdroj UV svetla. Prosím uvádejte do listingu stav baterií.

Najít Hrnec s penezi bude pravdepodobne nejtežší cást keše. Je totiž opravdu schován dvacet kroku od cesty uprosred louky pod drnem. Ke zvednutí drnu budete potrebovat zahradnickou lopatku, zednickou lžíci apod. Cestu s mapou jste zjistili z listiny v trámu. Nezapomente, ale zapocítat délku Krákorova kroku (je uvedená v povesti). Hledání by Vám urcite velice usnadnila minohledacka. Takže pokud máte urcite s sebou hrnec i peníze jsou kovové. Pokud nemáte, nezoufejte kupovat ji kvuli této keši nemusíte.Pocítal jsem s tím a správný drn jsem oznacil bukovým kolíkem natreným cervenou barvou. Pozor je zaražený dost hluboko, aby jej nevzala sekacka a obracecka sena. Na drnu ješte leží kámen natrený cervenou barvou. Není treba kopat !!! Než zacnete zvedat drn presvecte se že na nem leží cervený kámen a vedle je cervený bukový kolík! Pokud tyto nenajdete rozhodne nic nehrabte, nemelo by to žádný smysl. Jestli hrnec najdete, cekají na Vás skutecné zlatáky a stríbrnáky. Hrnec je utesnen gumovou hadicí. Poklicka proto nejde zvednout za ucho - netahejte za nej upadlo by. Poklicku nejsnáze sundáte tak, že se zaprete rukama o uši hrnce a palcema ji odklopíte. Zlatáky Vám prozradí zemepisnou šírku finální keše a stríbrnáky Vám prozradí zemepisnou délku finální keše. Moc Vás prosím, NEODNÁŠEJTE žádné mince z hrnce. Nekažte radost dalším. NEJSOU Z DRAHÉHO KOVU! Navíc jsem pri jejich rucním rezáním na nich málem nechal ruce . Melo by jich být 18ks. Snažte se vše vrátit do puvodní podoby, drn zvedejte opatrne at se nerozpadne.