...Ponorka byla dlouhá
sedmdesát metru a v nejsilnejším míste
široká osm metru. Mela dvojitý
plášt z ocelových plátu a její
základní váha cinila tisíc pet set tun.
Systém nádrží (tj. jejich
naplnování a vyprazdnování)
umožnoval ponorce libovolne pod vodou stoupat nebo klesat, a
to až do hloubky pres deset tisíc metru. Ponorka byla
rízena smerovým a hloubkovým kormidlem,
která ovládal kormidelník z kabiny
cástecne vycnívající nad palubu a
vybavené dvema cockovitými okny zasklenými
krištálovým sklem. Za kabinou byl
umísten velmi silný reflektor.
Pohon lodi i cetná
další zarízení byla na elektrinu
získávanou ze sodíkových clánku
(sodík byl doplnován na tajné základne
na blíže neurceném ostrove, kde byl
též dobýván z morské vody v
blíže nepopsaném zarízení
poháneném tepelnou energií,
získávanou z uhlí z podmorského dolu).
Elektrické ovládání bylo využito i
pro dálkové ovládání strojovny z
kormidelní kabiny. K ochrane vstupu do ponorky
využíval kapitán Nemo možnost nabít
elektrickým proudem zábradlí vstupních
schodu. Napetí šlo zvyšovat libovolne do
té míry, že mohlo zpusobit smrt.
Šroub ponorky byl pohánen obrovskými
elektromagnety. Mel v prumeru šest metru, délku
závitu sedm a pul metru a otácel se až
stodvacetkrát za vterinu. Díky nemu mohla lod
dosáhnout rychlosti až devadesát kilometru za
hodinu. Lod sice mela zarízení na výrobu
kyslíku elektrolýzou vody, nemela však
žádné zarízení, které by
vzduch zbavovalo oxidu uhlicitého, a proto bylo nutno
ponorku vetrat. Delší pobyt pod hladinou mohl tedy
být pro posádku osudný (kritická
situace nastávala po peti dnech). Ponorka nesloužila
jen k vedeckovýzkumým úcelum, ale
též jako hrozná zbran. Kapitán Nemo
zásadne útocil na protivníka obrnenou
prídí ponorky, kterou dokázal prorazit boky
válecných lodí a tak je potopit...
!!!PROSÍM POZOR!!!
BUDTE OBZVLÁŠT OPATRNÍ PRI
VYZVEDÁVÁNÍ
A
UKLÁDÁNÍ CACHE!!
NEMA NEBERTE A POZOR, JE TO
OSTRÝ CHLAPÍK, AT VÁM
NEŠLÁPNE NA NOHU ;-)
