Dašice - Rodný dum Josefa
Hybeše
Dnes už se jedná o zrušenou kulturní
památku, ale možná málokdo ví,
že vubec byla. Ješte v dobe, kdy jsem tu
navštevoval základní školu, tak jsme si
jí museli hodne vážit 
Doba se meni
Josef Hybeš (29. ledna 1850 Dašice u Pardubic
– 19. cervence 1921 Brno) byl ceský i rakouský
sociálnedemokratický politik a novinár,
který se koncem života priklonil ke krajní
levici. Již v mládí organizoval na
Vídensku a jižní Morave delnické
hnutí a stávky textilních
delníku.
Josef Hybeš nedokoncil základní
vzdelání, od roku 1859 (od veku 9 let) pracoval jako
delník v textilním prumyslu. Zpocátku
pomáhal svému otci, který mel tkalcovskou
živnost. Kolem roku 1867 se odstehoval za prací do
Vídne. V roce 1870 vedl stávku, kterou bylo
dosaženo zvýšení platu tkalcu o 12
procent. Snažil se organizovat a sjednocovat delnické
hnutí, pusobil mezi nemeckými i ceskými
delníky. V roce 1868 spoluzakládal První
všeobecný delnický vzdelávací
spolek ve Vídni, založil Delnickou jednotu a
vzdelávací spolek Rovnost. Za vedení
stávky vídenských textilních
delníku v roce 1876 byl veznen.
V roce 1876 byl zvolen do ústredního výboru
Sociálne demokratické strany delnické v
Rakousku. 7. dubna l878 spoluzakládal v Praze
Ceskoslovanskou sociálne demokratickou stranu delnickou se
sídlem ve Vídni a byl zvolen do její
kontrolní komise, v roce 1881 do ústredního
výboru. V roce 1884 byl zatcen a vyhošten z
Vídne do rodné obce za nedovolené
spolcování a socialistickou agitaci. Presídlil
do Prostejova, v okolí budoval sít delnických
organizací a na venkove agitoval pro socialismus. V roce
1887 se usadil v Brne a v prosinci 1887 zorganizoval v
Brne-Lužánkách sjednocovací sjezd
Ceskoslovanské sociální demokracie v
rakouských zemích. Byl celným predstavitelem
ceské i rakouské sociální demokracie a
byl opakovane delegátem na sjezdech II.
internacionály pocínaje jejím
ustavujícím sjezdem v roce 1889.
V roce 1901 se zapsal do dejin ceského esperantského
hnutí, když se v Brne stal spoluzakladatelem
prvního esperantského klubu na území
ceských zemí a celé rakouské monarchie.
V roce 1907 spoluzaložil Spolek pro stavbu zdravých a
laciných obydlí v Lískovci, který
ovlivnil celou Moravu.
V letech 1881–1884 byl redaktorem Delnických listu ve
Vídni. Po vypovezení z Vídne v letech
1884–1887 byl redaktorem v Prostejove, jako redaktor pusobil
v tiskovinách Hlas lidu (v roce 1886), Posel lidu,
Textilník. Od roku 1887 pusobil též jako
redaktor Rovnosti (založené roku 1885) v Brne.
V letech 1897–1918 byl poslancem rakousko-uherské
Ríšské rady za sociální
demokracii. V letech 1906–1918 byl clenem Moravského
zemského snemu. V letech 1918–1920 byl poslancem
Revolucního národního
shromáždení CR. Prosazoval osmihodinovou
pracovní dobu, všeobecné volební
právo, první máj jako den boje
delnictva.
Ostre vystupoval proti první svetové válce, od
období Ríjnové revoluce v Rusku sympatizoval s
krajní levicí a marxismem, k marxistické
skupine se prihlásil i pri rozkolu sociální
demokracie v letech 1919–1921. Jeho pohreb byl komunistickou
manifestací.
Svuj majetek neustále rozdával chudým,
což zpusobilo rozvod se ženou Mínou, majitelkou
nitarského krámku. Casto prespával ve
vlacích, aby ušetril za hotely. Byl
nazýván „maršálem
chudých“.
14. prosince 1920 dostal pri projevu v senátu záchvat
mrtvice a 19. cervence 1921 zemrel.
Hybešovy ostatky jsou uloženy na cestném
pohrebišti Ústredního hrbitova v Brne. Jeho
pomník tvorí sousoší
truchlící delnické rodiny s nápisem
„Senátor Josef Hybeš, prukopník
proletariátu“.
Po Josefu Hybšovi je pojmenována jedna z
hlavních brnenských ulic. V letech 1927–1942 se
po nem jmenovala dnešní Kluchova ulice v Novém
Lískovci.
V roce 1981 natocil režisér Václav Matejka
nepríliš významný film Hodina
života o stávce organizované Josefem
Hybšem ve východních Cechách v prosinci
1883 za jedenáctihodinovou pracovní dobu.
Snažte se, prosím, pri
vyzvedávání cache chovat nenápadne.
Lidé jsou tu hodne zvedaví a verte, že prakticky
v kteroukoliv denní i nocní dobu vás muže
nekdo pozorovat.