Plynarna Mecholupy / Mecholupy Gasworks Traditional Geocache

Donedávna zde byla predevším plnící stanice CNG, zejména pro pražské autobusy.

Pražské plynárenství se vyvíjelo v kontextu s plynárenstvím ostatních evropských zemí. Prošlo tremi základními vývojovými etapami, které mely tyto charakteristické znaky:

• karbonizacní výroba svítiplynu v lokálních plynárnách
• napojování místních sítí pomocí dálkovodu na velké centrály, vyrábející svítiplyn tlakovým zplynováním uhlí nebo štepením uhlovodíku
• postupný a úplný prechod plynárenské soustavy na prímou spotrebu zemního plynu

V prubehu vývoje se jednotlivé etapy po nejakou dobu vždy prolínaly.

Pražské karbonizacní plynárny

Pocátky pražského plynárenství sahají až do první poloviny 19. století. V r. 1847 byla, na základe smlouvy mezi Vratislavskou plynárenskou spolecností a magistrátem královského mesta Prahy, postavena v pražském predmestí Karlín karbonizacní plynárna k osvetlení ulic. Byla to první plynárna pro verejný rozvod plynu v ceských zemích. Plynárna menila postupne majitele a v r. 1881 byl její provoz zastaven. Nový majitel- Belgická plynárenská spolecnost- preložila výrobu plynu do nové plynárny v Libni. Libenskou plynárnu prevzala od belgické spolecnosti v r. 1900 anglická Imperial Continental Gas Association a v r. 1935 byla libenská plynárna od anglické spolecnosti odkoupena obcí pražskou, která nato zastavila její provoz. Mezitím však byla v roce 1857 postavena bratry Ringhoferovými ve meste Smíchov (pozdejší pražská ctvrt) další plynárna, kterou mužeme považovat rovnež za plynárnu pražskou. Tato plynárna také menila majitele a v r. 1877 ji zakoupila pražská obec ve verejné dražbe od anglické firmy bratrí Romansu.

Obec pražská však již dríve rozhodla o výstavbe první obecní plynárny. Tato obecní plynárna byla uvedena do provozu r. 1866 na Žižkove. V r. 1867, kdy vypršela mestu Praha 20 letá smlouva se soukromou plynárnou karlínskou, prevzala žižkovská plynárna veškeré verejné osvetlení pražských ulic. V r. 1874 byla postavena v obci Holešovice další plynárna, která pozdeji, po spojení obce holešovické s obcí pražskou v r. 1884, se dostala do správy Pražských obecních plynáren. V r. 1888 byla uvedena do provozu nová holešovická plynárna Na Maninách a provoz ve staré holešovické plynárne byl zastaven. Nová holešovická plynárna byla až do r. 1927 nejmodernejší a nejvetší plynárnou v Praze a v ceských zemích vubec. Její rocní výroba dosahovala 12 mil. m³ plynu. V letech 1925 až 1927 byla obcí pražskou postavena v Praze Michli nejvetší a nejmodernejší karbonizacní plynárna tehdejšího Ceskoslovenska, která patrila také k nejvetším a nejmodernejším plynárnám v Evrope. Její pocátecní výrobní kapacita byla 30 mil. m³ a cílová (nikoliv však skutecná výroba), které bylo dosaženo v období druhé svetové války, 100 mil. m³ plynu. Uvedení nové plynárny do provozu umožnilo odstavit postupne všechny ostatní pražské obecní plynárny (Holešovice, Smíchov a Žižkov). Michelská plynárna byla v prubehu let nekolikrát dostavována a modernizována.

V r. 1965, na základe pokracování nové vývojové etapy ceského plynárenství, zahájené po druhé svetové válce, byla karbonizacní výroba v michelské plynárne zastavena a tím navždy skoncila karbonizacní výroba svítiplynu v Praze. Dále zde pak poracovala výroba svítiplynu na bázi štepení uhlovodíku, a to až do r. 1975, kdy odstavením posledních výrobních jednotek skoncila v Michli výroba svítiplynu zcela.

V prubehu etapy výroby plynu karbonizací uhlí se vyvíjela spotreba plynu v Praze následovne:

Velkokapacitní plynárny a dálkové plynovody

Po druhé svetové válce byla Pražská obecní plynárna prevedena na základe znárodnovacích dekretu do majetku státu. V r. 1947 byl do Prahy priveden dálkovým plynovodem svítiplyn z tlakové plynárny v Záluží u Mostu, címž zacala pro pražské plynárenství nová etapa rozvoje, založená na rušení lokálních plynáren a napojování gazifikovaných obcí na velkokapacitní zdroje dálkovými plynovody. V r. 1968 byl postaven velkokapacitní špickový zdroj svítiplynu také v Praze-Mecholupech. Vyrábel svítiplyn cyklickým štepením benzinu a pozdeji zemního plynu. V r. 1975 byl v plynárne v Mecholupech uveden do provozu ješte vysokotlaký výrobní zdroj, vyrábející svítiplyn kontinuálním vysokotlakým štepením zemního plynu. Spolu s nízkotlakým výrobním zdrojem dosáhla plynárna Mecholupy svého maxima výroby v r. 1976 a bylo to témer 700 mil. m³ svítiplynu. V r. 1987 byla výroba na nízkotlakém zdroji ukoncena. Do Prahy proudil svítiplyn však dále z tlakové plynárny v Úžíne, postavené v r. 1961, a predevším pak z tlakové plynárny Vresová, uvedené do provozu zacátkem 70. let. K tomu úcelu byly staveny další a další dálkové plynovody, které postupne uavrely kolem Prahy okruh. Na okruhu byly budovány predávací a regulacní stanice. V r. 1958 byl do Prahy také priveden poprvé zemní plyn, pocházející z ložisek na jižní Morave. Tento plyn sloužil ke zvyšování výhrevnosti svítiplynu a k prímé spotrebe nekterými prumyslovými odberateli.

Prechod na prímou spotrebu zemního plynu

S ohledem na nedostatecné tuzemské zdroje zemního plynu byl další rozvoj ceského plynárenství podmínen dodávkami ze zahranicí. V r. 1967 byly zahájeny dodávky zemního plynu z tehdejšího Sovetského svazu. V r. 1971 zacalo budování velké tranzitní soustavy, propojující východní Evropu s Evropou západní sítí velmi vysokotlakých plynovodu. V r. 1974 byl priveden zemní plyn odbockou z tranzitního plynovodu do plynárny v Mecholupech. Tento privadec se stal rozhodujícím zdrojem zemního plynu pro Prahu. Zemní plyn sloužil jednak ke konverzi na svítiplyn ve výrobních zdrojích a jednak k prímým dodávkám do rozširující se síte plynovodu zemního plynu ve východní cásti Prahy k prímé spotrebe. Na základe vládního usnesení c. 233 ze 6. 9. 1973 byla v r. 1974 zahájena zámena svítiplynu zemním plynem v celém pražském plynárenském systému. Zámena plynu v Praze mela být ukoncena v r. 1990. Díky dobré organizaci práce a aktivite spolupracujících organizací se podarilo ukoncit zámenu plynu v Praze o celé dva roky dríve pred stanoveným termínem. S ohledem na pokracující zámenu plynu v oblastech pusobnosti západoceských a severoceských plynáren zustal v provozu ješte vysokotlaký zdroj svítiplynu v Mecholupech, který sloužil v podstate jako reservní zdroj až do r. 1996. Odstavením tohoto zdroje z provozu skoncila definitivne výroba svítiplynu na území hl. m. Prahy.

Vývoj organizace pražského plynárenství

Plynárenství v Praze bylo na svém pocátku, tj. od r. 1847 až do r. 1866, výhradne v rukou soukromých plynárenských spolecností nebo podnikajících fyzických osob. Postavením obecní plynárny na Žižkove zacala se prevažujícím zpusobem uplatnovat v rízení plynáren obecní správa. Vznikly Pražské obecní plynárny, které pretrvaly prakticky až do znárodnení plynárenství v r. 1945, i když v letech 1939 až 1945 spadaly pod Mestské podniky pražské. V r. 1946 vznikly v Ceskoslovensku 4 plynárenské podniky – Západoceské plynárny, n.p., se sídlem v Praze, Východoceské plynárny se sídlem v Pardubicích, Moravskoslezské plynárny se sídlem v Ostrave a Slovenské plynárny se sídlem v Bratislave. Dne 1. 1. 1950 byla dána našemu plynárenství nová organizacní struktura, která rozdelila plynárny do deseti krajských podniku. Pražské plynárenství bylo zacleneno do nár. podniku Stredoceské výrobny Praha a Stredoceský rozvod Praha. V r. 1952 byl podnik Stredoceský rozvod plynu Praha zaclenen do n.p., Stredoceské výrobny plynu Praha. V r. 1961 byly Stredoceské výrobny plynu Praha prejmenovány na Stredoceské plynárny Praha. V letech 1977 a 1988 došlo k dalším zmenám, které však spíše jen menily názvy podniku z kocernových na státní a posléze na odštepné závody státního podniku, ale rozsah pusobnosti, pokud jde o plynárenství v Praze, zustal víceméne zachován. V r. 1990 byly ze Stredoceských plynáren vycleneny závody Propan-butan Satalice a Výroba plynu Praha v Mecholupech. Stredoceské plynárny se staly pouze distribucním závodem. V r. 1993 založily Stredoceské plynárny s francouzským státním plynárenským podnikem Gas de France spolecný podnik pro výstavbu a rekonstrukce plynovodu pod názvem Praha-Paríž-Rekonstrukce. V témže roce došlo k rozdelení Stredoceských plynáren, o.z., na dva odštepné závody Stredoceské plynárny a Pražské plynárny. V r. 1994 vznikla z o.z. Pražské plynárny akciová spolecnost Pražská plynárenská, která se v témže roce stala zakládajícím clenem Ceské plynárenské unie, sdružující 8 distribucních plynárenských akc. spolecností a o.z. Transgas. V r. 1995 vznikl spolecný podnik Pražské plynárenské, a.s., a nemecké RWE Energie, A.G., s názvem PROMETHEUS energetické služby, s.r.o., V r. 1996 založila Pražská plynárenská, a.s., s nemeckou spolecností Ruhrgas A.G. Essen spolecnost s obchodním názvem AUTOGAS pro provozování cerpacích stanic s pohonnými palivy, poradenství a koupi a prodej zboží.

Záver

Na samém pocátku pražského plynárenství se množství vyrobeného svítiplynu za rok pocítalo v jednotkách miliónu, délka plynovodu v desítkách kilometru a pocet odberatelu ve stovkách. Dnešní pražské plynárenství prodává rocne témer 1,5 miliardy m³ plynu zemního (odpovídá z hlediska výhrevnosti více než 3 miliardám m³ svítiplynu), provozuje pres 3000 km plynovodu a plyn dodává více než 400 000 odberatelu.

Historie:

Upozornení:
Místo samotné pro mnohé není nijak zajímavé, i když pro mnohé ano. Chci jen ukázat, jak jde cas v kdysi velmi duležité plynárne nyní. Proto prosím neomílejte v logu, jak je to ošklivé místo. Spousta lidí ocení, že se sem podívá, protože je sem táhnou vzpomínky - ty samozrejme v logu zminte. Jinak k odlovu nikoho nenutím. Díky a pekný lov :-)