Historie Tuchomeric
První zmínka o obci pochází z roku 1301.
Nejstarším místem v Tuchomericích je Knežívka, v
minulosti to byla ves pražského knížete.
Archeologické nálezy v minulosti potvrzují existenci rozsáhlých
pravekých sídlišt ze 4.-3.století pr.n.l. náležející ke
kulture laténské. Obec Tuchomerice (kostel a fara) je zminována v
papežských registrech z roku 1352.
Tehdy si jistý Heliáš, držitel statku Tuchomerice,
pronajal pro sebe a svou manželku Markétu od kláštera v
Plasech les Chotec, kde založil dvur. Pak se zde pripomínají
Pavel a Jan. Pozdeji byl statek v držení nekolika
pražských meštanu. V roce 1407 byl majitelem Cenek z
Valdštejna, který na statku pojistil veno své manželky
Elišky z Obríství. Ale již v roce 1410 Tuchomerice
prodal Habartovi z Nedvídkova na Prelicích. Majitelé se pak
strídali v rychlém sledu. V roce 1436 odkazovala svým synum veno
pojištené na Tuchomericích Katerina z Tepence, manželka
Hynka z Valdštejna na Rukštejne. Vzápetí po té se tu
objevuje Zbynek z Házmburka. V roce 1483 zde umrel Hynek Pihelský z
Házmburka. Na zacátku 16. století byl držitelem statku Bernard
Glac ze Starého dvora a pak Baltazar Perina ze Sloupna. Ten prodal
statek Janovi Sluzkému z Chlumu. Príslušníci tohoto rodu
hospodarili na Tuchomericích celé století. Jejich zásluhou byla
puvodní gotická tvrz prebudována na renesancní šlechtické
sídlo. Tuchomerice se za Sluzských staly jedním z významných center
Ceských bratrí. Rodovým erbem Sluzských z Chlumu byl stríbrný
štít s cerveným stupnem.
V roce 1615 koupil zámek Tuchomerice s dvorem, pivovarem, mlýny
a vsí Tuchomerice s chalupou rybárskou na Muráni, vsí
Knežívkou, tvrzí a dvorem Cicovice, vsí Malé a Velké Cicovice,
Otta Jindrich z Vartenberka. I když v roce 1616 pojistil na
tomto statku veno své manželky Doroty Borynové ze Lhoty,
dlouho Tuchomerice nedržel a prodal je pred rokem 1623
jezuitské koleji u sv. Klimenta v Praze. Na míste starého kostela
sv. Víta a Linharta a bývalé stredoveké tvrze byl zbudován r. 1666
1668 nový kostel a jezuitská rezidence. Kostel byl postaven za
úcasti italského architekta Giovani Domenica Orsiniho. Nástenné
malby jsou od Josefa Kramolína (1768). Jezuité drželi statek
Tuchomerický a nedaleký hrad Okor až do zrušení rádu
císarem Josefem II. v roce 1773.
V roce 1898 byla budova kláštera pronajata ústavu pro
rekonvalescenty nadace Pislingovské, zrízeného z nadace a daru
Ceské sporitelny. Správou ústavu byla poverena Kongregace
milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Po zrušení rádu
komunistickým režimem v roce 1953 ústav pripadl nemocnici
Motol.
V okolí obce byla v lomech težena opuka a zpracovávána
lamaci ci také skalníky na stavební materiál.
Jméno obce melo v prubehu let nekolik podob:
- Tuchmeritz 1301
- Tuchomyerzicz 1318
- Tuchmeritz 1361
- Tuchomyricz 1352
- Tuchomyerzicz 1367-1405
- Tuchomyerzicz, in Tuchmierziczich 1410
- Na Tuchomericích 1521
- Na Tochomericícch 1525
- Tuchomierzycze, ve vsi Tuchomierzjczjch 1615
Jazykovedci vykládají jméno obce odvozením od osobního jména
Tuchomír s významem“ ves lidí Tuchomírových“
Zámek sv. Víta
Renesancní zámek sv. Víta stojí na návrší nad obcí
Tuchomerice. Prestavbu z puvodní gotické tvrze uskutecnil
pravdepodobne syn Jana Služského, Ctibor Služský, který
se po jeho smrti (první pol. 16. století) ujal rodinného majetku. O
presné podobe se mnoho neví, šlo však o ctyrkrídlou
budovu kolem obdélného dvora. Roku 1621 Tuchomerice koupili
predstavení nejstarší jezuitské koleje v Cechách a v 50.
letech 17. století zámek opravili. Nejstarší cásti
dnešní stavby se datují do období po roce 1665. O stavbu
kostela sv. Víta se zasloužil slavný architekt italského
puvodu Giovanni Domenico Orsi, kterému byl zadán návrh a stal se
jeho první zachovanou stavbou. Obrazy pro oltáre si jezuité
objednali pocátkem 80. let 17. stol. od malíre Jana Jirího
Heinsche. Nekteré se nezachovaly, ale obrazy z hlavního oltáre byly
použity i do soucasného oltáre sv. Víta. V letech 1732-1736
bylo dokonceno východní prucelí kostela sv. Víta, kdy byly na
prucelí umísteny pískovcové sochy, pocházející patrne z dílny
Matyáše Bernarda Brauna (sv. Ignác, sv. František
Xaverský a sv. Václav).
V roce 1773 byl jezuitský rád papežem zrušen.
Zdejší panství bylo odhadnuto na 410 tisíc zlatých a bylo
prevedeno do tzv. Studijního fondu Království ceského. Správcem byl
jmenován hrabe Adam ze Šternberka. Pocátkem roku 1811 bylo
tuchomerické panství dáno do verejné dražby. Roku 1855 bylo
právo spravovat jmení priznáno státu.
Dne 04. ríjna 1899 byl v zámku otevren ústav Františka
Josefa 1. pro rekonvalescenty. Správa ústavu byla sverena
kongregaci milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V 50. letech
20. století byli do zdejšího nemocnicního zarízení
svážení težce nemocní pacienti z pražských
nemocnic.
V roce 1987 byla lécebna dlouhodobe nemocných zrušena.
Zámer na vybudování sanatoria pro lécení drogove závislých byl pro
odpor verejnosti zamítnut. Po listopadu 1989 byl objekt v rámci
restituce vrácen rímskokatolické církvi. Arcibiskupství
pražské poskytlo areál krestanské komunite Nová cesta, která
zde pusobí od roku 1998.
Knežívka
Knežívka leží v jižní cásti Tuchomeric a patrí k
jedné z nejlépe zachovaných i odborne dokumentovaných lokalit tzv.
príbojového vývoje. Byly zde odkryty krídové sedimenty, a to díky
lomu, který zde kdysi fungoval. Težily se zde proterozoické
buližníky kralupsko-zbraslavské skupiny.
V období svrchní krídy byla zdejší krajina formována
erozí v suchozemských podmínkách a pozdeji hlavne cinností more.
Místní cerné buližníkové skály bývaly morským dnem.
Zdejší elevace byla soucástí tzv. unhoštského hrbetu,
který behem svrchního cenomanu a pocátkem turonu místy vycníval nad
hladinu krídového more. Na okraji centrální cásti lomu jsou velmi
dobre znatelné vyduté ohlazy zpusobené príbojovými vlnami, které
kdysi omývaly skaliska.
Zbytky makrofauny v sedimentech ukazují na tehdy bohatý
život v krídovém mori. (Stereocidaris sorigneti, schránky
ramenonožcu, ústric, žralocí zuby, plži Nerinea,
Nerita nodosa, mlži Neithea, Venilicardia, korály
Microphyllia, Meandrastrae, Negoporites a další)
Svrchnokrídové príbojové uloženiny jsou dost
rozšíreny. Lom v Knežívce je však jejich
nejlepším odkryvem. Je zde zachycen složitý geologický
vývoj intervalu zhruba 1,5 mil. let (svrchní cenoman –
strední turon). Zcela právem byla lokalita prohlášena za
Prírodní památku a od roku 1978 je chránena státem.
Z Prahy do Knežívky se dostanete autobusovou linkou 312,
vystoupíte na zastávce Tuchomerice – Knežívka a odtud je
k lomu nedaleko.
Nyní o samotné keši:
Na výchozích souradnicích najdete stage císlo nula naší
multicache. Na každé zastávce budete rešit snadné
úkoly, které vás navedou blíže k cíli. Keš je klasická
lock&lock a dobre ukrytá pred povetrnostními vlivy.Procházka je
vhodná i pro deti, cesta však vede z cásti kolem skal (jsou
sice v dostatecné vzdálenosti, ale znáte deti) a cást cesty se jde
po silnici. Je tedy nutné dávat vetší pozor na své
ratolesti.
Co budete potrebovat:
- decryptovací tabulku
- GPS (bez té to opravdu nepujde)
- dobrou náladu
Parkovat se dá kdekoliv v bocních ulickách, auto nechte zaparkované
a procházku si hezky užijte (stejne by vám jen
prekáželo). Vetší parkovište viz waypoint.
Prosím budte pri odlovu opatrní. Umístení nekterých stage i
jejich provedení je netradicní, proto vás prosím o opatrné
zacházení pri hledání i ukládání zpet. Díky.
Doufám, že se vám procházka bude líbit, stejne jako
provedení keše. Kdyby preci jenom jste na trase narazili na
jakýkoliv problém, neváhejte mne kontaktovat na císle A B C (viz
obrázek)
[EN]
At the starting coordinates you can found stage number zero of our
multicache. At each stop will you tackle the easy tasks that guide
you closer to the goal. Cache is a classic lock&lock and well
hidden before weather conditions. This walk is suitable for
children, however, the path leads from the parts around the rocks
(although they are at a sufficient distance, but you know the
children) and part of the journey is by road. It is therefore
necessary to give greater attention to your kids. You will
need:
- Decrypt table
- GPS (it is unable without it)
- A good mood
You can park anywhere in the side streets, leave the car parked and
I wish you a nice fun. For a larger parking place, see
waypoint.
Please be careful in geohunting. Place of some stages and
their design is unusual, that's why I bag you for looking for the
cache even it's giving back. Thank you.
I hope you will enjoy a walk, as well as the cache itself. If
you are still on the route encountered any problem, don't
hesitate to contact me at ABC phone number (see picture)