Rok 1918
predstavoval již ctvrtý rok krutého válecného konfliktu, který se
rozšíril do celého sveta. Behem léta se zacalo jasne ukazovat, že
Centrální mocnosti zastoupené Nemeckem, Rakousko-Uherskem, Tureckem
a Bulharskem již dlouho nevydrží odolávat intenzivnímu tlaku
dohodových vojsk na všech frontách. V prípade Rakouska-Uherska se
problémy objevovaly jak na fronte, tak i v zázemí a vyústily v
úplné rozklížení tohoto staletého soustátí. Výsledkem byl celkový
rozpad habsburské monarchie na nekolik tzv. nástupnických státu,
mezi které patrilo i Ceskoslovensko
Oficiální vznik nového státu
strední Evropy je datován na 28. ríjna 1918, kdy byl verejne
vyhlášen Zákon o zrízení samostatného státu ceskoslovenského (zákon
c. 11 1918 Sb.). Prvotním vykonavatelem státní svrchovanosti se
stal Národní výbor
ceskoslovenský. Aby byla zachována kontinuita s dosavadním
právním rádem, narídil jménem ceskoslovenského národa mimo jiné, že
veškeré dosavadní zemské a ríšské zákony a narízení zustávají
prozatím v platnosti a všechny úrady samosprávné, státní a župní,
ústavy státní, zemské, okresní a zejména i obecní jsou
podrízeny Národnímu výboru a prozatím úradují a jednají dle
dosavadních platných zákonu a narízení (tzv. zákon recepcní).
Provedení zákona bylo soucasne uloženo Národnímu výboru. Zákon
podepsali Alois Rašín, Antonín Švehla, František Soukup, Jirí
Stríbrný a Vavro Šrobár.
V prubehu první
svetové války v Cechách vládla neobycejne sklícená atmosféra. Ceská
spolecnost neprijala rakouský stát za svuj ani dríve, težko to
mohla udelat v dobe, kdy jí nabízel jen perspektivu války. Je
ocividné, že k tomuto postoji prispelo také neprátelské chování
rakouských úradu. V zásade tolerantní Rakousko se dosti zmenilo.
Byl uzavren parlament, demokratická práva byla omezena a na rízení
státu získávalo stále vetší vliv armádní velení. Ceská politika se
odmlcela. Za techto okolností nabývala na významu ceská kultura.
Jen novinári, herci, spisovatelé se mohli verejne obracet k národu.
Úrady nedokázaly formulovat pritažlivý propagandistický a kulturní
program, zatajováním a prekrucováním zpráv z bojište jen podryly
duveru v jakékoli zpravodajství, a tak jim jako hlavní nástroj
kulturní politiky zbyla jen cenzura. Zdálo se, že v duchu,
teoreticky se s Rakouskem rozešel už kdekdo, ve skutecnosti našel
odvahu k tomuto kroku jen jediný muž –
Tomáš Garrigue Masaryk.
V prosinci 1914 se odebral do emigrace. Masarykovo postavení
zpocátku vypadalo beznadejne. Jediné na co se mohl spolehnout doma
byl jen úzký proužek príznivcu pod vedením
Edvarda Beneše, kterí
vytvorili tajnou organizaci, již nazvali
Mafie. V zahranicí
nacházel odezvu zprvu u anglosaských publicistu a intelektuálu,
podporovat ho zacaly i organizace krajanu, hlavne v USA. K
personálnímu posílení odboje došlo až na konci roku 1915. V zárí
prijel do Paríže E.Beneš, a v prosinci navázal s Masarykem spojení
i slovenský astrofyzik Milan
Rastislav Štefánik. Tito tri muži sestavili v prubehu roku 1916
Ceskou, pozdeji Ceskoslovenskou národní radu jako hlavní orgán
protirakouského odboje. Aby svým koncepcím dodala Národní rada
skutecné váhy, podporovala ze všech sil vytvárení ceskoslovenského
zahranicního vojska,
legií, které se na
italské, francouzské a ruské fronte formovaly z ceských a
slovenských predválecných emigrantu a predevším z vojenských
zajatcu a prebehlíku. Vojenská hodnota ceskoslovenských legií se
nejvýrazneji uplatnila na ruské jihozápadní fronte v léte 1917.
Ceskoslovenská strelecká brigáda v síle trí pluku se vyznamenala v
bitve u Zborova. Dobre organizované a vyzbrojené legionárské oddíly
se pritom mohly stát i zárodkem velké protisovetské akce. V
okamžiku, kdy se 21. peší pluk chystal posílit spojenecké pozice,
uznala národní radu, jako legální predstavitelku obou národu
Francie a pozdeji se k ní pripojily i Spojené Státy a Velká
Británie. Mezitím se výrazne zmenila i domácí politická scéna.
Všechny nadeje na ruskou pomoc pohrbila porážka carských armád u
Gorlice v kvetnu 1915. Ceská politika upadla opet do hluboké
deprese. Mezi Cechy se zacala rýsovat myšlenka aktivní podpory
rakouského státu, který mel za odmenu více prihlížet k práním
ceského národa. Tuto iniciativu podporily i další politické strany
vcetne sociální demokracie, které se v listopadu 1916 dohodly, že
vytvorí dve spolecné organizace – Ceský svaz a Národní výbor.
Koncentrace ceských politických sil byla považována za nutnou
predevším s ohledem na predpokládané ústavní zmeny, spojené s
nástupem nového císare Karla
I. v roce 1916. Své predstavy o potvrzení jednoznacné nadvlády
nemecké buržoazie v Rakousku nemectí politici neuskutecnili. Na
jare 1917 se politické klima v monarchii zmenilo natolik, že
nemohli riskovat žádné experimenty. Ceské verejné mínení se výrazne
radikalizovalo, zacalo se uvažovat bud o zásadní prestavbe
Rakouska, tentokráte podle ceských predstav, nebo o jeho úplném
rozbití. Ceský svaz se prizpusobil menící se situaci a 30.kvetna
vydal prohlášení, žádající, aby habsburská monarchie byla upravena
ve spolkový stát svobodných a rovnoprávných národu. Neprímo,
nicméne jasne, se vyslovil i pro budoucí spojení Cechu a Slováku v
jednom státe. Složitého úkolu se ujal zreorganizovaný Národní
výbor, který byl 13.7.1918 sestaven podle výsledku posledních voleb
z roku 1911. Jeho predstavitelé si uvedomovali, že nebude problém
samostatnost vyhlásit, ale udržet, nedopustit násilnosti a
krveprolití, pripravit fungující státní aparát a príslušná
opatrení, jimiž by se prerušil styk s Vídní a Budapeští a vytvorila
vlastní ekonomická základna státu. Vojenskou porážku monarchie a
hospodárský chaos násobilo ješte nebezpecí politické dezintegrace,
k níž valným dílem prispívali práve Ceši. Ceská politika se
rozhodla oddelit své zeme od ostatního stredoevropského prostoru,
hrozícího dalšími zmatky a revolucemi. Císar nekladl ceským snahám
velký odpor. Mohl alespon doufat, že nove konstituovaný ceský stát
nepreruší s Rakouskem všechny svazky. Když 27.ríjna odeslal ministr
zahranicí Julius Andrássy nótu Spojeným státum, v níž jeho vláda ve
snaze ukoncit válku za každou cenu prislíbila i uznání práv
Cechoslováku a Jihoslovanu, pochopilo úradující predsednictvo
Národního výboru, že prišel cas. 28.ríjna prevzal Národní výbor
hlavní zásobovací centrálu, Obilní ústav, a pozdeji i další úrady
vcetne místodržitelství. Odpoledne byla na Václavském námestí
oficiálne vyhlášena samostatnost.
K nalezení keše je nutné pochopit
následující jednoduchou šifru. I když si budete myslet, že máte
všechny potrebné údaje, tak luštete do až konce…
Odlov
doporucuji uskutecnit, stejne jako u ostatních keší této série,
mimo dobu presunu deti a pracujících do práce ci školy a
zpet…
10101010 0000 0100 0 100 0 0111 0110
0 1 101 001 0001 1 010 001 1000 1010 0 001 110 01 010 01 1100 0 10
01 000 111 001 010 01 100 10 00 1010 00 1111 10 00001 11110 000
1 001 0110 10 001 00001 00000 1 0 1010 101 01 00001 00011
00001 01 0 01111 00111 000 1 001 0110 10 001 00000 11110 1 0 1010
101 01 11110 11100 11100 0110 010 00 0001 010 01 1010 0 10 00 0110
111 1100 111 010 01 1 10 0 1100 01 0110 01 100 10 0 110001 110001
100 00 101 1011 00010