Pribeh o vzniku krize vypraveny
pametnikem z Destne
Je to uz hezky davno, co jsem se v
Destne nahodne zastavil s panem Janem Krbcem, zemedelcem,
povoznikem a zaslouzilym pozarnikem z cp. 58 (dnes jiz zbourano).
Mezi nasim klabosenim on najednou povida: "Mladej, vite o nasem
krizi?" Pokyvam hlavou na souhlas. "Ale proc tam stoji, to nevite!"
naleha zase Krbec. Na moji zapornou odpoved zacal s pribehem, ktery
dovypravel, nez jsme presli destensky rynk.
"Muj tata byl znamy handlir s
dobytkem a s konmi. Takovych byvalo v Destne hodne. Jednou, bylo to
pred hradeckym trhem, povida doma, ze tam pujde koupit par valachu
znamemu do Tucap. Vecer spocital kapital, sel brzo na kute a casne
rano, jeste za tmy, vyrazil po hradecke silnici. Slo se mu dobre,
ale jak prichazi nad Novakovic cihelnu, vite, tam za Smidovym
krizem, vidi v dalce za sebou dve postavy. Tata dostal strach.
Prkenici nabitou penezma pri sobe, vzpominka na ty dva zavrazdene
rezniky u Pohori mu sla hned na mysl. Zastavil se a oni take. Jde
dal, a postavy jdou take. Z cele te tisne prisel na napad. Presel
prvni kopecek a v zatocine u cesty k najdeku odskocil do husteho
mlazi. Cekal chvili a uz slysel kroky a tlumene hlasy: Kde je ten
chlap? Uz bysme ho meli videt! A druhy rika: Jen pojd! V lese ho
dohonime a prosacneme! Tata ani nedychal. Poznal, ze chlapi opravdu
sli po nem. Pockal chvili, pak obratil a uhanel domu. Vsem nam
siroce vykladal, jak mu panbu zachranil zivot pred tema mordyrema.
A zato dal na miste sveho zachraneni postavit kriz, Krbcuv kriz."
Honzik Krbec dokoncil svoje dramaticke vypraveni a ja, poucen a s
podekovanim se s nim rozloucil.
vypravel F. Kvapil