Vzteklinec neboli Steknik

Dejiny lokality

Ves Stekník, nacházející se asi 6 km východne od Žatce se poprvé pripomíná v roce 1389, kdy je toto místní jméno uvádeno ve forme „Vzteklník“ nebo „Vzteklinec“. V 16. stol. Byla oznacována jako „Steklník“, pozdejší nemecký tvar tohoto toponyma se ustálil ve forme „Steknitz“, zatímco ceská forma v dnešním „Stekník“. Obec je v soucasné dobe jedinou vesnickou památkovou zónou okresu Louny. Príslušný statut získala vyhláškou MK CR c. 249/95 z 22. zárí 1995. Dominantou vesnice je zámek, stojící pri západním okraji obce. Cesta k zámku vede vesnicí, na jejíž návsi jsou zachovány bohate zdobené brány selských statku. Stavitelé techto statku, si nepochybne brali vzor z barokních zámeckých portálu. Z písemných pramenu se dozvídáme, že na míste dnešního zámku stávalo opevnené panské sídlo ci tvrz až v dobe kolem roku 1600, když se Stekník stal samostatným statkem rytírské rodiny Kaplíru ze Sulevic, která v techto koncinách vlastnila také statek Lipno. Ke stavebním úpravám došlo behem druhé poloviny 17. století, poté co se Stekník v roce 1681 stal základem majetku jedné z nobilitovaných žateckých meštanských rodin a to Kulhánku z Klaudensteina. Nový majitel Jan Jirí Kulhánek nechal strhnout budovy starého dvora i obytná stavení panského sídla a na jejich míste vybudoval zámek ve stylu vrcholného baroka. Pro dnešní podobu zámku však byla rozhodující až druhá stavební fáze, k níž došlo ve 2. pol. 18. století, kdy získal dodnes zachovanou, rokokovou podobu. S touto etapou je spojeno jméno Jana Františka svobodného pána z Klaudensteina, který se podle testamentu své tety Marie Klary, psal také z Podpusche a Nového Sedla. Roku 1772 povýšil rod do hrabecího stavu. Stekník držel od r. 1760 a svuj stav ješgte posílil spojením s významným hrabecím rodem Hohenembsu (snatkem s Marií Franciscou z Hohenembs r. 1775).K nejradikálnejší zmene pri této prestavbe patrí: vložení rondelu s balkonem do stredu hlavní budovy a novostavba zámecké kaple k uctení Navštívení Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. Naznacenému datování prestavby zámku odpovídají také ctri zachované pozdne barokní plastiky, které puvodne lemovaly cestu mezi steknickým zámkem a barokní sýpkou. Z roku 1766 pochází sochy sv. Floriána a Panny Marie (Immaculata), o rok pozdeji je datována plastika sv. Jana Krtitele, zatímco socha jednoho ze zemských patronu, sv. Jana Nepomuckého, je urcena do roku 1778. Všechny dnes zdobí prostor pred zámeckou kaplí, kam byly v novejší dobe preneseny. Na zámeckém nádvorí stojí kašna, pocházející také z druhé poloviny 18. století. Ve stejné dobe vznikla patrne i terasovitá úprava zámecké zahrady. Ta byla vybudována na západním a jižním svahu pri zámku, jako odpocinková, podle vzoru barokních italských zahrad. Od okolí byla oddelena kamennou zdí, zdobenou pískovcovými vázami a terakotovými plastikám, které se bohužel dochovaly pouze v torzech. Do stejného chronologického kontextu náleží ješte také: dnes ponicená kaplicka, vystavená asi 200 metru od zámku nad pramenem minerální vody, kterému byly pricítány lécivé až zázracné úcinky(ve 20.létech 19.století však nebyl již tento pramen užíván)a dvoupatrová sýpka s barokne ztvárnenými štíty, vikýri na streše a erbem na prucelí, uzavírající dnešní památkovou zónu na jižním okraji obce. Roku 1796 prodal Jan František Kulhánek z Klaudensteina Stekník rytíri Josefu Korbovi z Weidenheimu. V držení tohoto severoceského rodu byl zámek až do r. 1840. Poté prešel dedicné v držbu rodiny Hennetu. Judr. Leopold sv. pán z Hennetu prodal statek v r. 1907 skrz centrální direkci firme Hielle a Dittrich v Praze, Fridrichu Gimbelovi. Po nem zdedil Stekník švýcarský konzul Gérold Déteindre, který byl posledním soukromým majitelem objektu. Po celou první polovinu 19. století zámek nezaznamenal krome úprav interiéru, podstatnejších zmen. V roce 1918 bylo zapocato s opravou starého dreveného vodovodu výmenou za kovový (voda tehdy byla privádena do zámecké studny z nedalekých „strání nad zámkem“, jelikož mela velmi slabý prítok vody). Poslední majitel zámku pan G. Détéindre k velkostatku Stekník prikoupil ješte pozemky v nedalekých Strkovicích. První pozemkovou reformou po vzniku CSR nebyl majetek príliš zmenšen, nebot mu i po ní zustalo 179 ha pudy. Potomci Gerolda Détéindre potom drželi velkostatek Stekník až do r. 1945. Po druhé svetové válce byl velkostatek Stekník konfiskován, puda rozparcelována a zámek zacal sloužit Výzkumnému ústavu chmelarskému v žatci. Pozdeji jej úžívala Národní galerie Praha, která zde umístila depozitár obrazu. Na základe „smlouvy o prevodu práva hospodarení“ mezi Národní galerií v Praze a Památkovým ústavem v Ústí nad Labem, uzavrené ve dnech 15. a 28. kvetna 1996, schválené MK CR, zámek získal Památkový ústav v Ústí nad Labem, který jej spravuje dosud.

K výzdobe

Ves Stekník, nacházející se asi 6 km východne od Žatce se poprvé pripomíná v roce 1389, kdy je toto místní jméno uvádeno ve forme „Vzteklník" nebo „Vzteklinec". V 16. stol. Byla oznacována jako „Steklník", pozdejší nemecký tvar tohoto toponyma se ustálil ve forme „Steknitz", zatímco ceská forma v dnešním „Stekník". Obec je v soucasné dobe jedinou vesnickou památkovou zónou okresu Louny. Príslušný statut získala vyhláškou MK CR c. 249/95 z 22. zárí 1995. Dominantou vesnice je zámek, stojící pri západním okraji obce. Cesta k zámku vede vesnicí, na jejíž návsi jsou zachovány bohate zdobené brány selských statku. Stavitelé techto statku, si nepochybne brali vzor z barokních zámeckých portálu. Rozsáhlé stavební aktivity Jana Františka Václava Kulhánka z Klaudensteina, z 60. let 18. století se dotkly také úprav interiéru objektu. Fresky a nástenné iluzivní malby pokryly steny a strop sala terreny, reprezentacního sálu a kaple. Také steny obytných pokoju v patre byly opatreny velice kvalitní iluzivní malbou. Kaple byla vybavena nástennými obrazy Ignáce Raaba. Je pravdepodobné, že malírská výzdoba zámku probehla v letech 1767-1769 a podílela se na ní nejspíše malírská dílna pražského Klementina. Výzdobu interiéru doplnil štukový dekor a v návaznosti na to probehla i rokoková úprava fasád zámku, zahrad a ohradních zdí zámeckého areálu. V téže dobe se urbanistické pozornosti dostalo také celému bezprostrednímu okolí zámku, jak o tom svedcí puvodní výzdoba prístupové komunikace sochami, prestavba vrchnostenského dvora (cp. 9) i rozšírení panské sýpky. Vznikla tak ojedinelá krajinárská kompozice v duchu Gesamtkunstwerk.

Tato zcela nenárocná multikeš, která z Vašeho casu ukrojí méne než 10 minut, Vás provede od selských staveních stojících na návsi, kolem hlavního vchodu do zámku, až k výhledu na barokní sýpku. Úvodní souradnice Vás zavedou na náves, kde prípadne mužete zanechat své vozidlo.

1. zastávka (N 50° 19,502 E013° 37,365): selské stavení
A - pocet okvetních lístku na malých dverích

2. zastávka (N 50° 19,494 E013° 37,363): vodní nádrž na návsi
B - pocet stromu stojících tesne u vodní nádrže

3. zastávka (N 50° 19,430 E013° 37,351): hlavní vstup do zámku
C - pocet pískovcových ozdobných objektu umístených na bráne

finálová zastávka
N 50° 19,3(A;B-C) E 013° 37,5(A-B-C;C-1)