Jenicek a Marenka (nocni) Mystery Cache

Byla jedna chaloupka u lesa a v ní bydlel drvoštep se svou zlou ženou a macechou jeho detí – Jenícka a Marenky.
Drvoštepova rodina byla chudá a brzy nemela témer co jíst. To se nelíbilo hlavne maceše, a tak jednoho dne spustila: „Ctyri se tu neuživíme, pujdeme zítra do lesa a deti tam necháme.“ Drvoštep nechtel, ale macecha do nej tak dlouho hucela, až ho udolala. Jenže nevedeli, že to všechno slyšel Jenícek s Marenkou. Marenka se zoufale rozplakala, ale Jenícek dostal nápad. „Neboj Marenko, my v lese nezustaneme“, rekl odhodlane a šel pred chaloupku, aby nasbíral kamínky.
Druhý den se vypravili na cestu a Jenícek si celou cestu znacil kamínky cestu, aby se mohli s Marenkou vecer snadno vrátit zpátky domu. Když prišli do lesa, macecha s tatínkem rozdelali ohen, nechali u nej deti a odešli. „Jdeme kácet dríví. Až skoncíme, prijdeme pro vás“, rekla macecha a odešli.
Detem bylo u ohýnku dobre a za chvilku usnuly. Když se probudily, byla už noc a nikdo nikde. Marenka zacala plakat, ale Jenícek ji uklidnoval: „Neboj Marenko, já cestu domu najdu.“ A skutecne! Pod nocním mesícem se kamínky jen blyštely, a tak se deti vydaly na cestu zpátky. Kamínky je dovedly až k jejich chaloupce! K ránu už byly obe deti zase doma ve svých postýlkách. Macecha z toho príliš radost nemela, ale co mohla delat.
Jenže cas šel dál a bída byla cím dál vetší. A tak jednoho dne macecha povídá: „Nic naplat, nemáme co do pusy, zítra odvedeme deti do lesa a necháme je tam. Jen musíme jít ješte hloubeji, aby už nenašly cestu domu“ Tatínek nechtel, ale macecha ho opet premluvila.
Jenícek s Marenkou zase všechno slyšeli, a tak se Jenícek opet rozhodl, že nasbírá kamínky, ale ouha! Macecha je zamkla v pokoji. Jenícek si ale dokázal poradit. Rozhodl se, že krajícek chleba, co s sebou dostanou k obedu, bude cestou drobit, a tak najde opet cestu k jejich chaloupce.
Jak si rekl, tak také druhý den udelal. Opet prišli do lesa, kde je tatínek s macechou nechali. „Jdeme štípat dríví, do vecera se vrátíme“, rekla macecha a odešli. Deti sbiraly lesni jahudky a plnily si sva prazdna briska. Kdyz zacalo zapadat slunce, tak Jenicek s Marenkou opet u ohýnku usnuli a probudili se až v noci.
Jenícek vyskocil na nohy a hned se chtel vydat domu po stopách drobecku, kterými si znacil cestu do lesa, ale nešlo to. Všechny drobecky sezobala lesní zver! Jenícek s Marenkou byli ztraceni! Nezbylo jim nic jiného, než se spolehnout sami na sebe.
Dlouho bloudili lesem a snažili se najít cestu domu, ale les byl cím dál hlubší a temnejší. Když už bylo obema nejhure, Marenku napadlo, že když Jeníck vyleze na strom, možná uvidí nekde v dálce svetélko z jejich chaloupky a oni budou vedet, kudy mají jít. Jenícek tedy vylezl na nejvyšší strom a rozhlédl se na všechny strany. Najednou ve veliké dálce spatril nekolik malých svetýlek.
Jenícek rychle slezl ze stromu, povedel Marence co videl a oba se spešne vydali lesem. Deti šly a šly, až nakonec zabloudily k chaloupce. A nebyla to ledajaká chaloupka! Byla celá z perníku a dalších dobrutek. A protože meli Jenícek s Marenkou velký hlad, hned se pustili do sladkostí. „Kdopak mi to venku loupe pernícek?“ Ozvalo se zevnitr. Deti se lekly, ale hned pohotove odpovedely. “To nic, to jenom vetrícek.“ A s chutí jedly dál.
> Jenže nevedely, že je to chaloupka zlé baby Jagy, která si postavila chaloupku z perníku jen proto, aby do ní mohla lákat deti a potom je jíst! Babici to nedalo a nakonec vyšla ven, kde našla Jenícka s Marenkou, jak se cpou perníckem z její chaloupky.
Chytla je a zavedla dovnitr. Jenícka dala do chlívku, aby si ho vykrmila a snedla a Marenka jí musela pomáhat. A tak Jenícek dostával samé dobrutky – to proto, aby rychle pribíral na váze a aby si ho mohla zlá carodejnice brzy uvarit a sníst. Vždy jednou za cas, prišla babice ke chlívku a chtela, aby Jenícek vystrcil prstícek a ona mohla zjistit, jestli už tloustne. Jenže Jenícek nebyl hloupý a vždy ježibabe strcil kustku. Ježibaba se velmi divila, že vubec netloustne, až jednoho dne se dopálila a rozhodla se, že tak jako tak Jenícka upece a sní.
Marenka velmi plakala, ale ježibaba se nedala obmekcit. „Nejdríve roztopíme pec a upeceme chleba“, oznámila babice. „Marenko, vlez do pece a zjisti, jestli už je dost rozehrátá.“ „Ale já nevím, jak se do pece leze“, delala ze sebe hloupou Marenka. „Mužete mi ukázat, jak se leze do pece?“ Ježibaba vubec netušila, že jde o lest a bez sebemenšího podezrení si do pece vlezla. Marenka ani chvilku neváhala a strcila babici do pece a zavrela ji tam. Potom bežela osvobodit Jenícka a spolu utíkali domu, jen co jim nohy stacily.
Když dobehli do chaloupky, zjistili, že jejich macecha mezitím zemrela a jejich tatínek ode dne, co je nechal v lese, se velmi trápil a každý den své deti hledal. Jakou mel ted radost z jejich návratu! A tak se spolecne radovali a slíbili si, že už navždy budou spolu ve své chaloupce na kraji lesa.

My Vam ted nabizime moznost vzít se do role Jenicka a Marenky pri bloudeni po temnem strasidelném lese. Tak hurá na úvodní souradnice, kde se dá velmi pohodlne i zaparkovat. Ptáte se co dál? Vzpomente si, jak si Jenícek znacil cestu, aby trefili z lesa domu a vydej se po jeho stopách..Cestou si dávejte pozor na cíhajícího carodejnického kocoura Vydrapoka a pokuste se z nej dostat nejake informace. Ale pozor – nehladit!!!

Nutné vybavení:

PORÁDNÁ baterka

(s bludickou nic nenajdete) nejlépe celovka, oblecení a obuv do lesního terénu, chut a odhodlání dojít do cíle, odhaduji 1 hodinu casu a nozicky na necely kilometr

!!! Nevkládejte prosím zadne predmety jako jsou hracky a pod. v kesce mohou prespávat pouze TB a GC !!!