"Taky je nekdy slyšíš?" zeptal se me otec pred léty a plaše se na me podíval.
"Co mám slyšet?" zeptal jsem se zase já a udivene se na neho zadíval.
"Ticho prece!" rekl durazneji než predtím a jeho plachý pohled se zmenil ve vycítavý.
Ticho rekl, pomyslel jsem si. Jak muže nekdo slyšet ticho? ptal jsem se v duchu sám sebe a pátrave se na neho zadíval. Když uvidel muj pohled, uhnul rozpacite ocima a v jeho tvári jsem zahlédl cosi, jako zklamání.
"To je slyšíte porád nebo jenom nekdy?" zeptal jsem se, abych zamluvil svuj pátravý pohled a a navíc se ješte zeptal: "Kdy jste je zacal slyšet?"
"Porád ne, jenom nekdy, ale v poslední dobe casteji. Slyšet jsem se zacal už jako kluk. Vrátili jsme se tenkrát s otcem z lesa, jen tak tak jsme schovali flintu a už tady byli."
"Byli ctyri, všichni v zeleným. Otec tenkrát stacil vyvést kone a couval s nimi k vozu, u kterýho jsem už já byl sklonený nad váhami, do kterých se otec chystal zaklesnout pobocáky. Stál jsem nad váhami, když jsem uslyšel vrznout vrata a uvidel ty ctyri, jak jdou k nám, k vozu. Jak jdou pomalu, jako by ve strehu a jak ticho, které jejich príchodem vzniklo, rostlo každým jejich približujícím se krokem. Díval jsem se na ne zpod ohnutého lokte a poprvé jsem uvidel ticho. Bylo zelený jako jejich mundury a oci meli zrovna takový...
Karel Švestka: Kauza Rohovští
Tato kes vas zavede do mist, kde pusobil po nekolik staleti sedlacky rod Rohovskych. Jednoho krasneho dne jeden jejich predek koupil zde pomerne rozsahle majetky. Jak mohl v techto koncinach nekdo tak zbohatnout? Mozna to byl nejaky loupezivy rytir na zdejsich kupeckych stezkach. Pak uz ale toho majetku jen ubyvalo. Deti bylo hodne, novy majitel se vzdy zadluzil, aby mohl ostatni vyplatit ci zajistit veno nevestam. A pak tu byla ta vasen. Dedila se z otce na syna a necekane vzplala, kdyz mlady muz ucitil v ruce chladivou hlaven pytlacke pusky.
To nebylo jako dnes, kdy do lesa najedou organizovane bandy pytláku v džípech s reflektory. Tenkrát slo o krk. Pani si sve lesy nechali dukladne hlidat. Za kazdym houstim mohl nekdo cihat. A pak se strilelo. Davka broku do zad je pry jak rana palici. A sousedi si zavideli a udavali se. A pak se slo sedet. Treba na pul roku. A cela zemedelska drina padla na sedrene zeny. Hospodar se zatim uziral nudou treba v jihlavske veznici. Sotva vysel, uderila vasen znovu.
Chces-li aspon aspon vzdalene pocitit tu zelenou sviravost ticha, ktere pytlaci videli nejen na dvore ale i v lese tesne pred vystrelem, zkus vsechny stage teto kese projit tak, aby te pritom nespatril zadny clovek. Spatreni zvere je naopak zadouci. Obe stage i finalka jsou na takovych mistech, ze ti poskytnou dostatek ukrytu. Napis do logu, zda se ti to podarilo. Pozor na houbare! Umi se vynorit hodne necekane.
Stage 1 - na vychozich souradnic je ukryt, do ktereho by se vlezla pytlacka puška. Prvni pytlakova cesta vedla prave sem. Bohužel se tam libi i sršňům, a tak jsem tuto prvni indicii schovala o 12 kroků vedle. Neni treba se spouštět do hlubin ani šplhat do výšin. S ni ti uz nebude nic schazet k nalezeni
Stage 2 - ktera se nachazi na souradnicich
N = 49 18.506 + 7*X
E = 016 05.806 + 7*X
Tady budes potrebovat dobre oci, abys vysokou nejen vypatral, ale i zasahl spravne misto. Pytlacke pusky nebyly prilis dokonale a tak casto nasledovalo dohledavani koristi. Pokud jsi spravne zamiril, nebude to tezke, vsechno vis, a jde jen o to, aby te pri dohledavani finalky nechytili pansti pacholci a myslivci.