Ziva voda III - Vodni doktor Mystery Cache

Mládí Vincenze Priessnitze

Narodil se 4. ríjna roku 17A9 v rodine Jana Františka Priessnitze,
jesenického meštana a majitele malé zemedelské usedlosti v osade
Gräfenberk. Detství a mládí prineslo malému Priessnitzovi mnoho
útrap a težkostí. Když jeho bratr Josef, budoucí dedic statku,
zemrel a otec Jan oslepl, stal se Vincenz ve dvanácti letech (spolu
s matkou a sestrou) hospodárem. Školní lavice od té doby
navštevoval malý Vincenz již jen sporadicky, ucitelkou mu byla
predevším okolní príroda. V šestnácti letech utrpel težký úraz,
když se na nej prevrátil konský povoz, který mu prejel hrudník.
Privolaný ranhojic konstatoval, že hochovo zranení je tak vážné, že
není slucitelné s dalším životem. Mladík však byl pri vedomí a jeho
posledním práním bylo, aby mu zranená místa otírali studenou vodou.
Drívejším pozorováním prírody a predevším lesních zvírat totiž
zjistil, jakou lécivou moc mají studené vody. Ac nebyl príliš
vzdelaný a napríklad psaní mu delalo potíže celý život, byl
nesmírne bystrý a mel výjimecný pozorovací talent. Jeho vlastní
lécení pomocí studené vody bylo sice dlouhé, ale nakonec úspešné a
chlapec se po nejakém case zcela uzdravil.

Když poté aplikoval stejnou lécebnou metodu i u devecky jednoho ze
sousedu se stejne dobrým výsledkem, bylo rozhodnuto. Zvest o
zázracných schopnostech mladého Vincenze se rychle šírila po okolí.
Prostredky lécby byly skromné. Krome studené pramenité vody
používal pouze houbu, kterou zakoupil na trhu. Zato výsledky byly
velice dobré a vylécených pacientu pribývalo. Priessnitz se
projevil také jako vynikající organizátor a obchodník. Kvuli
zvyšujícímu se zájmu pacientu nabídl sousedum, že jim v jejich dome
postaví místnost pro hosty a náklady jim zaplatí až z budoucích
výnosu. Princip „zálohování“ používal Priessnitz i pozdeji pri
budování van ve venkovských chalupách. Úspechy v lécbe i obchodu
však byly trnem v ocích místních lékaru, kterí považovali jeho
metody za šarlatánské a nevedecké. Pres odpor okolí však Priessnitz
další lécbu neodmítal. Lécil zprvu zlomeniny, vykloubené koncetiny
ci revmatizmus, pozdeji lécbu rozšíril i o nemoci jater, žaludku,
chronickou zácpu apod. Dobrá povest se šírila dál a donutila
mladého Vincenze venovat se lécení nemocných naplno.

Priessnitzovy lázne, Založení a rozvoj lázní

V roce 182B prestavel Priessnitz drevený rodinný dum na
prostornejší kamennou stavbu, ve které již byly prostory urcené k
lécbe. I když se jednalo z dnešního pohledu o drobnou stavbu, byl
to historický okamžik. Vznikl tak první vodolécebný ústav na svete.
Ted teprve se proti mladému léciteli a jeho metodám rozpoutala vlna
hysterie a nenávisti. Vše skoncilo žalobou, podanou na popud
zemského fyzika dr. A. Schnorfeila, jejíž vyrešení se táhlo
dlouhých osm let. Mezitím mel Priessnitz s provozováním lázní radu
težkostí. Mimo jiné byl v roce 182C odsouzen jesenickým (tehdy
frývaldovským) magistrátem ke ctyrem dnum vezení pro nepovolené
lécení. Mel však i pronikavé úspechy. Napríklad v roce 1831, kdy v
nedalekém Javorníku propukla epidemie cholery, zemrelo v pusobišti
již zmíneného dr. Schnorfeila 154 lidí. Z D pacientu lécených
Priessnitzem nezemrel nikdo. Až v roce 1837 rozhodla císarská
komise ve prospech Priessnitze, což je také nekdy uvádeno jako
datum oficiálního vzniku Priessnitzových lázní. Ale Priessnitz bez
ohledu na neprízen okolí budoval již predtím svuj sen. Po prestavbe
rodinného domu nechal v roce 1826 postavit pro hosty novou budovu s
dvanácti obytnými svetnicemi a jídelnou. Proto tento rok bývá nekdy
oznacován jako skutecný vznik lázní. V letech 1834–1835 dal
postavit další dva lécebné domy a konecne v roce 1838 vybudoval
tzv. Hrad, velký lécebný dum s triceti pokoji. Pocet pacientu se
rychle zvyšoval. Zatímco v roce 1830 lécil 54 osob, v roce 1837
stoupl pocet návštevníku na 500 a o dva roky pozdeji na 1 544.
Priessnitz byl na vrcholu slávy. V roce 1846 mu rakouský císar
Ferdinand V. udelil Zlatou obcanskou záslužnou medaili I.
trídy.

Již od roku 1826, kdy byl ­Priessnitz pozván na císarský dvur do
Vídne k osobnímu lékari arcivévody Antonína, zacali jezdit na
Gräfenberk významní pacienti. Zde se seznamovali s venkovským
životem a se zásadami Priessnitzovy lécby. Vedle užívání vody k
omývání a k pitné kúre se zde také podrobovali tzv. ergoterapii,
lécbe jednoduchými pracovními úkony, jako bylo rezání dreva nebo
odklízení snehu. Pozitivní vliv na zdraví pacientu mely dlouhé
procházky v lehkém odevu, chuze ve vode nebo v rose. Také
pravidelný režim, prostá strava a absence rušivých psychických
vlivu mely pozitivní vliv na jejich zdraví.

Rodinný život

Dnes bychom rekli, že Vincenz Priessnitz byl workholik. Celý život
tvrde pracoval a na sklonku života se z nej stal vážený a bohatý
muž. O majetku, který po sobe zanechal, kolovaly mnohé dohady a
povesti. V tzv. odevzdací listine, vydané okresním soudem v
Jeseníku bylo toto jmení vycísleno na 265 000 zlatých. Podle
tehdejšího tisku však skutecná výše jmení mohla být až E miliony
zlatých. Priessnitz mel F dcer, první syn František záhy zemrel.
Až v roce 1847 se manželum Priessnitzovým narodil vytoužený syn
Vincenz Pavel, který se mel stát pokracovatelem rodinné tradice.
Podmínkou, uvedenou v záveti, však bylo, aby se mladý Vincenz Pavel
stal vodním lékarem, což se však nesplnilo. Studoval sice ve Vídni
lékarství, ale nedokoncil je a navíc ve svých 37 letech predcasne
zemrel. Priessnitzovo zdraví sláblo, a tak se snažil pro dobu, než
bude jeho malý syn schopný prevzít vedení lázní, nalézt vhodného
nástupce. Tím se nakonec stal doktor Josef Schindler, vlastník
vodolécebného ústavu Potocná v Jizerských horách. Dalšími osobami,
které se zasloužily o pozdejší rozkvet lázní v Gräfenberku, byl
Priessnitzuv zet Johann Ripper a slezský bard Philo vom Walde,
známý svým nekritickým obdivem k Vincenzi Priessnitzovi. Na konci
roku 1851 Priessnitz umírá a vedení lázní prebírá Josef Schindler.
Lázne dál úspešne rozvíjel, a tak v roce 1911 mely již více než 4
500 pacientu. Tím vrcholí tzv. zlatý vek nejen Priessnitzových
lázní v Jeseníku, ale ceského lázenství vubec. Vždyt napríklad
návštevnost Karlových Varu prekrocila v tomto roce 70 tisíc
návštevníku a dosáhla tak svého historického maxima.

Pokracovatelé Vincenze Priessnitze

Priessnitz mel mnoho následovatelu, a to jak ve své dobe, tak i
pozdeji. Snad nejznámejším pokracovatelem Priessnitze se stal
nemecký knez Sebastian Kneipp, zakladatel vodolécebného lázenského
ústavu v bavorském Wörishofenu. Mnoho let se také vedly spory o
tom, komu z techto dvou velikánu patrí prvenství ve využití
vodolécby v lázenství.

Když pomineme to, že princip vodolécby byl vlastne ob­jeven již v
antice, je z dnešního pohledu rozluštení sporu malicherné. Jisté
je, že oba stáli u zrodu lécebné metody, která prispívala a dodnes
prispívá k upevnování zdraví lidí. A v tom zustane význam obou
zachován i do budoucnosti.