GC1J2Z3 Tajný inkoust (Unknown Cache) in Jihočeský kraj, Czechia created by Pe

GC1J2Z3 ▼

A cache by Pe_Bo Message this owner

Hidden : 11/12/2008

Difficulty:

Terrain:

Size: Size: small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Tato keš je věnována vědnímu oboru, který se nazývá steganografie.

Steganografie (z řeckého steganós - schovaný, gráphein - psát) je věda, která se zabývá utajením komunikace s využitím ukrytí zprávy. Toto ukrytí je provedeno tak, aby si pozorovatel neuvědomil, že tato komunikace vůbec probíhá.
Steganografie má obecně tu vadu, že sice poskytuje jistý stupeň utajení, ale když už se zprávu podaří odhalit, je celý její obsah prozrazen - pouhé zachycení zprávy se rovná i prozrazení jejího obsahu. Steganofrafie se proto zpravidla kombinuje s kryptografií, neboť kryptografie se pro změnu nesnaží utajit existenci zprávy, ale její obsah. Proto se steganografie a kryptografie vhodně doplňují.

Historické steganografické techniky

První zdokumentovaný případ steganografie pochází z 5. století před naším letopočtem, kdy Řek Demaratus, žijící v Sůsách, poslal varování o perských přípravách na invazi do Řecka vyryté do voskové psací tabulky, z níž nejprve seškrábal vosk a po vyškrábání zprávy do dřevěného podkladu ji voskem opětovně zakryl.
V jiném případě, který se odehrál jen několik desítek let po této události, byla otrokovi oholena hlava, zpráva napsána na jeho holou lebku a on byl vyslán s poselstvím na cestu poté, co mu vlasy dorostly. No, bylo to asi dost nepraktické...
Podobně "zajímavou" metodu přenosu zpráv vymysleli i staří Číňané, kteří čas od času psali tajné zprávy na jemné hedvábí, které pak zmačkali do malé kuličky a zalili voskem. Posel pak voskovou kuličku polkl. Většina steganografů však dávala přednost poněkud pohodlnějším a konvenčnějším metodám - zprávy se schovávaly v různě důmyslných, nápaditých i zcela prostých skrýších, jako byly například berle, protézy, fůry hnoje atd.

Modernější steganografické techniky

Pokud jde o specializované steganografické praktiky, pak šlo především o neviditelné inkousty z mléka nebo citronové šťávy, které se zviditelňovaly po zahřátí, případně později o inkousty ze složitějších syntetických sloučenin viditelných jen pod speciálním světelným zdrojem, nebo po přetření jinou chemikálií. Krátké zprávy se psaly pod poštovní známky a nakonec se objevili i tzv. mikrotečky - mikroskopické zmenšeniny, kdy na jednom milimetru byla vtlačena třeba celá stránka textu, kterou tak bylo možné ukrýt například v tečce za větou, a posléze s odpovídajícím zvětšovacím přístrojem bez problémů přečíst.
Dalším zajímavým typem "moderní" steganografie je její kombinace s kódy, kdy prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků (rozhlas, rádio), denního tisku (inzeráty, nekrology), nebo cenzurované korespondence obě strany komunikují díky zprávám zdánlivě nevinného významu (nositelem informace zde může být například jen odlišná formulace stejného - a samostatně vcelku bezvýznamného - sdělení, například popisu počasí, kvalit inzerovaného výrobku, nebo utrpení truchlící rodiny "zesnulého").

Digitální steganografie

Velké možnosti dnes nabízí tzv. digitální steganografie - žijeme ve věku počítačů a v nich se nachází spousta datových formátů, ve kterých je velmi snadné zprávu ukrýt, aniž by ji normální člověk byl schopen odhalit. Zprávu je možné "přibalit" i do textových, nebo datových souborů, ale nejlépe se informace schovávají ve grafických (bitmapy), nebo zvukových fomátech, které přirozeně (s)nesou určitý "šum", aniž by zjevně byly znehodnoceny a u nichž jsou také veškeré vedlejší vlivy na "funkci" souboru eliminovány přirozenou nedokonalostí lidských smyslů.
Největší pozornosti se u digitální steganografie těší ukrývání informací do obrázků, zřejmě proto, že obrázky lze bez problémů umístit na web a relativně diskrétně si je prohlédnout na každém počítači, zatímco hudba vyžaduje přece jen specializovanější software i hardware a pokud neužíváme sluchátka, ruší okolí. Digitální formáty obrázků jsou v podstatě dvojí - komprimované (jpg, gif) a pevné (bmp, tiff). Pro steganografii jsou obecně vhodnější formáty pevné a to hned ze dvou důvodů. Prvním je jejich velikost, která nám dovoluje do nich buď uschovat větší objem dat, nebo stejný objem dat více rozptýlit a tím jej i o něco lépe ukrýt.
Druhý důvod souvisí s asi nejpodstatnějším problémem digitální steganografie, který spočívá v tom, že jakýkoliv editační zásah do souboru (například otočení obrázku o 90 stupňů) s sebou nese vysoké riziko úplného znehodnocení celé zprávy. Každá taková úprava totiž znamená, že se zpráva prožene matematickým algoritmem, který samozřejmě s ukrytou steganografickou zprávou nepočítá a nebere na ni ohled. U komprimovaných formátů je pochopitelně takový algoritmus "drastičtější", nicméně ani pevné formáty nejsou vůči tomuto efektu nějak zvlášť imunní - například i nepatrná změna velikosti obrázku je naprosto jistou cestou ke spolehlivé likvidaci steganograficky ukryté zprávy, o změně formátu vůbec nemluvě. Jinak jsou pro ukrytí zprávy ideální takové soubory, které obsahují mnoho "detailů" - obrázek, na němž je jednolitá azurová obloha, nebo zvukový záznam pravidelně odtikávajícího chronometru zkrátka není právě tím nejvhodnějším. Ačkoliv v tomto ohledu není důvod podléhat nějakému zvláštnímu perfekcionismu, zpráva se přece jen musí mít "kde schovat" a na bílém pozadí, či v nahrávce "hlubokého ticha" se schová jen velmi těžko.
Pokud jde o způsob aplikace digitální steganografie, specializovaný software prostě do souboru podle určitých zákonitostí - které jsou vyjádřeny klíčem, jež zná pouze odesilatel a příjemce - "přisype" určitá data. Není-li poměr mezi "nevinnými" a zabezpečovanými daty vyloženě nevhodně zvolen, je velmi obtížné cokoliv postřehnout. A z toho nám vyplývá hned další omezení, jímž je přenosová kapacita. Velikost ukryté zprávy zkrátka nemůže být větší než velikost nosného média, ale musí být naopak podstatně menší. Zpravidla se volí poměr kolem 1:10 - větší "hustota" může zvýšit riziko odhalení, nižší je naopak nepraktická z hlediska objemu přenášených dat.
Proti každé zbrani existuje i protizbraň a ani moderní steganografie není výjmkou. Některé její problémy jsme si už nastínily. Zbývá dodat snad jen tolik, že stejně jako existuje specializovaný software pro ukrývání zpráv, existuje i podobný software určený k jejich vyhledávání.
Digitální steganografie dnes nachází rozsáhlé využití například při ochraně autorských práv - umístíte-li například na svém webu obrázek stažený z komerční stránky Playboye aniž by jste jej nějak upravovaly, existuje možnost vás z této krádeže usvědčit právě prostřednictvím steganografie, tedy jakýmsi "digitálním vodoznakem". Ve státech, kde je šifrování drasticky omezeno zákonem (např. Francie) - zpravidla pod záminkou boje s organizovaným zločinem či terorismem - steganografie bývá často zcela legální (podle "politické logiky") a jde tedy o příhodnou alternativu. Jinak je její použití pravděpodobně relativně vzácné - pro přenos kratších zpráv se za výhodnější považují kódová slova, u delších zpráv převažuje šifrování.