Co svet svetem stojí a clovek si pamatuje, vždy
najdeme kolem sebe témata jak z pera mistra Shakespeara.
Vecný kolotoc lásky a nepochopení,
žárlivosti a msty, touhy a nevraživosti, smuly a
vypocítavosti nás provází životem
na každém kroku. Ne jinak tomu bylo za dob
našich predku. Propasti mezilidských vztahu byly
stejne hluboké jako ty naše. Mosty pres ne jsou casto
velmi chatrné. My však nacházíme jejich
pilíre v dnešní krajine. Jsou jimi
takzvané smircí kríže, nebo smircí
kameny. Byly to podle našich predku trvalé
pripomínky urovnání nejaké
tragické události, která se zde stala.
Možná práve na tomto míste
žárlivý mladík zabil svou vytouženou
dívku a pak sám sebe. Nebo drzý pytlák
odstrelil hajného a pak se ze svého cinu kál.
Neznáme dnes již presný príbeh, jen ten
kámen pripomíná a pripomínat bude
zpoved viníka. Naslouchejme mu at nás
poucí.
K jednomu takovému kríži Vás zavedou
souradnice této keše. Stojí nedaleko
novejších božích muk pri výjezdu z
obce Martinice. Jeho rozmery jsou 119x65x38 cm a na celní
strane je patrná primitivní kresba mece. K cemu zde
došlo a jestli je ten mec opravdu potrísnen
krví nevím, ale myslím si, že
stojí zato místo navštívit. .........
Tak obruc neznalosti byla protržena. Náhodou
jsem se o letošních velikonocích (2009) bavil
s paní profesorkou Bubílkovou a ta mi rekla jak to
asi je s tímhle krížem. V roce 1627 v techto
místech byla svedena poslední velká bitva mezi
císarskými vojáky a Valašskými
povstalci. Bojoval zde také Jan Adam z Víckova a byl
težce ranen. Jeho Valaši ho odtud nesli na jeho hrad
Lukov a další osud je opreden tajemstvím.
Keš je ultra-rychlou drive-inkou a má volné
pokracování na Hostýne v keši s
názvem
Tandem bona causa triumphat ! ("Verím, že
dobrá vec zvítezí") což bylo heslo Jana
Adama z Víckova.