Lhota (Vesnické príbehy z Lipnicka V)
Cache Lhota je pátá ze série venované obcím v
blízkosti Lipníku nad Becvou, která má za úkol ukázat, že i na
venkove je rozhodne co k videní. V této sérii vás nebudeme unavovat
nudnými historickými údaji o založení obcí, letopoctu
vystavení farního kostela apod. Namísto toho nabídneme ruzné
príbehy z dejin, které místní babicky vyprávejí svým vnoucatum
dodnes. Nezapomente si tedy opsat bonusové císlo!
Sedlák Jakub ze Lhoty byl dobrý hospodár,
nicméne jednu chybu preci jen mel. Rád si dal particku karet. A
když se hrálo o peníze, nevedel kdy prestat. Tak se nejednou
stalo, že prohrál vše, co mel, a jeho statek zacal
trpet. Nedalo se nic delat, Jakub se musel vypravit do Lipníka
prodat dva býcky. Žena Anicka ho zaprísahala, aby se po ceste
zpet nikde nezastavoval a prinesl všechny peníze.
Jenže co se nestalo. Ackoliv Jakub býcka
výhodne prodal, ješte než došel domu, stihnul se
stavit v hospode. A to by nebylo, aby si nezahrál. Pochopitelne
vše prohrál, a tak šel domu s velkým strachem. Jestli
mu dá statná selka Anicka facku, protocí se jako kolovrátek. Ze
zamyšlení Jakuba vyrušilo sténání. Šel tedy za
hlasem a najednou spatril certa, kterému uvíznul ocas pod velkým
kamenem. A jak známo, pokud nemá cert volný ocas, nemuže
kouzlit.
„Pomoz mi Jakube, prosím,“ volal
cert. Jakubovi se malého pekelníka zželelo, a tak ho
vysvobodil. Ten se mu odmenil obligátne – tri splnená prání.
To první bylo nasnade. Jakub si prál peníze, které prohrál, aby je
mohl odevzdat své žene. Cert tak ucinil a ješte mu
pridal. Zbylá dve prání si Jakub nechal na pozdeji.
Když se vrátil domu a klobouk plný penez
ukázal, Anicka se zhrozila. „Že tys nekoho prepadnul,
že máš tolik zlatáku?“ Jakub tedy musel s pravdou
ven. Chvíli manželé žili v poklidu, ale sedlák se stejne
neovládl. Jakmile zmizel poslední zlaták, chopila se díla Anicka.
Šla s Jakubem za certem, ale zbylá prání vymyslela ona.
A tak cert od Jakuba uslyšel:
„Certe. Prosím ješte jednou o tolik penez, co jsi mi
dal predtím. A poslední prání mám, že kdykoliv uvidím karty,
vždy na urcitou dobu oslepnu.“
Hospodári se vrátili domu a tam už na ne
cekaly peníze. Ty Anicka dobre schovala, a tak je Jakub nemohl
prohrát. Presto jej to táhlo do hospody, že se aspon podívá,
jak ostatní hrají. Sotva však vešel a podíval se na
své kamarády, opravdu oslepl. Naríkajícího ho dovedli zpet domu,
kde se po chvíli rozkoukal.
„Anicko, být slepý je neco
strašného. Už nikdy nepujdu hrát karty!“
prohlásil Jakub. A tak se také stalo. Od té doby manželé
žili štastne a statek jen vzkvétal…
(Tento príbeh uvádí pan Jaroslav Polka ve své
knize Smích a plác moravského mestecka aneb Moravské pohádky a
povesti z Lipenského Záhorí. My jsme jej pro naše potreby
kapánek zkrátili a prepsali, nicméne náš vdek patrí práve
autorovi.)
V Keši není tužka!
Další cache ze série:
I - Radotín
II - Týn nad Becvou
III - Hlinsko
IV - Sobechleby
VI - Simre
VII - Horní Netcice</</p>