Zapomenutí sousedé
Židovské obyvatelstvo žilo v českých a moravských zemích odedávna; zmiňuje ho už například Kosmova kronika z 11. století. Naše povídání o jejich životě začíná až mnohem později - v době, kdy je prvně zaznamenán život Židů v našem městě Uhlířské Janovice.
Židovské obyvatelstvo se v Uhlířských Janovicích začalo usazovat již před třicetiletou válkou (1618 – 1648). V porovnání s podmínkami v ostatních městech s židovskými obyvateli, zde bylo jejich postavení výhodnější. Půjčovali totiž zdejší vrchnosti (Šternberkům) peníze a platili jim za ochranu, čímž měli na oplátku zaručeno klidnější živobytí, především svobodnější obchod. Naproti tomu například v Kutné Hoře museli Židé po většinu doby respektovat zákaz usazování se a zákaz provozu řemesel.
Po ukončení třicetileté války zavedli vládnoucí Habsburkové důraznější antisemitskou politiku. Zatímco v průběhu války si od Židů půjčovali peníze na její financování (Židé tak ve válce stáli po boku Habsburků), poté již jejich výpomoc nepotřebovali. Výhodnější majetkové postavení Židů také zůstávalo trnem v oku českému zemskému sněmu (který zastupoval stavy – zejména měšťany a šlechtu). Důsledkem nových zákonů či nařízení tak bylo například to, že v obci nesměl být překročen určitý počet židovských rodin nebo že se židovské obyvatelstvo izolovalo do jedné městské čtvrti. Rovněž některá řemeslnická povolání jim byla zcela zapovězena (rolnictví, obchod se solí, potravinami, výčep piva a vína). Židé si tak byli nuceni najít jiná odvětví, která by je uživila. Povolené měli třeba řeznictví, které jim dodávalo maso odpovídající rituálním požadavkům (řezník musel provádět řemeslo pod rabínovým dohledem), dále pekařství nebo ranhojičství. V neposlední řadě si přilepšovali půjčováním za úrok, k nelibosti křesťanů, kteří toto měli zakázáno.
Vrcholem perzekuce pak byl výnos Marie Terezie z r. 1744, kterým je vypověděla z Čech a následně i z Moravy a Slezska. Důvodem byla údajná spolupráce Židů s Prusy v Rakousko-Pruských válkách. Tento odsun začal v Praze, ale po odchodu židovských obyvatel začalo město hospodářsky strádat. Odsun tedy již v dalších oblastech (ani v Janovicích) dále nepokračoval. Naopak, těm již odsunutým bylo umožněno vrátit se zpět do Čech „výměnou“ za povinnost platit novou toleranční daň.
Na sklonku 18. století, po zrušení nevolnictví r. 1781 Josefem II., žilo v Uhlířských Janovicích 847 obyvatel, z toho 77 Židů. Tato doba znamenala obecně pro židovské obyvatelstvo relativní zlepšení situace, i když mnohá omezení na úrovni celé země zůstala v platnosti (např. toleranční daň či omezení židovské samosprávy). Cílem bylo začlenění Židů do služeb státu; získali proto přístup k univerzitnímu vzdělání a byli nuceni přijmout německá jména, neboť hebrejština byla nesrozumitelná.
Na počátku 19. století vrchnost začala ztrácet svá práva. Došlo k velkému rozvoji řemesel – v Uhlířských Janovicích byl hospodářský lihovar nebo například olejna zpracovávající řepku. Ženy se spíše věnovaly rodině, muž obstarával řemeslo. Zabývali se obchodem, časté bylo obcházení domů spojené s nabízením, prodejem nebo výměnou zboží jako látky, tkalouny a koření. Základem pro fungování židovských společenství byla Židovská obec, která samosprávně upravovala náboženské i jiné poměry svých členů – například starosta náboženské obce na základě pověření rabína oddával snoubence. V Uhlířských Janovicích vznikla postavením synagogy v roce 1798.
V průběhu doby se Židé čím dál tím více začleňovali do společnosti. V době demokratického Československa obsazovali mnoho politických funkcí (vznikla též Židovská strana, jež obsadila několik křesel v Parlamentu), Židé se stávali členy městského zastupitelstva.
Po vzniku Protektorátu r. 1939 se poměry opět změnily. Tuto novodobou historii snad všichni víceméně známe. Vznikaly soupisy obyvatel, začaly se uplatňovat Norimberské zákony, likvidovaly se židovské spolky (např. místní dobročinný Spolek dam podporující chudé ženy). Roku 1942 bylo z Uhlířských Janovic deportováno do Terezína 46 Židů, vrátili se dva.
Židovská kultura v Uhlířských Janovicích poté zcela zanikla.
Některé stopy jejich života
Židovská synagoga - dříve sloužila pouze jako židovská škola a modlitebna, roku 1798 byla přestavěna na synagogu. Bylo zde 47 mužských a 21 ženských sedadel. Fungovala do roku 1941, po válce ji zakoupila Církev československá husitská. Součástí byla i škola, nakonec rozšířená na dvě třídy. Zanikla r. 1898, protože židovské děti se začaly posílat do obecných škol, kde se mohly lépe začlenit do společnosti.
Hřbitov - zřízený v roce 1833, po druhé světové válce byl areál záměrně devastován. Dochoval se jenom jeden náhrobní kámen, který byl upraven na památník připomínající zničený hřbitov.
Jak najít cache?
Nejprve odpovězte na několik otázek. Odpovědi lze najít/odvodit i z textu viz výše.
1. Kdo byli „panští Židé“?
K = 3) ti, kteří se dostali na pozice šlechty (například ženitbou)
K = 4) ti, co spadali pod pravomoc vrchnosti, z čehož jim plynuly výhody
K = 5) Židé, jejichž majetek přesáhl 300 hřiven
2. Kterému ze Židů se říkalo „košerák“?
L = 8) židovskému řezníkovi
L = 9) podomnímu obchodníkovi
L = 0) tomu, který si vzal za ženu křesťanku
3. Co byla „lichva“?
M = 6) úročená půjčka
M = 7) spoření členů Židovské obce v její prospěch
M = 8) bezúročná půjčka mezi příbuznými
3. Kdo to byl „hauzírník“?
N = 9) podomní obchodník
N = 0) bezdomovec
N = 1) židovský poutník, který alespoň jednou za život navštívil jeruzalémskou Zeď nářků
Pak vyražte do terénu. Vybavte se GPS a dobrou intuicí, také doporučuji repelent kvůli druhé zastávce. Je šikovné navštívit obě stage v následujícím pořadí:
1. zastavení: bývalá Židovská synagoga (49°52.801 E 015°3.869)
Y = [(počet čtverců v omítce dveřního portálu) – 1]
2. zastavení: židovský hřbitov – památník (49°52.478 E 015°3.709)
Z = [(počet ozdobných čtverečků tvořících mozaiku) – (počet ratolestí pod čtverečky)]
Finální souřadnice získáte ze vzorce:
N 49°52. KLY
E 015°3. MNZ
Úspěšný lov!
Zdroj a inspirace:
Zapomenutí sousedé (Alena Kašparová a Marek Lauremann)
Wikipedie: Židé v česku