Vodník
Kacer Jaromír Erben
I
Na topole nad jezerem
sedel vodník pod vecerem:
„Svit, mesícku, svit,
at mi šije nit.
Šiju, šiju si boticky
do sucha i do vodicky:
svit, mesícku, svit,
at mi šije nit.
Dnes je ctvrtek, zejtra pátek -
šiju, šiju si kabátek:
svit, mesícku, svit,
at mi šije nit.
Zelené šaty, botky rudé,
zejtra moje svatba bude:
svit, mesícku, svit,
at mi šije nit.“
II
Ráno, ranícko kacerka vstala,
džípíesku si pripravila:
„Pujdu, maticko, k jezeru,
kešicku sobe naleznu.“
„Ach nechod, nechod na jezero,
zustan dnes doma, moje dcero!
Já mela zlý té noci sen:
nechod, dceruško, k vode ven.
Perly jsem tobe vybírala,
bíle jsem k tobe oblíkala,
v suknicku jako z vodních pen:
nechod, dceruško, k vode ven.
Bílé šaticky smutek tají,
v perlách se slzy ukrývají,
a pátek neštastný je den,
nechod, dceruško, k vode ven.“ -
Nemá dceruška, nemá stání,
k jezeru ji šipka pohání,
k jezeru ji šipka nutí,
nic doma, nic jí po chuti. -
První krucek ucinila -
tu se s ní lávka prolomila,
a po mladické dívcine
zavírilo se v hlubine.
Vyvalily se vlny zdola,
roztáhnuly se v širá kola;
zelený mužík zatleskal:
„Ve vode nemáš žádný signál!“
Dekujeme Prospešnému spolku Ptice!
Keš je typicky letní, pohodová. Jen kvuli FTFkárum ji
publikuju o trochu dríve (no není nad novorocní
koupel…).