-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Malá, plochá, plechová krabika, snad ješte obsahuje tužku
(Magnetic)
Rybníkári
... byli jednou z typických okrajových skupin obyvatelstva na konci 15. a zejména v prubehu 16. století. (...) Rybníkárství samozrejme nezažívalo rozmach všude, protože stavba rybníku vyžaduje nejen príznivé geografické podmínky, které tehdy nabízely napríklad pánve v oblasti jižních Cech (okolí Hluboké nad Vltavou, Chlumu u Trebone, Jindrichova Hradce, Kardašovy Recice a zejména Trebone) ci rovinatý terén Polabí okolo Pardubic a jinde, ale také dostatecne velký kapitál. Proto si stavbu rybníku mohl dovolit jen zámožný šlechtic. Na jejich panství využívali tvurci rybnicních soustav nejcasteji ke stavbe rybnicního díla rybníkáre, kterí zde nacházeli dostatek pracovních príležitostí. Z rybníkáru se zanedlouho stala marginální skupinu obyvatelstva, které se skoro všichni báli, jejich neusedlost, zvláštní životní styl, kriminalita a permanentní kriminalizace ze strany vrchností. Bylo to totiž spolecenství neusedlých – tj. daní neplatících – venkovanu, jež vykazovala velkou mobilitu a dobrou orientaci v prostoru. Jejich základem byli ozbrojení muži, kterí težce pracovali pri stavení hrází velkých rybníku a kterí meli vetšinou zkušenosti z vojenského života jako zákopníci. Byli totiž pravidelne najímáni na stavbu pevností, okopu a dalších pozemních del na bojištích v Nizozemí nebo v Uhrách. V armáde též získali zbrane. Krome ruzných druhu chladných zbraní umeli dobre ovládat i zbrane palné (zejména rucnice). Krome toho se zejména v zime živili se též krádežemi. Jíra Rezba z Rícan o tom vypovedel v roce 1570 na mucidlech: „K tomu se znám, že sem jakživ nic dobrého necinil a že sem krádal, kde sem jen k tomu mohl prijíti.“ Vetšinou se jednalo o zkrachovalé remeslníky (tesare, kováre a pod.) ci jejich neporádné syny. Takový Vanek Bezpalcí byl synem sládka z Mladé Vožice a
na mucidlech vyznal, že neposlechl nabádání matky, aby prestal s ožralstvím, a naopak se pití zcela oddal. Nedostatek penez a sklon k alkoholismu jej nakonec primel stát se rybníkárem. S rybníkári táhli krome ruzných remeslníku a pastýru i zlodeji a vrazi, kterí se v kolektivní anonymite obávané skupiny ztráceli. Vyskytovaly se tu v menší míre – dosud známé odhady mluví jen o maximálne dvou petinách clenu – také ženy. Jednak to byly „osoby neporádné ženské vandrovní“, tj. povetrné konkubíny, ale i rádné manželky zkrachovalých remeslníku. Cást z nich se nespokojila s pécí o deti a prípravu jídla, ale podílela se též na kriminální cinnost, dokonce i na vraždách. (Pánek 1991, s. 254-265) Konstitutivním rysem spolecenstev rybníkáru byl vyhrocený kolektivismus (individualismus se nepripouštel) a sebezáchovný smysl pro solidaritu. Pred právem se snažili vystupovat jako skupina, a proto vyznávali, že vše delali spolecne. Casto byla tato jednota vymáhána i násilím: „Všichni sme krádali, co jest nás delalo na tom rybníce, a kterej jest krásti nechtel,hned sme jemu nedali mezi sebou delati na rybníce....“ (Pánek 1991, s. 258) Z výslechu je také známo, že skupinove provozovali násilí a zastrašovali obyvatelstvo. Vedli každodenní spolecný život, pri nemž se delili o korist a hodokvasne pojídali kradené zvírectvo. Spali pak pod širým nebem a v zapadlých hospodách, kam tolik nedosahovala moc vrchnosti. Ve skupine vládl alkoholismus. Jejich pravidelnými rituály bylo pripíjení a hazardní hry. Pri porušení rituálu pripíjení, stejne jako pri špatných výsledcích hazardních her byli ochotni i vraždit. Již
zmínený Vanek Bezpalcí zavraždil spoluhráce, který chtel utéci z hospody s vyhranými penezi. Skupiny rybníkáru byly velmi promiskuitní. Jeden z nich v roce 1569 vyznal: „Item mel sem svou manželku, a s jinými sem vobcoval cizími ženami. A když mne moje manželka trestávala, hned sem ji bil proto.“ (Pánek 1991, s. 263) Mnoho mužu ve spolecenství udržovalo pomery s prostitutkami, které nazývali „kurvami“ nebo „kubenami“. V jednom prípade je doloženo, že se ve skupine vyskytovali také homosexuálové a transvestité. To vše rybníkáre sociálne distancovalo od vetšinové spolecnosti, ovšem i oni sami se snažili odlišit od ostatního obyvatelstva (strach mela nahánet již jejich jména – Vanek Bezpalcí nebo Jíra Rezba) a objevovaly se u nich zárodky jakési „stavovské“ výlucnosti, které pramenily z vedomí vlastního spolecného údelu. Práve tuto svou „cest“ pak dokázali organizovane bránit, jak se stalo v roce 1569, když za popravu svých druhu vyhlásili otevrené neprátelství Petru Vokovi z Rožmberka a chteli jej zastrelit. Osm dalších let je pak svetská moc pronásledovala a „hlavami jejich pan Petr Vok jednu truhlici naplnil.“ (Pánek 1985, s. 411) Rybníkárská spolecenstva pravdepodobne postupne zanikla behem tricetileté války, protože se prestaly ve vetší míre budovat nové velké rybníky.
In: Jirí Kubeš - Dejiny každodennosti, díl 1., od raného novoveku po 19. století
Additional Hints
(Decrypt)
Ernyyl ybj