Kostel sv. Václava se zvonicí a
hrbitovem stojí na výrazné ploché
ostrožne v jižním svahu místního
návrší, zvaného dríve Vinice a
zasazeného do malebné polohy v rámci
zalesnené terénní vlny Loucenského
hrbetu. Mimorádná poloha kostela s výhledem do
trí svetových stran dominuje nad obema
nejstaršími centry vsi. Tyto dva tzv. "Kouty" po
stranách horní cásti dnešní
mcelské návsi patrne až do husitských
bourí v první polovine 15. století tvorily dve
samostatné cásti obce s odlišnými
majiteli. Zvolená poloha kostela navozuje domnenku, že
jeho areál mohl být v predhusitské dobe
jednoduše opevnen. Umístení
církevních staveb se hrbitovem nebránilo
dalšímu rozširování vesnice a
bylo v souladu i s pozdejšími nároky na
kapacitu pohrebište i na komunální hygienu. Od
josefínského období totiž
státní úredníci dbali na to, aby se
už nepohrbívalo uprostred osad a hrbitovy byly
premistovány mimo zastavenou plochu.
K tomu ve Mcelích
dojít nemuselo, pouze hromady kostí ze
hrbitovní kostnice musely být roku 1817 pohrbeny a
dále již tam nebyly ukládány.
Nálezy kostrových hrobu nejspíše z
predslovanského období (dobové
datování není možno overit) pri
dvojím rozširování hrbitova po roce
1854 patrne svedcí o tom, že se na tomto
pozoruhodném návrší nacházelo
pohanské kultovní místo podobne jako na
nedalekém studeckém hradišti a rovnež na
blízkém vrchu Chotuci. Umístení
krestanského kostela se zvonicí a hrbitovem proto
patrne bylo zcela zámerné, aby došlo k
prirozenému a rychlému prekrytí
pretrvávající pohanské tradice
daného místa. Dobre zachovalé
architektonické prvky vrcholné gotiky v
knežišti a sakristii kostela (vítezný
oblouk, krížová klenba, profil klenebních
žeber, vstupní portál do sakristie)
umožnují tvrzení, že byl vystaven již
behem ctyr desetiletí pred datem první
písemné zprávy (1352). Jeho lod má od
stavební obnovy po zhoubném požáru obce
roku 1630 plochý drevený strop a strecha strmý
sklon, sedlový tvar a šindelový kryt,
doplnený malebnou sanktusovou vežickou se zvonkem v
lucerne. Její cibulovitá stríška je
osazena dvojitým patriarchálních
krížem. Sanktusový zvonek zdobí
reliéf sv. Václava a údajne
pochází z puvodního kostela. Behem
druhé svetové války byl
zrekvírován, ale po jejím ukoncení byl
kupodivu nalezen v pražském armádním
skladu a vrácen na puvodní místo.
Besnení obou svetových válek v nedaleké
roubené a rovnež šindelem kryté zvonici
prežil témer zázrakem vetší zvon
Václav, skvostné dílo ceského
umeleckého remesla. Je opatren reliéfními
ozdobami a nápisy, podle nichž byl "vnove slitý"
nákladem záduší mcelského ze
zbytku puvodních dvou zvonu, znicených
požárem, v dílne Václava Hytycha v
Mladé Boleslavi roku 1631. 
V kostele je sv. Janu
Nepomuckému venován postranní oltár,
který spolu s dalšími dvema oltári,
kazatelnou a krtitelnicí vytvorily citlivé ruce
místních a prespolních rezbáru
vetšinou po roce 1790 a tak vyzdobily strohý
gotický interiér. Nenechavé ruce
porevolucních svatokrádežníku ho
však dvakrát obraly o mnohé zdobné
detaily, zejména o drobné hlavicky a postavicky
barokních andílku. Neunikl jim ani motiv Janova
krtení Ježíše z dreveného
víka krtitelnice, ani Beránek Boží z
hlavního oltáre sv. Václava. Nekteré
další sochy a ozdoby byly proto radeji ukryty v
bezpecí biskupského depozitáre a vnitrek
kostela proto nyní vyhlíží podstatne
méne útulne. 
Drevené vybavení
kostela i jeho umelecké zpracování však
závisely na omezených financních
príspevcích od majitele deskového statku a na
obcasných sbírkách mezi místními
a prespolními farníky. Až na krátkou
éru Boos-Waldecku v letech 1859-1869 byl vždy
mcelský kostel ve stínu sídelních
panských chrámu v Roždalovicích,
Osenicích a na Louceni. Na druhou stranu tím byl
uchránen pred možnými barokními
zásahy a uchovaly se jeho puvodní gotické
rysy, citlive doplnené pri obnove po roce 1630.
Clam_Gallasové postavili roku 1777 budovu fary,
podnikavý Wimmer mel jiné zájmy a Wessenberguv
šetrný tchán a správce prednostne
upravoval detenický zámek a do
vzdálených Mcel investoval jen s výhradami.
Jako patron kostela zajistil roku 1822 v Praze odlití
druhého menšího zvonu jménem Vojtech,
zabaveného za první svetové války, a
roku 1824 s výhradami poskytl novou budovu pro školu
farnosti. Interiér mcelského kostela byl vybaven
novým hlavním oltárem roku 1790 po
príchodu prvního stálého faráre
a celkové opravy se dockal až roku 1825. Tehdy
zaplatila vrchnost výmenu dreveného stropu a
dlažby, farníci uhradili opravu lavic a
vybudování nové vetší
varhanní kruchty s prístupem po venkovním
schodišti. Pro znalce umení není bez
zajímavosti, že návrhy na okenní
výzdobu navrhl Cyril Bouda, známý malír
a grafik. Od nákladné obnovy v polovine 17.
století vytvárí vznosná silueta kostela
se zvonicí pri príjezdu k obci od východu,
jihu i západu na pozadí okolních
lesnatých svahu a místních zahrad promenlivou
a nezapomenutelnou dominantu. Podobnou scenérii byste v
rovinách stredního Polabí marne hledali.
Poslední prestavba probehla v roce 1930 pod patronací
pražského arcibiskupa Th.Dr. Františka Kardace,
který byl rodák z nedalekých Seletic. Kostel
má i velice hezký interiér, ale ten
mužete videt prakticky jen behem bohoslužeb, protože
je jinak zavrený a zabezpecený proti
zcizování. Bohoslužby jsou zde pravidelne v
nedele od 8:00.
O CACHE: V cache typu LOCKaLOCK je pro
FTF-kare umísten GC, který jsme obdrželi jako
bonus za objednávku v WWW.GEOCACHINGSHOP.CZ, za což
dodatecne dekujeme. Pokud by nám
nekdo chtel udelat velkou radost, tak priloží foto
té malé chaloupky vedle kešky.