Sestry Josefa a Ružena Blažkovy
Narodily se 20.ledna 1878 v rodine Blažku ve Skrýchove u Oparan.
Pro matku to jiste nebyl snadný porod a hlavne ta hruza ze
srostlých dvojcat. „Starý lékar z Oparan se ji snažil uklidnit
slovy: ´Srdce jim bijou jako zvony a to je ted nejduležitejší.´ Sám
se však po celou lékarskou praxi s takovým prípadem nesetkal a
nedokázal ani odhadnout, jak se budou deti vyvíjet.“
Josefa a Ružena byly srostlé v krajine pánevní, mely tedy spolecné
orgány mocové, ritní a poševní. Do pasu dve samostatné a cítící
bytosti, v oblasti pánevní jeden clovek. Sestry mely oproti jiným
prípadum siamských dvojcat vyvinuty dva páry nohou. Proto mohly
celkem normálne chodit, i když jedna mela kratší nohu a musela
chodit trochu bokem. Presto mely normální štastné detství.
Normální? Sice si hrály s ostatními detmi, byly živé a rozpustilé,
ale stále spolu. Jak asi obcas zatoužily být každá sama sebou; hrát
si, ucit se, sedet, vykonávat intimní potreby, spát stále pospolu.
Jiste s rostoucím vekem tato prání sílila, i když byly od malicka
zvyklé na tento spolecný údel.
Chirurgický zákrok nepripadal v úvahu, jak potvrdili lékari v
Praze, pozdeji i v USA. Byla to pro ne osobní tragedie, i když se
záhy staly centrem pozornosti doma i ve svete. První, kdo se o ne
zajímal, byl hrabe Nádherný, vzdelaný sveták, který rodine vzkázal:
„Budte štastná, matko. Jednou Vám vydelají velké peníze.“ A
zasloužil se o to: predne je pripravil k budoucímu údelu varietních
hvezd, ale myslel i na základní vzdelání. Mely z jeho prostredku
vlastního ucitele (také do normálních školních lavic by se
nevešly). Ucily se krome základního uciva cizím jazykum: nemcine a
francouzštine, zpevu, hre na housle a xylofon. Mely to štestí, že
byly nadané a inteligentní. Jinak by svuj osud asi neunesly.
V jejich jedenácti letech se objevily fotografie v našich i
cizích novinách: roztomilé holcicky oblecené do stejných šatu. Není
proto divu, že pri tehdejším vkusu, hladu po senzacích , se staly
stredem pozornosti agentu a obchodníku. Francie, hlavne Paríž, jim
otevrela cestu do sveta. Staly se senzací doma i v zahranicí. Casto
vystupovaly v karlínském divadle i jiných ceských mestech. Ale
hlavní úspech je cekal za oceánem, v Americe. Hlavní senzací byla
jejich fyzická abnormálnost, doprovázená však i hudebními císly,
hrou na nástroje a zpevem národních i jiných písní a kupletu.
Vystupovaly ve varietní spolecnosti, nejcasteji s nejvyšším mužem
sveta Van Albertem of Holland (The tallest Man in the World) a
javanským trpaslíkem Pani, který mel komické výstupy ,dále to byl
Freddie, muž bez paží, který dokázal používat dolní koncetiny tak
obratne jako ruce, nejtežší žena a muž na svete... Na cestách je
doprovázela jejich sestrenice Anna Truhlárová a impresário Ike
Rosa.
Byly i obchodne zdatné a podnikavé. Postavily hospodu Na zastávce v
Sepekove, kde prý i obsluhovaly hosty. Cas strávený v Cechách
trávily zde a na kvechovském mlýne.
Co se však nestalo? Celá událost je obestrena tajemstvím, které
nikdy žádná ze sester neprozradila ani svým nejbližším. Ružena se
stala matkou. Vlastne anatomicky obe, ale jen ona mela pomer s
mužem. Kdo byl otcem se dodnes neví a asi se už nikdy vedet nebude.
Ani jedna ze sester se nikdy nevdala. Dvojcata privedla na svet v
pražském sanatoriu MUDr Kukuly v roce 1911 syna Františka, který s
nimi pozdeji také vystupoval.
Po 1.svetové válce jely opet na turné do USA. To je již
doprovázel bratr František. Ovšem svet se již zmenil, jejich zenit
již upadal. Navíc jedna z nich vážne onemocnela, dostala zápal plic
a jak to u techto prípadu bývá, zemrely obe najednou - 30.brezna
1922 ve veku 44 let. O jejich telesné schránky nejdríve projevila
zájem lékarská fakulta v Praze, ale zrejme z financních duvodu se
tento prevoz neuskutecnil. Josefa a Ružena byly tedy zpopelneny v
USA a bratr František, jeden strýc Chochole a syn František se
vrátili do Cech se stríbrnou urnou. Urna je uložena v rodinné
hrobce v Sepekove.
Sestry Blažkovy zažily chvíle slávy, ale jiste i mnoho utrpení ve
svém neobvyklém živote.
Podle webu mesta Bechyne a clánku „ O živote dvou
matek a jednoho syna aneb Podivuhodné osudy siamských dvojcat“ Jana
Chmelíka