Prameniště Úterského potoka zde to všechno začíná. Malebné údolí rámované Třebouňským a Branišovským vrchem západně od Bezvěrova s dominantou několikahektarového Blažejského rybníka a s ruinami kdysi poutního kostela. Území náleží do celku Toužimská vrchovina, podcelku Toužimská plošina, okrsku Útvinská plošina. Masiv Třebouňského a Branišovského vrchu je stolovou horou z trachybazaltu, jež je částí roje izolovaných vulkanických vrchů na jižním předpolí Doupovských hor. Přírodní komplex se nachází v mělké pánvi na jižním úpatí této stolové hory. Výška území se pohybuje od 596 m n. m. po 620 m n. m. Jeho okolí bylo začleneno do soustavy Natura 2000. Celé území přírodního komplexu je tvořenou strukturálně pestrou krajinnou mozaikou luk, mokřadů, křovin a vodních ploch, jež je v kontrastu se zemědelsky intenzivně využívanou a do značné míry degradovanou krajinou v širším okolí. Vlastní území je bez lidského osídlení, i když v letních měsících zde občas přespí pod nebeskou klenbou tábor skautíku.
U slavné poutní kaple sv. Blažeje, kam mířili v létě poutníci ze všech směrů, stávaly kdysi o pouti kramářské stánky.Z pamětí rodáků: /přeloženo z němčiny/…“říkalo se tomu Heiratsmarkt – svatební trh. Bylo to jediné místo, kde se měli lidé příležitost scházet z širého okolí. Mladí se tam seznamovali, rodiče domlouvali sňatky. Mládenec hned mohl koupit své vyvolené mašli, nebo jiný dáreček…. Celé okolí je velmi starého založení. Původně královský majetek, který nechal král Václav I. své matce Konstancii. Kdysi tu existovalo malé panství s vesnicí Janov, která se rozprostírala v místech dnešního rybníka. Již v roce 1320 tu stával kostel. Barokní kostel sv.Blažeje byl postaven za tepelského opata Raimunda III. 1732-1733 a roku 1734 následovala konsekrace kostela. Jméno stavitele není známo. Hlavní oltář měl obraz sv.Blažeje, sklánícího se nad uzdravovaným nemocným.
Kostel mel šindelovou střechu v roce 1957, když byl zasažen bleskem. Ač stál u rybníka, oheň se nezdařilo uhasit. Kostel měl tehdy na starost Vidžínský farář K. Mejdrech, který bydlel v Teplé a do okolních kostelu farnosti docházel pešky.
U kaple je obdivuhodná, stoletá lípa, zvaná Blažejská, která, ač zasažena bleskem, dál mohutní. Obvod kmenu je 5 metrů.
Úterský potok opouští otevřené údolí a stinnými, téměř opuštěnými lesy a romantickými údolíčky pospíchá dál, aby přibral Bezděkovský, Telecí, Lomený Nezdický, Dolský, Blažimský potok, pod Šipínem Hadovku a další potůčky, než předá svou moc vodní nádrži Hracholusky. Na jeho toku se nachází spoustu zaniklých mlýnu, jako je Zuckerův, Reličkův, mlýn Barvírna, Starý, Hlaváčův ci Dudákovský mlýn. A to jsou jen ti známější, v chladných zátočinách, pod bujnou vegetací jsou ztraceni v čase další svědci dávné minulosti.
K prameništi je možné přijet po silnici č. 210 od Nežichova, nebo od Branišova. Poslední úsek po polní cestě. Přímo u kešky je teoreticky možné se potkat s krávami. Jelikož je ve znaku Úterý havran s prstenem, prosím ukládejte do keše pouze prstýnky, popř. podobný šperk. TB a GC jsou vítáni.
Díky Blažejské lípe je tato cache soucasti serie Vyznamne stromy.
Zdroj: Hamelika, Natura 2000
Ze série Ztraceni v čase - mlýny na Úteráku jste si zapsali potřebná písmena. Nyní dosaďte:
|
N 49°59.DEF
E 013°01.GGH
D=A+A+C
E=B+B
F=A
G=A+A+A-B
H=B+C
|
Žižkuv mlýn
Mlýn Barvírna
Zuckruv mlýn
Na prvních pět čeká CWG
Série Ztraceni v čase - mlýny na Úteráku
Zizkuv mlyn
Mlyn Barvirna
Zuckruv mlyn
Bonus
Jansuv, Toffluv
Holcikuv