GC1J5HJ Sedlecke zelezarny (Traditional Cache) in Plzeňský kraj, Czechia created by geo.scorpions

This cache has been archived.

Sopdet Reviewer: Archivace listingu keše

Sopdet Reviewer - Reviewer pro ČR (především kraje Jihočeský, Plzeňský a Karlovarský)

GC1J5HJ ▼

A cache by geo.scorpions - adoptováno od LegyT Message this owner

Hidden : 11/16/2008

Difficulty:

Terrain:

Size: Size: small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

V roce 1578 byl v Sedlci zrízen na rece Úslave, tehdy Bradave, hamr a tím vlastne zacíná historie sedleckých železáren.

Železárny v Sedlci patrí mezi nejstarší v celém Západoceském kraji. První zprávy o nich jsou již z let 1578-1592 a jsou spojeny se jménem Karla Kokorovce z Kokorova, tehdejšího pána ve Štáhlavech. Feudálové v té dobe už zakládali manufakturní podniky, které pro ne byly zdrojem nových zisku. Podnikání bylo usnadneno robotní povinností poddaných, kterí pracovali v hamrech i na dolech, vozili uhlí, rudu i jiný materiál.

Puvodne byl v Sedlci jenom hamr, pozdeji byla zrízena také vysoká pec. Po roce 1710 za Cernínu byla postavena druhá pec u Štáhlavic. Ruda se dovážela hlavne z Rokycanska, pozdeji také z vlastních dolu v Plzenci a Sedlci. Drevené uhlí se vozilo prevážne ze Spáleného Porící.

V roce 1816 zdedil panství i železárny hrabe Christián z Waldsteina a ten získal pro sedlecký podnik výborného odborníka Antonína Mayera, který závod velmi povznesl a znacne zvýšil výrobu železa a litiny.

V té dobe melo panství som železnorudných dolu, z nichž tri byly v Plzenci (Vojtešský, Josefský a Trojánský) a jeden v Sedlci (Hurecký). Mayer zhotovil první parní stroj o výkonu 2 KS na cerpání vody pro Svatovojtešský dul v Plzenci. V príštích letech zhotovil ješte další dva. Svatovojtešský dul byl opušten v roce 1854, ale odpadní štola stále zásobuje vodou Malou Stranu a od roku 1964 i Mestecko.

Dalším významným vedoucím závodu byl František Belani, který prišel do Sedlce v roce 1840 ze Staré Hute u Dobríše. Belani zavedl tzv. pudlování. Podarilo se mu vyrobit kvalitní koks, ale pro nedostatek potrebného zarízení nemohl koksu využít. Závod v té dobe již vyrábel jeráby, kladkostroje i jiné stroje, které byly dodávnány i do ciziny. Závod získal velmi dobrou povest a v roce 1848 se dostal na první místo v kraji a na šesté místo v Cechách. Belani zrídil v Praze komisionální sklad železa, aby mohl celit konkurecním závodkum, které byly blíže Praze.

V roce 1850 byla postavena slévárna. Až do té doby se všechno železo zpracovávalo v hamrech, kterých bylo koncem 18. století devet. Belani zhotovil pro Meštanský pivovar v Plzni parní stroj o výkonu 15 KS a dodával do pivovaru i další zarízení. Vzhledem k rostoucím dodávkám do plzenských závodu byla roku 1859 zrízena v Plzni pobocka sedleckého závodu, kterou Belani privedl k velikému rozkvetu. Plzenská strojírna byla postavena v místech, kde je dnes divadelní skladište.

Roku 1869 prodal Arnošt z Waldsteina plzenskou strojírnu svému inženýru Emilu Škodovi, a tak se stala strojírna sedleckého závodu kolébkou budoucích Škodových závodu. Datum vyznacené v dlažbe dvorku v dome c. 17/180 v Budilove ulici dokazuje, že se to stalo 9. cervna 1869.

Materský závod v Sedlci i po ztráte strojírny v Plzni si vedl dobre. Za reditele Adama byla v roce 1860 postavena smaltovna a také slévárna byla rozšírena. Kolem roku 1870 byly v Sedlci už dve vysoké pece. První byla za výtahovou veží, zvanou kychta, která stojí v závode dodnes a je chránenou technickou památkou. Druhá pec stála o neco dále, kde je dnes sušicí komora, a byla spojena s první pecí dreveným mostem. Struska z vysokých pecí se nalévala do forem a vzniklé tvárnice (vepríky) se používaly na stavbu plotu i domu v Sedlci i okolí.

Dalšího rozvoje dosáhla železárna zvlášte za reditele Karla Merleta po roce 1874. Byly pristaveny nové provozovny a zakoupeny nové stroje. Byla zrízena vodní turbína a postavena nová plynárna. V té dobe se vyrábely v závode hospodárské stroje (žentoury, rezacky, mláticky), turbíny, mostní váhy, válcovací stroje, zarízení pro mlýny, pily, pro doly, pro lázne, pro pivovary, sklárny a jiné podniky.

Závod dodával cetné výrobky i do ciziny. V roce 1874 zhotovili sedlecní delnící pro výstavní haly ve Vídni všechny železné sloupy.

V roce 1883 byla zhotovena krásná mríž pro verandu do Františkových Lázní a za dva roky podobná do Mariánských Lázní. Sedlecké železárny dodaly v roce 1884 také nový železný most pres reku Úslavu v Plzenci.

Významným cinem bylo postavení horní slévárny urcené pro "hrncíre", címž velmi stoupla výroba litinového a smaltovaného nádobí. V této dobe byl zrízen v sousedství železárny u rybníka sedlecký park za pomoci kozelského zahradníka F. X. France.

Sortiment výrobku se pochopitelne menil podle poptávky, ale nejdéle se udržela výroba krížu, andelu a podobných odlitku. Po roce 1900 byla v závode zavedena výroba závaží, která se zde i cejchovala. Pozdeji se zacaly vyrábet kotle, radiátory, klozety i trubky.

Platové pomery na konci minulého století byly velmi neutešené. Pracovní doba byla 12 hodin. Pocátecní mzda byla 70 krejcaru; když to delník dotáhl na jeden zlatý denne, mohl se oženit. Výplata byla mesícní, ale místo hotových penez dostal delník poukázku, na kterou v urceném obchode obdržel veškeré životní potreby. Doplatek v hotových penezích byl velmi nepatrný a vyplácel se vždy až za tri až ctyri mesíce. Tento nešvar byl odstranen až za redetele Merleta.

Sedlecké železárny byly v majetku Waldsteinu až do roku 1920. Poslední majitelkou byla hrabenka Josefina Lamberková, roz. Waldsteinová, která zdedila továrnu po svém otci Arnoštu z Waldsteina, ale již v roce 1920 ji prodala Plzenské bance. Ta prestehovala smaltovnu v roce 1930 do Bartelmusova závodu v Plzni.

Po Karlu Merletovi se stal reditelem jeho synovec Ludvík Merlet, za nehož došlo ke znacným stavebním i strojním investicím. Pro delníky i úredníky byly staveny domy a roku 1909 byla postavena i kruhová cihelna. Po roce 1920 se vystrídali ve vedení závodu ing. Karel Hollman, ing. Prokop Sedlák, Vladimír Lukeš a ing. Eduard Fremer, který byl provozním inženýrem závodu 41 let.

V roce 1948 byl závod znárodnen a prošel mnoha zmenami.

V roce 1974 bylo rozhodnuto pripojit železárny opet ke Škodovým závodum, k nimž patrily již v roce 1948.

V soucasnosti se v prostorách bývalých sedleckých železáren vyrábí elektrotechnická zarízení, takže puvodní tradice Sedlce nebyla prerušena po staletí. Z puvodních hal železáren se dodnes zachovala typická vežovitá stavba kychty, na které je pripevnen litinový znak Valdštejnu, obestavená empírovou halou. Oba objekty jsou památkove chráneny jako doklad pocátku prumyslu na našem území.

Cache

Additional Hints (Decrypt)

h cngl xzrar

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)